Pravidla lži (2006)

Pravidla lži jsou Sedláčkova celovečerní režijní prvotina a v určitých aspektech je to poměrně znát. Minimálně produkčně se pracovalo s hodně okleštěným rozpočtem a nejde tak čekat nějakou opulentnější podívanou. Dějove se jedná o takový tábor pro dospělé delikventy v komunitě plné bývalých bezdomovců a feťáků. A ono to vlastně stačí. Už jenom tohle přostředí generuje nespočet zajímavých konfrontací a životních příběhů. Spojíme-li to s kvalitním hereckým obsazením, nepotřebujeme již nic dalšího.

Novomiléniová česká filmová produkcia ma prakticky vôbec nezaujíma. Občas, zriedka kedy, sa však objaví titul, ktorý ma niečím osloví, a tak si ho teda pozriem. V prípade snímku "Pravidla lži" to bolo predovšetkým prostredie, v ktorom sa odohráva. Tiež ma povzbudili aj pozitívne komentáre a kladné hodnotenia väčšiny mojich obľúbených užívateľov. Nakoniec som bol i ja s touto surovou psychologickou drámou celkom spokojný. V rámci novodobej českej kinematografie je to pozoruhodné dielo. Na to, že sa jedná o režisérsky debut, tak je to natočené veľmi dobre. Režisér a scenárista Robert Sedláček si týmto komorným atmosferickým snímkom skvele naštartoval svoju filmársku kariéru. ****

Pravidla lži je výjimečné psychologické drama zaměřující se na dynamiku ve specifické uzavřené komunitě. Režisér Robert Sedláček zde nekompromisně zkoumá, jakým způsobem se chová skupina lidí, která se musí konfrontovat s vlastními selháními a zločiny minulosti. Film opouští klasické vypravěčské postupy a namísto toho diváka vtahuje do klaustrofobické atmosféry, kde se napětí a nedůvěra postupně stupňují až do nesnesitelné míry.. Příběh se odvíjí pomalu, ale s každou méně či více konkrétní scénou se děj sune dál. Odhalování jednotlivých charakterů a jejich temné minulosti je hlavním motorem celého snímku. Nejedná se o pohodlný zážitek, ale o intenzivní psychologickou sondu, která nutí diváka neustále přemýšlet o tom, co je skutečné a co jen iluze. Když napoprvé je lepší vypravěči věřit vše, když až zpětné rozjímání nad snímkem donutí diváka pochybovat.. Pravidla lži je film, který si klade za cíl zkoumat lidskou povahu v krizových situacích. Nepřináší jednoznačné odpovědi, ale spíše klade další a další nepříjemné otázky. Je to dílo pro diváky, kteří ocení komplexní příběh bez zbytečných emocí, kde je hlavní roli hraje napětí a psychologická manipulace. Závěrečný zvrat je logickým vyústěním celého příběhu a zanechává silný dojem... A kromě toho snímek předvádí na české poměry a jistý úpadek filmu v první desetiletce nynějšího století mimořádně slušné herecké výkony, které z řadové televizní seriálové lůzy dělají řemeslné etalony, jejichž osobní medailonky by hravě utáhli samostatné vyprávění.. Pravidla lži si i po letech divákovu šanci rozhodně zaslouží..65%

Nevěřil jsem nikomu a ničemu. Nevěřil jsem postavám jejich příběhy, motivace a jednání. Nevěřil jsem hercům jejich postavy. Nevěřil jsem, že tu nebohou barcelonskou šlapku znají všichni v komunitě z TOHO domu v Nuslích. Nevěřil jsem, že barcelonskýmu drogovýmu trhu vládne česká mafie. Nevěřím, že Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích a tohle tam viděl. Nevěřím, že film nešel natočit tak, aby bylo hercům rozumět ty moudra i bez titulků. 
Někdo může namítnout, že kritizuju, ale sám lepší film natočit neumím. To je pravda. A je to jeden z důvodů, proč netočím filmy.

Čo z duše nemôžem ani cítiť, sú námety o “fetkách”či drogách, pričom jediný, ktorý som kedy v živote plnohodnotne docenil, bol “Trainspotting”. Absolútne sa mi do toho nechcelo, ale v obsahu sa píše o účelových klamstvách, žáner thriller by mal taktiež ponúknuť nejaké tie nečakané zvraty a s tým súvisiace rozuzlenie, čo v človeku môže evokovať mimoriadny filmársky zážitok, plus pozícia v“červených číslach”, tak reku skúsimPrvá hodina je úplne márna, počúvať od stroskotancov tie ich kokotiny, išlo úplne mimo mňa a tak som len celú dobu čakal, kedy konečne nastúpi zložka okolo krimi žánru. Ja fakt neviem, kto na tomto čo docenil, ale za mňa tento snímok pôsobí nie len extrémne lacno, ale ešte aj bez akejkoľvek snahy dostatočne zaujať. Furt sa tam niekto menuje, flashbacky, ktoré nedávajú zmysel, no čo bolo absolútnym základom môjho nezáujmu o pokračovanie v sledovaní, bola nulová empatia k postavám, ktorých osud mi bol totálne ľahostajný. Kľudne v ňom mohli všetci skapať. Nevyronil by som slzu ..