Oceán s Davidem Attenboroughem (2025)

(AFO 2026) Pět let poŽivotě na naší planetěa na prahu významného životního jubilea přichází sir David Attenborough s podobným svědectvím jako v roce 2020 a dává opět vzniknout technicky úžasnému a svou výpovědní hodnotou hutnému snímku. Vztyčený ukazováček se cyklicky střídá s nadějeplnými vyhlídkami, které budou čím dál světlejší, bude-li lidstvo ohleduplné vůči životnímu prostředí. Samotné poselství je podáno jednoduše a uchopitelně, má ale onen nezapomenutelný punc moudrosti muže, který se ohlíží za celým stoletím své existence. V neposlední řadě chválím hudební doprovod, za který by se nemusel stydět žádný výpravný blockbuster.

Sir David se vší vážností a naléhavostí (avšak nikoliv slepě zaujatě) poukazuje na plundrování oceánů průmyslovým rybolovem; kromě vztyčení varovného prstu ovšem vidí i naději v ohromující zotavující síle přírody, která za pár (desítek) let ochrany dokáže zázraky. Melodická symfonická hudba podtrhuje působivé majestátní záběry v této více angažovaně ekologické pocitové "eseji" než faktograficky naučném dokumentu.

V porovnání s jinými přírodovědnými dokumenty bude tento možná působit poněkud vyhroceně a aktivisticky. Má na to ale plné právo. Jeho velmi urgentní a přímočarý narativ by neměl být předmětem pochybovačných debat, nýbrž by měl být brán jako holý fakt - jímž skutečně je. Bezohledný a destruktivní rybolov prostě není udržitelný způsob obživy. Jenže i sám sir Attenborough vyjadřuje lítost a zklamání nad tím, jak tuto skutečnost naší společnosti vládnoucí korporáty naprosto ignorují. Snad záměrně proto nezmiňuje jeden z největších soudobých problémů lidstva, který s ničením oceánů souvisí: přelidnění. Říct totiž, že by se nemělo rodit tolik lidí, je sice do jisté míry pravda, zároveň je to však i plivnutí do obličeje a urážka života všech, kteří se nenarodili v těch několika málo nejvyspělejších zemích. Zvlášť, když se nabízejí jiná a efektivní řešení.Oceán s Davidem Attenboroughemtak končí po sérii zdrcujících, šokujících a depresivních obrazů poměrně optimisticky. Naděje umírá poslední. A tyto úchvatně natočené (práce kameramanského týmu je skutečně dechberoucí) dokumenty s nádhernou expresivní hudbou mi to opakovaně připomínají. Život na naší planetě je opravdu krásný, a stojí za to žít.

Dokumenty se sirem Davidem Attenboroughem jsou naprostou zárukou té nejvyšší možné kvality. V poslední době jsou však rovněž zárukou té nejvyšší možné deprese. Například o pustošení mořského dna jsem doposud vůbec netušil a hodně mě zarazil fakt, že se následně 3/4 úlovku vyhodí, protože je výlov zacílen na konkrétní druh ryby. Tento způsob rybolovu zdá se mi poněkud nešťastný a trošku připomíná způsob hospodaření fialového hnusu. Nádherné záběry tak střídají extrémně nehezké obrázky. Naprosto mě fascinuje, že Attenborough vždycky v závěru nějak zázračně dokáže vlít člověku do žil trochu optimismu a výhledy na lepší zítřky. [88 %]

Na působivé záběry podmořského života, edukativní, ale srozumitelné povídání i silný ekologický přesah jsme si u za rok stoletého Davida Attenborougha zvykli už dávno. Tenhle neobyčejný pohled do tajemného světa pod mořskou hladinou se nijak nevymyká. A je to jenom dobře. Pod vlnami se podle něj nicméně nachází zásadní šance lidstva v boji s klimatickými změnami. Neopomene nás nicméně ještě předtím pořádně vyděsit při pohledu na obří průmyslové lodě s vlečnou sítí, které nemilosrdně pročesávají mořské dno, aby ocelové řetězy zničili všechno, co jim stojí v cestě. A to často při lovu jen jediného druhu. Téměř všechno ostatní se vyhodí. A tam dole zůstane šílená spoušť: mizí korály, houby, ryby, celý ekosystém. Přitom takové víření sedimentu uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého, což opakovaně přispívá k oteplování planety. Tuny sítí poškozují dno takovou silou, že jsou ničivé stopy vidět dokonce až z vesmíru. Holt my, páni tvorstva, kteří bez zaváhání ničí, aniž bychom se ptali, co po nás zůstane. Oceány čelí vážné hrozbě, ale Attenboroughův klidný komentář dává naději a srozumitelně odhaluje jejich největší výzvy. A kromě toho nás (tradičně) čeká nespočet působivých obrazů, od drobných planktonních organismů až po majestátní ryby. Divák díky nejmodernějším kamerovým technologiím jen žasne. Tvůrci zvládají natáčet i stovky metrů pod hladinou, drony, robotické ponorky a citlivé mikrofony umožňují sledovat mořské tvory zblízka. Už dávno tak nejde jen o pohledy na hejna ryb, můžeme sledovat detailní barevný život na korálových útesech, lovecké taktiky ryb a zkrátka emoce ve zvířecím světě.