Becoming Led Zeppelin (2025)

Docela zajímavý dokument, který ale asi těm nejzarytějším fandům Led Zeppelin nepřinese nic nového. Ti ostatní ale rozhodně ocení ucelené informace o tom, jak postupně kapela vznikala a kdo měl jaký vliv na všechny její členy od samotného dětství. Tím nejlákavějším je ovšem rozhodně několik unikátních a dosud nezveřejněných rozhovorů s Johnem Bonhamem, které tedy nejsou nijak skandální a třaskavé, ale posluchači si mohou aspoň udělat obrázek o tom, z čeho on vycházel a jak vnímal své kolegy. Bernard MacMahon si dává záležet na tom, aby byl co možná nejpreciznější, proto nechává všechny promlouvat dlouze a věnuje se jen úplným počátkům kapely, přičemž končí vydáním alba Led Zeppelin II. Pozitivem je i to, že pokud už zazní píseň, je ponechána v původní délce, čímž vynikne její geniální kompozice a působivost. Je až fascinující poslouchat, kterak se kapela snažila písně skládat tak, aby nemohly být hrány jako single, ale aby je tehdejší posluchači pochopili v plné, mnohdy dost dlouhé podobě. Jestli ale něco výsledku škodí, je to absence jakéhokoli konfliktu, protože autor se celou dobu pohybuje jen v intencích úspěchů a vývoje kapely a nikdy neupozorní na výrazný nezdar, případně neshody jednotlivých členů ať už nad podobou alb, některých songů nebo jenom v lidské rovině. Poměrně zvláštní je, že snímek skončí v období naprostého vrcholu kariéry kapely a dalším albům a bouřlivému období, které vyvrcholilo předčasnou smrtí Bonhama, se vůbec nezabývá a zřejmě si to tvůrci šetří na pokračování. Zásadně to nevadí, ale celé to působí neukončeně, ne úplně uspokojivě a prapodivně rozpůleně.Becoming Led Zeppelinje velmi dobrý dokument o počátcích nejlepší kapely na světě, který sice není strhující, do značné míry to ale kompenzuje genialitou všech muzikantů, kteří se narodili do té správné doby, aby ovlivnili podobu rockové muziky a vytvářeli téměř nekonečné skladby, v nichž byla každá vteřina promyšlená a nikam se v nich nespěchalo, čili si mohli dovolit být hodně dlouhé. 70 %

Zeppeliny mám rád, a tak jsem si užil pár zajímavých informací a spoustu skvělý muziky. Dokument začíná tím, odkud ti čtyři pochází, jaké měli hudební vzory, a jak se dali dohromady. Zbytek pak tvoří pěkně zvukově zrestaurované záznamy živých vystoupení během prvního roku působení kapely (tedy alba I a II) s komentářem členů. Tím rokem 70 Becoming LZ končí, a já bych rád viděl i pokračování s dalšími alby, a tedy také temné stránky, jak fetovali, jak se hádali, a jak se rozpadli. Tak třeba ještě na druhý díl někdy dojde..

Ideální dokument pro ty, kteří nejsou hardcore fandy Led Zeppelin, ale přesto se o nich chtějí něco dozvědět. Já jsem v tomhle celkem jasná cílovka a i když jsem jejich hudbě (až na pár výjimek) nikdy nepřišel na chuť, tak tady jsem se bavil celou dobu. Technicky klasika kdy se mluvící hlavy míchají s dobovými záběry. Kdo by nicméně čekal komplexní vhled do historie kapely, ten bude nejspíš dost zklamán, protože tady se jen chválí a končí se navíc dost brzo...70%

Pecka! Takto má vypadat dokument o kapele. Nesnáším dokumenty kde koukám 15min v kuse na kecajícího důchodce. Tady povídání naopak nenudí - jen doplňuje naprosto skvělé fotky, historické záběry a naprosto epic live performances. Led Zeppelin je s Doors jednoznačně nejlepší kapela té doby (nějaký Beatles či Rolling Stones atd. jim nesahají ani po kotníky) Za mě se k nim pak už přiblížila jen Nirvana (další 2 kapely do top 5 bych si musel ještě rozmyslet - nejspíš Rage Against the Machine...) Jimmy Page nemá konkurenci na kytaru - možná jedině Jimi Hendrix/Eric - Ano je to míň osobní a upřímné oproti nedávnému Red Hot Chili Peppers, ale mě to nevadí - ono každý normální člověk ví, že 95% kapel mělo/má velký problém s alkoholem a drugs. Jinak jen naprostý ignorant může napsat, že tato muzika je jen pro nějakou generaci - asi jako že Michelangelo a Jazz se bude líbit jen pradědům a modern art/hip-hop mládeži omg - kvalita není omezená ani dobou ani generací.

Tak tohle bylo splácané velmi nešťastně. Takové skvělé téma, mraky materiálu, rozhovory členů kapely a vytvoří se z toho něco v podstatě dost nudného a ničím extra zajímavého. Tohle si Zeppelini nezasloužili... Určitě z toho šlo vytřískat mnohonásobně víc. Jo a za ten zvuk by někdo zasloužil pověsit za vejce do mrazu. Rozhovory a jiné dialogy jsou tak na 40% a najednou přijde hudební část, a ta je ohulená na 200%, takže pořád jen zesilujete a zeslabujete. Velmi nepříjemné...