Dědictví aneb Kurva se neříká (2014)

Ačkoli nejspíše s dobrým úmyslem vytvořená jistá poklona, tak stejně nedokáže ignorovat fakt, že se jedná o vyhořelou frašku. Obsahuje pár povedených vtípků, ale její životnost závisí na geniálním originálu. Paní Chytilová zemřela až po premiéře (na níž nejspíše nebyla), ale s její upřímnou náturou by asi chvalozpěvy nepěla.

Režisér Sedláček má jedinou šanci – cpát do sebe vitamíny horem dolem, sportovat a alkohol používat pouze coby náplň zapalovače. S kterým si samozřejmě nebude připalovat cigarety, ale rozdělávat ohýnek někde hezky venku na čerstvém vzduchu. Neboť musí žít co nejdýl a doufat, že Chytilová v záhrobí mezitím vychladne, než se tam s ní setká. Protože ona byla drsná i za normálních okolností, natož když někdo zprzní jedno z jejích nejlepších děl, nejlepších tedy podle široké veřejnosti, ne podle mě. Divák už po prvních minutách sledování tohoto veledíla začne horoucně závidět Vlastičce, protože to se jen tak někomu nepoštěstí, umřít ještě před začátkem a nemuset tak být svědkem dalšího (ne)děje. A jediným okamžikem, kdy režisér projevil svou nekonečnou fantazii, byl ten, když označil svůj výtvor jako komedii. Alespoň já jsem tam tedy za těch půl hodiny, co jsem vydržel sledovat, nic vtipného neviděl.

Snaha priživiť sa na jednotke bola evidentná. Príbeh trochu nasilu, fóry sa podarili iba tie, ktoré odkazovali na jednotku. Pôvodný film mal myšlienku, vtip, jeho pokračovateľ stráca vo všetkom. Polívka takmer nezíde z plátna, ale nevyhne sa prehrávaniu. Problémom je scenár (paradoxne, písal ho on), nemá to spomínanú ideu (opis dedinského človeka a jeho života, ktorý zrazu zbohatne). Linka s duchom Vlastičky je hrozná, kúpou zámku detto a zakončenie v blázinci spojené s katarziou hlavného hrdinu maximálne neuveriteľné. V jednotke si vystačili s jednou, jednoduchou, ale skvelou zápletkou.

Dědictví aneb Kurva se neříká je ukázkový příklad filmu, který nikdo nepotřeboval. Pokus o návrat legendy, který selhává prakticky ve všem kromě jednoho jediného bodu – obsazení.
 
Ano, herci jsou skvělí.
Ano, jména jako Polívka, Donutil, Goldflam nebo Lasica mají váhu.
A tím veškerá pozitiva končí.
 
Film nemá tah, nemá humor a hlavně nemá důvod existovat. To, co bylo v původním Dědictví drzé, satirické a nadčasové, je tady jen unavená parodie sebe sama. Humor je křečovitý, dialogy působí trapně a celý snímek má energii nedělního odpoledne po třech obědech.
 
Příběh je rozpadlý, scénky nedrží pohromadě a film se táhne tak, že máš pocit, že běží minimálně tři hodiny. Místo chytré satiry dostaneš sérii prázdných výstupů, které spoléhají na nostalgii, ale nedokážou ji nijak využít.
 
Největší hřích?
Tenhle film poškozuje odkaz původního Dědictví.
Místo důstojného návratu je to smutná připomínka toho, že některé věci mají zůstat minulostí.
 
Verdikt:
Jediný bod dávám čistě za obsazení a respekt k hercům, kteří se na tom podíleli. Jinak jde o zbytečný, unavený a nepovedený film, který nepobaví, neurazí – jen zklame.

Po letech jsem si náhodou vzpomněl, že tenhle film existuje a byl jsem na něj zvědavý. Nicméně mohl jsem si to odpustit... je to jen nesourodý slepenec různých scének. Nutno dodat, že v době psaní tohoto textu uběhlo již 11 let od vydání filmu a žádná ze scén ani hlášek se nestala legendární jako scény z prvního filmu. Věřím, že herci při natáčení si to užili. Divácky je to ale v lepším případě nuda, v horším trapárna.