Welkeom tu Dongmakgol (2005)

K tomuto snímku jsem se dostal jako slepý k houslím, protože mi ho dodal můj dobrý přítel Blerontin, a já jsem vůbec nevěděl, do čeho tady jdu. Po chvíli jsem pochopil, že půjde o korejskou variaci nafinsko-rusko-laponské přátelství, a začal jsem se dobře bavit. Nejvíc jsem se bavil ve chvílích, kdy soudruh poručík velmi rychle ztrácel cokoliv, co by se dalo nazvat autoritou a zbytky sebejistoty tváří v tvář vesničanům, kteří neznají střelné zbraně, a mnohem víc je tedy stresuje divočáky rozryté políčko. A uznejte sami; jak dlouho byste vydrželi ohrožovat shromážděné vesničany nabarvenou bramborou, než byste si začali připadat jako úplní idioti? To už je lepší udělat jednu velkou, ideologií prostou oslavu a naučit vesničany vyrábět popcorn. Takže jo, mě to bavilo, i když jsem musel překousnout nějaké to dálněvýchodní přehrávání a hraní na city. Pokud mi tedy něco výrazně vadilo, byla to přemrštěná stopáž. V poslední půlhodině mě totiž opakovaně napadlo, že tvůrci nevěděli, jak by měli film zakončit. Nebo spíš, jak ho zakončit v ten správný moment. / Poučení: Nebuď spící letadla. / Při kobercovém bombardování nepostávej na koberci.

"Súdruh, toto je čudná dedina..."Z môjho pohľadu veľmi divná komediálna dráma, ktorá má zrejme znázorňovať nezmyselnosť vojnového besnenia (asi podľa vzoru námetovo podobnejKukušky (2002)), no namiesto toho ukazuje len nezmyselnosť filmu samotného. Celá tá štylizácia mi pripadá úplne nemožná, strašne gýčová, prakticky všetko na tom filme sa mi zdá byť divné (čo je inak u kórejských filmov zvyčajne plusom) - divné postavy, z ktorých mi niektoré poriadne liezli na nervy (najmä Američan Smith s neustále rozďavenou držkou, natvrdlí dedinčania a šibnutá dievčina), divné herecké prejavy (Američania), divný humor, či divné obrazové stvárnenie. Je tu celé množstvo ČDP scén (rozumej "Čo do pekla?!"), medzi ktorými vedú scéna s diviakom, americký futbal (!), rozlúčka Smitha s chlapcom a jeho "vzácny" dar. Po celý čas som nevedel, čo si mám o tom filme myslieť. Podľa mňa totiž nefunguje ani v komediálnej a ani v dramatickej rovine, navyše sú tie dve roviny dosť nevyvážené - väčšinu času sa to tvári skôr ako uletená (čierna) komédia a ku koncu sa to odrazu začne tváriť smrteľne vážne (od prepadnutia výsadkármi, čo je tuším jediná silnejšia scéna celého filmu). A napokon všetko dorážajú ešte tie hrozne patetické scény, ako je napríklad tá pri ohni s pečeným diviakom. Pri toľkých negatívach film nezachraňuje ani hudba inak skvelého Džóa Hisaišiho, ktorá je v tomto prípade skôr len taká obyčajná a veľmi mi k filmu nesedí.

Během války o Korejský polostrov se v jedné zapadlé vesničce v horách náhodou setkají zástupci obou znesvářených stran konfliktu. Vesničané o válce nemají ani ponětí a obě znepřátelené jednotky si zprvu nic nedarují. Jak už tomu ale bývá, tak tyto podmínky vyústí v nespočet vtipných i dramaticky silných momentů, které vedou k tomu, že se obě strany velmi zblíží a nakonec se musí postavit společnému nepříteli. Povedená a vtipný válečná satira, kde se potkává jistá naivita vesničanů se zbytečností válečných konfiktů. Sice trošku předvídatelná záležitost, která ale umě balancuje na hraně mezi dramatem a satirou.

Občas čítam na ČSFD nechápavé vyjadrenia "Asi som pozeral iný film." A presne ten pocit mám teraz ja. Určite to nebol film pre mňa, ako cieľovú skupinu. Spočiatku som aj chápal zámer tvorcov a toleroval som prihlúple herectvo s prehnanými gestami. Ale čím ďalej, tým to bolo horšie a ja už nedisponujem nekonečnou toleranciou na to, aby som dopozeral niečo, čo u mňa nemá žiadnu šancu uspieť.

Korejci zde opět ukazují, že oni umí dělat dobré filmy. Spoustu inspirace jim bezpochyby dává jejich pohnutá minulost a rozdělení národa. Vesnička Dongmakgol je takový malý pozemský ráj, skrytý uprostřed hor a žijící si vlastním poklidným životem. Nic však netrvá věčně a i zde zasáhne ničivá válka. Do vesnice po sobě dorazí jeden americký pilot, tři severokorejští a dva jihokorejští vojáci, později se ještě jeden přidá. Díky klidu a míru obyvatel této vesnice dojde k rychlému usmíření dříve velice nepřátelsky naladěných vojáků, a tak začnou společně pomáhat místním s úrodou (protože jaksi odpálili sklad potravin domněle nefunkčním granátem) a jejich spolupráce jde tak daleko, že zlikvidují přepad amerických vojáků a nalákají na sebe bombardovací skvadru. Bohužel to však není úplný happy-end, ale na to jsme u Korejců zvyklí. Takže je zde sice spousta srandy a vtipných situací, na druhou stranu je zde násilí a smrt, které se ani této krásné vesničce nevyhne.