Výlet do přírody (1946)

Tak nejenže jsem konečně viděl něco od Jeana Renoira, ale taky jsem zjistil, odkud pramení Chabrolovy inspirace, nebo aspoň proHezké holky. Ty mi to totiž hodně připomnělo, ačkoli Chabrol má pointu mnohonásobně drsnější a také dává jasné indicie, že se něco na konci stane, ale Renoir na to jde víc poeticky a hlavně ne tak fatálně. Přičemž ne, že bych chtěl Chabrolovi tu fatálnost vyčítat, u něj to zase vyvolává jiný efekt, ale přejdu už k tomu, proč tyhle dva filmy srovnávám - mají stejný průběh. Stejně jako jsou Hezké holky ukázkou jednoho spíše volného dne čtyř žen, je Výlet do přírody dlouhou dobu ukázkou jednoho volného odpoledne, které pařížská rodinka tráví kdesi v přírodě a potkává se tam s dvěma rybáři. Nic se vlastně neděje, všichni lenoší, odpočívají, užívají si volna, pak se jede na menší plavbu A PAK... Nebudu spoilerovat, ale dosavadní idylku to celkem naruší, nebo aspoň mě. Nejenže ale funguje ten kontrast, on funguje i samotný závěr, jelikož zůstává trošku otevřený v tom, co si dvě postavy z určité situace odnesly do budoucna a jak je to dál ovlivní v životě. Je to takové mile nevtíravé a to se mi na tom líbí asi nejvíc. 4*

[3,5*]     Napriek tomu, že toto dielo ostalo nedokončené, bolo zaradené medzi1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Spočiatku ma dosť iritovali tie prehnane nahlúple postavičky, predovšetkým postava nekonečne blbého zaťa, ktorá akoby do filmu zablúdila z nejakej grotesky (ten ťuťmák akoby z oka vypadol Stanovi Laurelovi) a postava matky, tupej ako tágo (postave babky udeľujem výnimku, keďže bola zrejme senilná). Od podmanivej scény na loďke si ma ale film získal svojou krásne poetickou náladou a veľmi emotívny záver vo mne zanechal silný dojem.

Asi najlepší krátkometrážny film aký som v živote videl. Renoirova réžia je tradične hravá, vtipná, alegorická, nostalgická s nezvrátiteľnou trpkosťou. Výlet do prírody je esenciou života, kde láska naráža na spoločenské nedostatky doby a prostredia a kde sa väčšina dôležitých okamihov odohráva "mimo dialóg". Tým, že Renoir film nedokončil "podľa plánu" len dodáva snímke ohromnej účinnosti. Čas plynie, ocitáme sa na plavbe jazera s hustým dažďom, ktorý značí to, ako čas neúprosne letí a osud nie je možné vrátiť späť.

Slečna, ako často chodíte takto von do prírody? Tak raz za rok....Výlet do prírody má síce krásnu letnú pohodovú atmosféru, ale rovnako je na ňom zaujímavé aj to, čo sa odohráva počas toho roka v podobne snobských rodinkách, kde je všetko vopred naplánované a náhle splynutie vášní nemá bohužiaľ v takýchto spoločenských kruhoch budúcnosť. To ale vo filme nevidíme, môžeme to ale vytušiť a vďaka silnému dovetku filmu aj precítiť. Mladíci si síce na začiatku stanovia "pravidlá hry", ale láske (bohužial sa z nej stane iba "veľká ilúzia") samozrejme nikto nerozkáže a "fena" sa rozhodne podľa vlastného uváženia. Našťastie nemusel byť nikto "z vody vyiahnutý", aj keď som sa chvíľu obával, že sa jeden z člnkov prevráti. Keďže je príjemná jar, nebude vôbec od veci si spraviť podobný piknik v prírode a možno bude aj rovnako osudový :).

Poetický a melancholický malý velký film. Krásná a nápaditá kamera a úžasné světlo. Nevím, zda je to světelnou citlivostí tehdejšího filmového materiálu, ale někdy mají přírodní scény těch starých černobílých filmů takové nádherné světlo, které z nich dělá pomalu impresionistický obraz. Zde je to v míře vrchovaté. Ten melancholicky hořký, nedořečený a přece výmluvný závěr jen umocňuje kouzlo tohoto filmu. Nádhera.