Výhybkáři (2001)

Reziser Ken Loach /Kes/ natocil vyborny film o praci zelezniciarov na britskych zelezniciach. Ako je u Loacha zvykom, opat sa venuje kritickym socialnym temam, tuna konkretne rozobera zivoty a pracu pracovnikov zeleznice. Spomenuta bola privatizacia Britskych zeleznic z 90 . rokov /odstartoval ju premier John Major/, a priniesla zamestnancom len peklo, sajrajt a frajerinu /ked idem konkretne, tak problemove veci si firmy medzi sebou prehadzuju ako horuce zemiaky - bez toho, aby sa pustili do riesenia, niektore cinnosti sa vykonavaju 2x bez zmyslu a logiky, serie sa na prava zamestnancov a na bezpecnost pri praci, hon za majetkami, karierou a peniazmi u sefov atd atd atd/. Takze vyborne vykreslena realita. A zaroven dalsi trestuhodne opomijeny film nasimi verejnopravnymi telkami. A snad nebudem cakat od hovnacko -primackej "zabavy" na dobry film a la Vyhybkari, ze jo? 80 %

Efektivita, racionalizácia, variabilita, flexibilita. Bezvýznamnosť "významu" týchto v pracovnej oblasti nadužívaných slov a ich pravá podstata sa krásne ukazuje v príbehu partie drážnych robotníkov britských železníc. Po mohutnej privatizácii a rozdrobení na niekoľko spoločností závratným spôsobom stúpla nehodovosť na trati. Deklarované frázy o novom začiatku a prísnejších normách sa dostali do ostrého rozporu s tým, čo sa na železnici v skutočnosti dialo (a stále deje ako pekne ukazuje dokument Floriana Opitza Veľký výpredaj). Obchádzanie zákonov, zbytočne zdupľované práce, ignorovanie bezpečnostných noriem, poľovačka na výkon bez nároku na oddych. Nehovoriac o podupaní akýchkoľvek zamestnaneckých práv. "Si nespokojný s podmienkami? Padaj!" Ono to tak funguje takmer všade, nielen v Británii a nielen u privatizérov, ale je fajné ak niekto na to poukáže bez toho, aby bol heslovito tézovitý, spolu s výstižnými sondami do súkromia a so všetkým tým drsným humorom, ktorý jediný dokáže v týchto sračkách pomôcť. A tiež strach a to čo sú ľudia schopní pod jeho vplyvovm sami sebe obhájiť ako dobré. Ken Loach to jednoducho so sociálnymi témami vie. Prostredie, ktoré vo svojich filmoch zobrazuje je mi tisíckrát bližšie než vydizajnované pseudoproblémy majiteľov, šéfov, šéfredaktorov, či špecialistov. Nezjednodušujúce, humorné a zároveň drsne apelatívne svedectvo o našej dobe.

Poloha sociálního dramtau, přesně tam, kde chci tento můj oblíbený žánr mít..

Začátek mi stačil a začal jsem skákat filmem směr konec. Kecy, kecy, kecičky o ničem. Přiznám se, že jsem opravdu udiven, žo to má 77 procent. Teď jsem koukl na začátek dalšího filmu Kena Loache:Sladkých šestnáct leta víceméně to samé, opravdu je mi záhadou zdejší tak vysoké hodnocení u těchto dvou filmů.(29.06.2012)

O Kenu Loachovi se ví, že jeho filmy bodají do citlivých míst dnešní společnosti. Tento film je toho příkladem. Silné sociální drama, které každý bude cítit jinak. Sám jsem zvědav, jak by se film líbil zaměstnancům Českých drah. I atmosféra se ve filmu stále vyvíjí a mění z vesele žoviální až po mrazivě tragickou... Film je trefnou kritikou zkaženého systému, kdy slušně pracující zaměstnanec je nucen prohnilým podnikatelstvem k zanechání svých zásad pro pár vydělaných liber. Poznámka k angličtině, herci jsou Britové, takže mluví oním "kouzelným" akcentem, kterému je těžce rozumět.(20.01.2007)