Já, Daniel Blake (2016)

Loachov film Kes sa mi páčil a nevidel som dôvod nepozrieť si Daniela Blakea. Ale to už bolo z iného súdka. Režisérsky um prítomný, herci hlavných úloh uveriteľní, takže zdanlivo by som mal byť spokojný. Ale to nie som, pretože film bol zbytočne angažovaný v prospech neúspešných ľudí, pričom nie je dôležité, či to spôsobuje chobotnica byrokracie alebo výzvy, ktoré pred nás stavia digitalizujúca sa spoločnosť. Štruktúrovaná sociálna pomoc má zmysel ak pre ňu prijímatelia urobia všetko, čo je v ich silách. Ale ak svoj podiel obmedzia iba na natiahnutie ruky, potom ostáva iba charita a žiaden Loachov film pripomínajúci diela talianskeho neorealizmu, v tom nič nezmení.

Navzdory Zlaté palmě je to prostě typický Loach - sociální téma, pracovitý dělník v obklíčení státu, který na něj kašle, všem jeho snahám hází klacky pod nohy a on sotva nějak přežívá, (neo)realistický filmový styl a vzájemně si pomáhající nižší třída. Je tu všechno tak, jak se dá čekat a jak jste to u něj mohli vidět i jinde. Pak tedy záleží, jak moc si s Loachovými tématy rozumíte - což já ano, takže mě zatím každý jeho film vždycky aspoň mírně nadprůměrně oslovil.Já, Daniel Blakenavíc má skvělý start, zdařile propojuje postavy okolo protagonisty a ukazuje jejich snahu přežít v naprosté chudobě i přes nepřízeň jejich snahám nechat se zaměstnat nebo aspoň získat podporu, protože v Anglii asi není možné dosáhnout ani na jedno, zvlášť pokud jste zdravotně indisponovaní. A pak vám nezbyde nic jiného, než žít někde mezi, což se prakticky nedá dlouho. Hlavní tématem je tamní šílená byrokracie, nastavená dost složitě na to, aby obyčejný člověk dosáhl svého, ať se může snažit sebevíc a mít za sebou dostatečně důvěryhodnou minulost, i tak vždycky záhadně chybí jeden nebo dva vyplněné formuláře. A Daniel je krapet tvrďák, ale zároveň velice srdečný a ochotný člověk, tudíž se mu dá snadno fandit - a ne jen tím, jak na povrch působí, ale i jeho životním příběhem, který pořád působí přirozeně a nevydojeně. Problém zde ale je. Že se to Loachovi pořád nedaří dostatečně vyvážit tak, aby to nepůsobilo dojmem, že až moc svým hrdinům straní, to je jeho klasický trademark a dá se s ním počítat předem, když mu na jeho postavách až tak moc záleží. Je to milé, je to hezké a je fajn, že někdo až tak soucítí s jejich možnou "životností". Jenže, proboha, co měl znamenat ten závěr? Teda, ono je jasné, co měl znamenat, ale hergot, takovou dojivou tečku bych čekal v hollywoodské kinematografii a ne v britské od Loache... Já si ho vážím pro to, že důstojně pokračuje v tradicích britských sociálních dramat, ze kterých taky vzešel, ale když vKesovidokázal dojít k finále bez jakéhokoli emočně vypjatého vnucování a zvládá to i ve svých komediích (!), tak nechápu problém, který mu nastal u vážného filmu. Ona je vždycky složitá otázka, jak takový příběh zakončit a zároveň najít vhodnou hranici, aby to nebylo ani moc nijaké, ani moc vyděračské, ale tohle mě zklamalo, jelikož to úplně vyjelo z doposud budovaného ladění... A tak jsem poprvé přemýslel, jestli nejít jen na lepší tři hvězdy, jelikož tohle neodbočuje do komedie jako třebaAndělský podílneboHledá se Erica tak se tomu nedají snáze omluvit nedostatky. Nakonec ty slabé čtyři hvězdy nechám, jelikož to pořád má dost do sebe a zasáhnout mě to nějak pořád dokázalo, ale tady už ta typická nevyváženost málem začala padat směrem, který by mi vůbec nebyl sympatický... Přitom by z toho nic těžce vyděračského nebylo ani tak, ale přece jenom, britské sociální drama má úplně jiný styl a způsob vyprávění, který se tady místy začíná stávat až moc všedním - zvlášť v druhé polovině. Slabé 4*

Smutná sonda do života bílé chudiny, která za sebou nemá neziskovky bojující za práva na dávky. Boj s úřady je náročný i pro člověka vzdělaného. Pamatuji pohled úřednice na úřadu práce, která měla všechny podklady, ale já ne, tak koukej přijít znovu, já tu nejsem od pomáhání. Postavy jsou zahrány bravurně, ale do plného počtu je scénář prvoplánový a tlačí na city. Rodilý Brit mi vykládal, jak matka samoživitelka automaticky dostane byt podle počtu dětí. Takže někdo v tom chodit umí.

*Pod lampou je největší tma *Vidět film znamená prokouknoutSystém. Prokazuje černé na bílém, že stejnýSystém, který stahuje směrem dolů („cítím, že se topím“ citace z filmu), v následcích posledního tažení nabízí pomocnou ruku a s výrazem „kapitalismu s lidskou tváří“ se snaží postiženého přesvědčit, jak dobromyslné a humánní gesto právě udělal. Intenzivní (od) stínyDickense, Orwella, Kafky, Hlavy XXII.//Loachovazkušená filmařská dovednost, s kamerovou kulisou oblohy ve stavu neustálého zatažení, nabízí silné britské moderníKino Morálního Neklidu, v zásadách pozitívního lidského rozměru. // Zbytečná závěrečná verbalizace sociálního a politického poselství, který snímek nese, vytváří v divákovi mírný pocit zklamání.P. S.:Cílevědomé, soustředěné oko castingu.

Keby to bol môj prvý film od Kena Loacha, bol by určite za 5*. Tento príbeh by sa mohol odohrať aj u nás. Na našich úradoch som zažila kadečo, vrátane bezmocnosti, ktorú prežíval aj Daniel. Na ňom sa mi páčilo, ako dokázal byť do poslednej chvíle človekom a pomáhal Katie a jej deťom. Zopár sĺz sa už stáva tradíciou pri tomto režisérovi.