Země a svoboda (1995)

Tierra y libertad pro mě byly jako zjevení. Možná dávám snímku až přílišné kredity, musím však uznat, že na něm mnoho negativního nalézt nemohu - možná až na lehce znatelný politický patos, dle mého názoru však dobře skrytý ve snaze popsat atmosféru doby. Film natočený v devadesátkách produkcí velké Británie si ostatně klade nelehký úkol vykreslit nezaujatě bandy trockistických anarchistů, kteří ve své době snad zpočátku bojovali za dobrou věc, načež to pak trochu zkurvili republice za kterou bojovali - na úkor Francových povstalců. Nic z toho není ve filmu explicitně řečeno, ale je to znatelné na ideových přeměnách jednotlivých postav v průběhu Španělské občanské války, kdy národnostně smíšené skupiny idealistů a komunistů nejprve svorně bojovali proti povstalcům, jen aby se v průběhu střetly i samy se sebou a následně byly oficiálně zrušeny a mnohdy i odsouzeny. Revoluční, idealistický, válečný, lidový, politický i paradoxní duch jsou krásně vidět na naprosto luxusních scénách v průběhu celého snímku - rozhodnutí Davida stát se součástí interbrigád, cesta vlakem a setkání s jinými revolucionáři, rozmluva o rozdělení majetku v dobyté vesnici, která je reálně poměrně důstojnou (a důstojně chaotickou) ideologickou a politickou diskuzí ztělesňující ideu té doby (a socialistických představitelů v čele se Stalinem) (ergoNejdřív válka, potom revoluce); střet anarchistů a trockistů v Barceloně, v němž se naprosto nesmyslně střílí na starou paní s košíkem zeleniny a následná rozmluva dvou Angličanů (z Manchesteru a Liverpoolu) bojujících na odlišných stranách barikády (What are you doing here? / I don't know. Why aren't you over here, with us? / Why aren't you over here, with us? / I don't fucking know); a samozřejmě deziluzivní závěr, kdy jsou anarchistické milice oficiálně rozpuštěny Republikou a postaveny mimo zákon, protože hej, víc kurvily než přinášely. Z načrtnutých scén je snad patos zřejmý (a též inspiraceBlairovýmHold Katalánsku), přesto však toto považuji za dobré rozhodnutí, protože na tom lze perfektně ukázat náladu té doby na daném území. K ještě většímu nadšení z filmu by samozřejmě přispěly zmínky československých interbrigadistů - jako Kriegel nebo Hromádko - nemám však absolutně žádné právo je v tak úzce zaměřeném filmu chtít, možná tak zbožné přání. Velice cením filmový bilingvismus, který je až neskutečně přirozený - když mluví Španělé se Španěly, mluví Španělsky; když mluví Angličané/cizinci s Angličany/Brity/cizinci, mluví anglicky; jednotlivé národnosti mezi sebou se pokoušejí mluvit jejich jazyky (značně deformované španělštiny a angličtiny u nerodilých mluvčích, Davidův progres ve španělštině viditelný ve scéně výcviku kadetů; silné přízvuky v cizích jazycích; Blančino hledání slova banjo v jinak emotivní scéně). Samostatnou kapitolou je pak naprosto odvedená práce s britskými přízvuky, evidentní především u Coogana, Davida a toho anglického cápka z Barcelony. Bilingvismus zde neslouží zápletce jako v případě československéhoKočáru do Vídně, ale k dokreslení atmosféry. Naprostý idealismus by pro mě bylo větší užití katalánštiny (či okcitánštiny), přeci jenom se část děje odehrává v Barceloně a na cestě vlakem z Marseille, případně pak nějaká utroušená baskická nadávka ze strany Maite v baskičtině - doufám, že nekřivdím, snad jsem nic nepřeslechl a snad dle jména (a Aragonu) soudím národní příslušnost oné borky správně. Hej, je jisté, že Land and Freedom není perfektní film, je viditelně minimalistický, je biased a zápletka není nijak speciální. Nikoho historii Španělské občanské války nenaučí. Ale je to velice příjemný a zajímavý vhled, který donutí diváka přemýšlet. ARosana Pastor, to je holka do nepohody (náruživost, vzhled a politické přesvědčení, co víc chtít?).

Španielska občianska vojna je pre mňa zaujímavá téma, pretože sa dá o nej stále čo dozvedieť. V tomto prípade z pohľadu britského komunistu, mladého a naivného, ktorý na vlastnej koži zažíva nezmyselnosť konania ľudí v inak zmysluplnej vojne proti fašizmu. Dedinská hádka o kolektivizácii statkov, rozbroje antifašistických skupín, či vytriezvenie zo sovietskych ideí, to všetko sa tu dá zažiť. Melie sa tu angličtina so španielčinou, jeden rozbroj strieda druhý. Škoda, že postavy nie sú až tak zaujímavé a väčšie sympatie si nevedia vytvoriť. Ale téma určite zaujímavá.

Sklamanie. Španielska občianska vojna bola jednou z najkrvavejších v 20 storočí. Toto je len akýsi ideologický pohľad do zákulisia ľavicových Republikánov kde to nakoniec prevzala NKVD a stúpenci Stalinovej línie. Revolucionári sa viacej hádajú ako bojujú, 5x aj vystrelia. Ak sa mala zobraziť realita chýbajú krutosti spáchané bojujúcimi stranami a tých v horkokrvnom národe bolo nadmieru. Nebyť tohto konfliktu Španieli prežili 20 stroročie v relatívnej pohode. Vyhli sa totiž 1 a 2 sv. vojne na ktorých zarobili. Akurát občianska vojna ich rozdeľuje dodnes. Je to mimo filmu, ale toľko bezdomovcov a žobrajúcich ako v 02/2020 v Malage som mimo USA ešte nevidel.

Další film do pomyslné sbírky zájemce o Španělskou občanskou válku. Nepřekvapí, že opět jde o pohled na republikánskou stranu a současně i o její perspektivu pohledu. Pokud nás film „Libertarias“ zavedl mezi anarchisty, tento představuje anti-stalinistické komunisty. Lze jej brát i jako jakýsi další zfilmovaný příběhový střípek, ukazující mozaiku frakcí, které spoluvytvářely republikánskou koalici. A ukazující, že mj. právě tato „pestrá mozaika“ vyznavačů levičáckých ideologií napomohla jejich porážce. V retrospektivním duchu, spolu s vnučkou hlavního protagonisty Davida, odhalujeme z jeho dopisů a ze starých novinových výstřižků onu kapitolu jeho života, kdy jako mladý idealistický člen britské komunistické strany odjíždí do občanskou válkou zachváceného Španělska, bojovat, jak on věří, za lepší, spravedlivější svět. Davidovýma očima vidíme prvotní zanícení, boje neorganizovaných milicí (žádní důstojníci, všichni jsme si rovni, disciplínu nahradí idealismus), sledujeme průběh debat nad společným vlastnictvím – diskuze (překřikování se) o kolektivizaci v republikány dobyté vesnici. Film si neodpustí několik levých klišé: primárně ono: kněží jsou zrádci a udavači, a jejich zabíjení je ospravedlnitelné. A vidíme i Davidovo rozčarování, to když se jednotlivé frakce republikánské strany obracejí proti sobě, když se má prvotní revoluční živelnost podřídit řádu – tomu pravověrně komunistickému. Podřízení řádu se neobejde bez násilí a mnozí revolucionáři končí tak, jak revolucionáři často končili a končí, zlikvidují je jejich bývalí spolu-revolucionáři. Náš hlavní hrdina střízliví z komunismu (ovšem nikoli z levičáctví jako takového). Dalo by se shrnout, že film hezky (i když to asi nebyl záměr tvůrce) zobrazuje neuskutečnitelnost levicových ideálů, neboť „jednota“ jejich vyznavačů skončila vzájemným bojem a vzájemným násilným vyvražďováním. Frankistická vojska byla naopak sjednocena. (Nepochopím, proč jsou frankisté v mnoha komentářích označováni za fašisty.)

Film přibližuje občanskou válku ve Španělsku (1936-1939). Nejprve proti sobě bojovali fašisté a antifašisté, později se boje roztříštily a bojovaly proti sobě různé frakce z obou směrů. Fašisty představovali zejména průmyslníci, velkostatkáři, bankéři, církev a šlechta. Antifašisté byli dělníci, rolníci a chudina. Mezi španělské antifašisty přicházeli bojovat nadšenci z mnoha zemí světa, komunisté i nestraníci. V tomto filmu vystupuje v hlavní roli Angličan, který si celou občanskou válkou prošel a naštěstí přežil.