Jmenuji se Joe (1998)

Bál som sa do tohto filmu nastúpiť, pretože Ken Loach točí reálne depky, ktoré sa zahryznú pod kožu a nedajú vám pokojne v noci zaspať. A špeciálne, ked' ide o alkáča. U takýchto drám si človek ľahko uvedomí nestabilitu životných istôt a skutočnosť,že ako a kde môže skončiť. Našťastie, nastupoval som s prehnanými obavami, hoci žiadenhappy endtu od tohto nečakajte.

Ken Loach umí věrně zobrazit pracující třídu – nedělá z nich nebožáky ani trpící světce, ale normální lidi, kteří jsou někdy fajn, jindy na facku a životem se protloukají, jak to jen umí a jak jim to život umožní. Tady se tápání nepijícího alkoholika Joea, jeho lásky sociální pracovnice a mladíka na fetu, kterého si vzal téměř za syna, doplní do výmluvné mozaiky obyčejných životů.

Od rezisera Kena Loache som videl tusim 1 film, a toto je moj druhy Ken Loach. Tematika alkoholizmu je silna sam o sebe /chlast totiz nici celeho cloveka, a kazdeho je z principu skoda/, herci mi nic nehovoria, ale na poli filmov o alkoholizme /Wilderov Ztraceny Vikend, ceskoslovenske snimky Tazni Ptaci a Ikaruv Pad/ je toto rozhodne siny snimok, ktory sa oplati zohnat a pozerat. 89 %

Se skvělým Peterem Mullanem jsem už pár filmů viděla a ani v Joeovi jsem rozhodně nebyla zklamaná jeho výkonem. Ken Loach nás jako ve většině svých sociálních dramat nechal nahlédnout do života obyčejného chlapa Joea, který v něm chtěl jen přehodit výhybku jiným směrem. Jenže v reálu se to nakonec ukáže jako neuskutečnitelná akce, protože okolnosti jsou většinou proti. Uvěřitelné, dobře se na to dívalo, ale stačilo jednou. 70%

Nepříliš nápaditý, neinovativně natočený ale dobře zahraný snímek o muži s pohnutou minulostí, který přesto, že se snaží být "dobrý občan" minulost ho přeci jen dožene. Standardní film na jedno podívání, který v divákovi nezanechá nic a to převážně z toho důvodu, že kvalitnějších filmů se stejnou tématikou bylo natočeno více než dost.