Všichni moji blízcí (1999)

Podle mého názoru, subjektivního samozřejmě, je toto nejlepší český hraný film natočený po roce 1989. Zpočátku spíše komediálně laděný film se velmi rychle mění ve strhující drama, které končí na první pohled takřka absolutně špatně, ale na ten druhý naopak. Pěkný umělecký pomník věnovaný památce Nicolase Wintona. Snad všichni herci ve filmu jsou vynikající, jenom to obsazení bratrů Silbersteinových (tedy až na toho ortodoxního Lea), velmi dobrý i Holíček v dětském věku, případně Labuda v roli Němce, nejprve dobrosrdečného "strejdy", záhy zlého nacisty. Konec je skutečně velmi emotivní a snad vždy jsem u něho slzel, což se mi rozhodně nestává příliš často.

"Žiadny človek nie je ostrov sám pre seba."Sir Nicholas Winton pomohol židovským deťom, ale nielen o tomto je tento krásny film. Súdržná rodina, harmonické vzťahy, spomienky na detstvo. Snímka ukázala osudy členov rodiny veľmi pútavo, pochvala aj za ideálnu stopáž. Výborné herecké obsadenie (Abrhám, Bartoška, Vetchý) podčiarklo celý príbeh a mňa osobne potešil aj sympatický anglický herec, predstaviteľ Wintona,Rupert Graves. Emotívny film, ktorý je aktuálny aj dnes všade tam, kde ľudia kvôli prenasledovaniu a vojne strácajú svoju budúcnosť.

Tahle tématika při takto dobrém provedení prostě chytne za srdce. Zvláště, když je celý film podkreslen takto nádhernou a atmosférickou hudbou, která výborně dokresluje jednotlivé scény a emoce postav. Film je nejen příběhem židovské rodiny na začátku války, ale i určitou poctou siru Wintonovi, který si pochopitelně zaslouží glorifikovat jak za svého života, tak i dlouho po něm. To samo o sobě by pochopitelně na dobrý film nestačilo. Vyjma zmíněné hudby se tu sešla plejáda výborných herců, divím se popravdě, že se v rámci akademického oceňování nenašla místa i pro další kategorie. Co mě překvapilo, že ty emoce takto dokázal přenést režisér, který do té doby a a ni od té doby nenatočil žádný jiný celovečerák. A je to možná škoda.

Myslíte pogromy? Ty by ve 20. století svět nedopustil...Sledujeme jednu rozvětvenou a poměrně dobře postavenou židovskou rodinu, plnou chytrých, talentovaných i svérázných lidí, kteří se mají mezi sebou rádi a je to z nich cítit. Blížící se hrůza a zkáza nejprve obrázky z běžného rodinného života narušuje nenápadně jen skrze krátké zpravodajské záběry před hlavním promítáním v kině nebo nevinné zmínky v obyčejných rozhovorech, aby se postupně vkrádala do všeho a všech. Tu krásnou rodinnou pospolitost až do konce ale úplně vymazat nedokáže. Celé je to o to silnější a smutnější, jak příběh do velké míry sledujeme očima malého chlapce, který je šťastný, nevinný, nic mu nechybí a dění okolo plně nechápe ani nemůže chápat. Ani ve chvílích, kdy všichni jeho blízcí již chápat začínají. Skvělí herci, nádherná hudba. U autentických záběrů ze setkání Nicholase Wintona se zachráněnými dětmi v pořadu BBC jsem brečela. Zase. Velice působivý film i při opakovaném zhlédnutí. Z mého pohledu jeden z nejlepších souvisejících s holocaustem, jaké jsem viděla. 95 %.

Já to vlastně chtěl vidět víceméně jen kvůli tomu, že se to tenkrát točilo "u nás na vsi". A z té je tam ... náměstí. Plejáda hereckých hvězd, natočeno celkem dobře, taková ta ještě poctivá filmařina. Ale musím konstatovat, že téma mě zase až tak nebere. No nic, splněno mám, víckrát to vidět nepotřebuju. Jo, mimochodem, když jsem spatřil Vetchého, já prostě viděl ... Bruce Springsteena:).