Nickyho rodina (2011)

"Poradil som jej, aby si po vstupe do plynovej komory sadla aj s deťmi do kúta a začali spievať. Pri spievaní sa človek viac nadýcha plynu a rýchlejšie zomrie."Takéto neuveriteľné mrazivé svedectvá sa tu striedajú so zábavnými historkami a veselou hudbou s popiskovaním. A to mi prišlo dosť nevhodné.

Za mě nejlepší a neucelenější dokument o dobru, které Nicolas Winton udělal. Narozdíl od Síly lidskosti je Nickyho rodina prošpikována informacemi, které jsou možná často až moc na city, ale osobně mi to vůbec nevadilo. Naopak celý ten proces od nápadu až po "katalog" je zde zachycen nejlépe. A habaďůra, kterou na něj ve studiu připravili, mě dostane i když jsem jí v krátké době viděl asi potřetí.

Všeobecně dobře známý příběh je tu rozvinut do větší šířky. To je v první polovině hodně zajímavé, protože popisuje jednak prvotní motivaci a pak technikálie samotných transportů i přijímání dětí anglickými rodinami (třeba to, že rodiny si děti "kupovaly"). Detailní popis odjezdu vlaků je vrcholem dokumentu. Druhá půlka je patetickým popisem odhalení pravdy a následná mediální smršť, kterou už všichni známe. Konec, ve kterém se upozorňuje na to, kolik dobra jeden "malý" skutek dosud způsobuje je pochopitelný, ale logicky ne úplně správný. Dá se říct, že prapůvodcem toho dobra je zlo zhmotnělé v Adolfu Hitlerovi které ipso facto motivovalo i jinak nezúčastněné lidi konat dobro. Je tedy otázkou, zda by bylo lepší, kdyby Nicolas mohl prožít klidný život plný cestování a lyžování ve Švýcarsku, nebo nebylo...

[4,5*]     Mimoriadne kvalitne nakrútený dokument o veľkom britskom dobrodincovi. Veľmi citlivo sa tu striedajú historické zábery (príp. nové zábery, ktoré sú na nerozoznanie od historických?) s hranými scénami, s rozhovormi s preživšími "deťmi" a so zaujímavými faktografickými údajmi, ktoré veľmi pútavou formou vyrozprávajú celý príbeh. K dokonalosti mi chýbalo len pár informácií (či boli aj také deti, ktoré sa opäť stretli s rodičmi, čo sa stalo s deťmi z prvého transportu do Švédska), a potom zamlčanie niektorých nepríjemných faktov, napr. toho, že v Prahe mnohí vítali vodcu s nadšením. Dokument je hlboko ľudský, divák sa často nevyhne dojatiu. Snáď len tej Issovej tam bolo trošku priveľa, celkovo tie hrané scény pôsobili niekedy nadbytočne. Záver je zase príliš utopený v tých vlnách dobročinnosti, čo je škoda, lebo príbeh Nicholasa Wintona  je nesmierne silný aj bez záplavy pátosu.

Možná to není nejlepší dokument, který jsem viděl, ale zde jde o něco jiného. V první řadě o poselství, které přináší a které je ve velké míře zmíněno v závěru. Čin sira Nicholase Wintona měl obrovský dopad na novou generaci dětí a mladých lidí. A je to o to překvapivější, že současná generace tíhne spíše k anarchii, sobectví a nezájmu o cokoli. Dále pak o až neuvěřitelnou skromnost, kdy ani manželka nevěděla, že něco takového udělal. A pak samozřejmě o velkou porci odvahy a chuti dělat něco přes nepřízeň doby, okolností i vlastních existenčních problémů, když mu šéf dělal peklo. Přes to přese všechno N. Winton zachránil obrovský počet dětí. Dokument je speciální i v dalších rovinách. Když to vezmu od konce, tak na dabingu se podílí herecká esa, která běžně do dabingových studií prakticky nechodí. Libuše Šafránková, Jiří Bartoška, Jiřina Bohdalová, Jiří Lábus, Josef Abrhám a další. Je to dost neobvyklé je slyšet. Poněkud méně povedenější jsou hrané scény, které působí pouze jako skromnější doplněk bohatšího obsahu. Hlavní důvod pro hodnocení ale je, že dokument je neskutečně silný. Mimořádně tísnivě působí svou atmosférou především ve chvíli, kdy děti nastupují do vlaku a rodiče je musí navždy opustit. Kdo má děti, tohoto nejspíš nenechá v klidu. Jen na mimořádně chladného jedince dokument celkově nezapůsobí. Je to sice mimořádně tísnivých, stresujících, smutných, ale též dojemných devadesát sedm minut, ale rozhodně stojí za to.