Vernisáž (1990)

Hru jsem viděl několikrát a takových vernisáží u lidí co to se mnou mysleli dobře jsem také zažil docela dost. Kdyby uchopil režii Menzel, dopadlo by to lépe, tady to trochu skřípe. Nicméně slušná podívaná, která hodně o naší historii vypovídá. Na žádné vernisáži mě ovšem kamarádi neukázali kozy svých manželek, to je mi dodnes líto.

Madona mia a kinžál do hyždí... Kolářová tuhle trošku pokryteckou Havlovu jednoaktovku svým stupidním přehráváním a deklamováním vyloženě kazí, Töpfer snaživě přicmrndává - a z ryzí >havlovštiny< se jejich přičiněním a Rajmontovou režií stává jen takové rozverně televizácké divadýlko... Ornest už to svým přirozeným herectvím vsedě (;-) přirozeně nespraví... °-/ . . . Hotové kvartýrium. Tak švajc nešvajc, hlavně, že to všichni mysleli tak porevolučně >dobře< , že... - - - P.S. Jojo, pamatuju si, jak už tenkrát jsem se nad tímhle >rajmontěním< ušklíbl. A zlatá první porevoluční adaptace "Vernisáže" brněnského divadla VáHa, uvedená hnedle v lednu 1990 v legendárním Vysokoškoláku - syrová scéna, jen stůl a sesle překryté bílými přehozy, kytka na stole - a text! Neprzněný snahou o tlačení na pilu a za každou cenu být havlovštější než autor sám. - - - P.P.S. Docela bych chtěl vidět ty "udělaný kvartýry s ksichtem" dnešní snobské a na eráru napapané čudlárny, Havlovic nevyjímaje. Nebo rači ne. Nechme toho... - - - - - (Poprvé viděno tenkrát v dobách >havlovských< , hodnocení 23.12.2011 při repete na >vykvartýrovaném prostoru< 40., komentář zde jako sedmý - 23.12.2011)

Toto vysielali niekedy v apríli alebo v máji 1990, a odvtedy som to nevidel. Pamätám sa na to presne, pretože som to pozeral v nemocnici a viem, že sa mi po tomto televíznom diele, alebo čo to vlastne bolo, zhoršil zdravotný stav. Je to však film, ktorý okrem trpkej pachute nič vo mne nezanechal, takže sa mi môj zdravotný stav čoskoro upravil.

Václav Havel má tak trochu smůlu a s ohledem na kvalitu jeho tvorby možná spíš štěstí, že jeho tvorba nikdy neměla šanci být posuzována nestranně a nebyla vystavena tvrdé konkurenci volného trhu. Za totality byl pronásledovaný a zakazovaný, po listopadu 1989 naopak nekriticky vyzdvihovaný. Do dějin se zapíše spíš jako veřejný činitel a symbol politických změn, než jako dramatik - už proto, že drtivá většina jeho dramat pojednává o hodně odtažitých tématech zcela vzdálených představám a zkušenostem běžných lidí. Vernisáž je asi jediná skutečně srozumitelná hra použitelná pro širší publikum. Televizní adaptace z počátku 90. let je slušně obsazená, ale ani tak mě Havlův text, který pojednává o snobismu zazobané dvojice, která se snaží udělat dojem na návštěvníka, zrovna dvakrát nenadchla. Celkový dojem: 55 %.

Vernisáž je asi nejlepší Havlova hra. Je to o snobech - manželský pár si pozve svého přítele disidenta na návštěvu, předvádí mu snobsky, draze vybavený byt, dítě...a pointu nebudu prozrazovat. Znám dvě verze. V jedné hraje roli disidenta spisovatele Karel Kryl, v této Tomáš Töpfer. Podle mně se pro tuto roli nehodí ani jeden, ale Kryl hrál přece jen trochu líp a tahle verze je (přes skvělou předlohu) příšerná.