Vzájemná důvěra (1990)

Nejdřív jsem moc nevěděl, co si o tom myslet, na kombinaci značně depresivního obsahu a tak nějak odlehčené nálady s občas ne zrovna přirozeně znějícími dialogy, jsem si musel chvíli zvykat. Navíc dokud se neobjevila Edie Falco, nikoho z herců jsem neznal. Ale s každou minutou se mi to líbilo víc a na konci už jsem se do toho víceméně zamiloval a protagonistku jsem si fakt oblíbil. Prostě celkem příjemně pesimistická, ne přímo bizarní, ale rozhodně dost netradiční romantika. Silných 8/10

Stačily mi tři filmy z let 89-92 a mám jasno, že Hartley > Jarmusch. Zvláště, když ten ve stejném období točil pro mě nezajímavé, chladné a ještě k tomu povídkové Tajuplné vlaky a Noci na Zemi. První polovina je zábavnější druhé (zejména úvodní scény jako čištění koupelny nebo svěrák jsou top-notch), ale i tak skvělá věc, narvaná říznými dialogy a situacemi jako vyseknutými z reality. "Family is like a gun. You point it in a wrong direction, you´re gonna kill somebody."

Jeden z těch nenápadných indie filmů, který v sobě mají nějaký kouzlo, díky kterýmu se vám okamžitě dostanou pod kůži. Děj netřeba pitvat, snad jen, že není moc odhadnutelnej :-). Vzdáleně to připomnělo "Me and you and everyone i know", i když tady je ten humor černější a absurdnější. Mouchám se trhají nožičky, ale přesto je to nějakým způsobem roztomilý. Tvorba Hal Hartleyho bude určitě stát za prozkoumání.

Rozbité rodiny, nezodpovední otcovia a manželia, opustené frustrované ženy, ukradnuté deti, potraty. Toť vývin vzťahov ku koncu minulého storočia a pokračujeme v tom ďalej. A k tomu ešte televízie, bez ktorých by náš život v rodinnom kruhu bol absolútne nemysliteľný. Preto je najlepším džobom ich oprava, teda aspoň v tých dväťdesiatkách, v analógových dobách, ale bacha, nastupuje už CD. Hartley sa pohráva s viacerými motívmi, v popredí sú stále ale prepracované vzťahy, ústredný (potenciálny) pár by mal dostať kažého milovníka netradičných romancí.Sledovanie Trust je veľmi príjemne strávený čas, avšak so značne temnými tónmi. A možno po jeho konci začnete premýšľať o tom, čo je to láska, trochu odlišným spôsobom.

Jedinečný film nezávislé scény, který propojuje dvě takřka neslučitelné roviny- absurditu a realistčino a ukazuje na to, že jedno tvoří druhé. Nejvíc mě ale dostalo jak umně se mu podařilo vytvořit "love story" v čemsi co navenek vypadá jako bezbřehá prázdnota. Tak jako u jiných Hartleyho filmů si užívám perfektně načrtnuté a zahrané postavy, skromný soundtrack a takovou tu komornost, jenž právě dává vyniknout příběhu, hercům či nezaměnitelné atmosféře.