Barton Fink (1991)

Tímto filmem zazářili bratři Coenové stejně, ne-li více, jako s filmem Millerova křižovatka. Stejně jako on má totiž hlavu a patu, dává jako celek smysl a nejsou v něm zbytečné rozptylující fantasmagorie, které trhají dějovou nit. Film o tom, jak se z mladého dramatika stane nedobrovolně filmový scénárista, jak musí změnit prostředí a jak trpí tvůrčím blokem. V roce 1941 přijímá nadějný broadwayský dramatikBarton Finksmlouvu s hollywoodskou společností Capitol Pictures na psaní filmových scénářů za tisíc dolarů týdně. Po přestěhování do Los Angeles se Fink usazuje v levném, zanedbaném a ošuntělém hotelu Earle. Jedinou dekorací v jeho pokoji je malý obraz ženy na pláži s rukou zdviženou, aby se kryla před sluncem. Fink je svým novým, přísným a náročným šéfemJackem Lipnickempřidělen k natáčení wrestlingového filmu, ale má potíže s psaním scénáře na pro něj dost neznámé téma. Rozptylují ho zvuky z vedlejšího pokoje a jeho soused,Charlie Meadows, zdroj hluku, Finka navštíví, aby se omluvil. Během jejich rozhovoru Fink prohlašuje svou náklonnost k„obyčejnému člověku“a Meadows popisuje svůj život pojišťovacího agenta. Stanou se z nich tedy celkem dobří přátelé. Fink, stále neschopný pokračovat dál než za první řádky svého scénáře, musí konzultovat práci s nevrlým filmovým producentemBenem Geislerem. Fink se v koupelně náhodou setká s romanopiscemW. P. Mayhewem. Krátce proberou scénář k filmu a domluví si druhou schůzku později téhož dne. Fink se později od Mayhewovy sekretářkyAudrey Taylorovédozví, že Mayhew trpí alkoholismem a že Taylorová některé z jeho scénářů napsala jako ghostwriterka.Zhodnocení:Barton Fink se bratrům Coenovým vážně povedl. Hlavní postava Barton Fink je malý, hubený, brýlatý a neduživý človíček, který si v tomto filmu prochází několika vzestupy a pády. Občas jen zamlkle sedí a nemluví, jindy se zase rozpovídá o tom, jak rád píše o obyčejných lidech a jaká jsou hlavní témata, o kterých chce psát. V novém prostředí Hollywoodu se necítí příliš dobře, protože se ubytuje na ošuntělém hotelu, kde je pořád strašné vedro, hluk, a tapety se odlepují ze stěny. Trpí spisovatelským blokem, naštěstí si však najde scénáristického poradce (alkoholika) a kamaráda (pojišťováka), kteří mu pomáhají překonat nesnáze. Jeho poradce má navíc dost pěknou sekretářku, která má pro Bartona celkem velké pochopení a udělá mu pomyšlení. Ale ten pojišťovák je nějaký divný, už od začátku z něj nemůže mít pozorný divák úplně nejlepší pocit. Už jen to, že dělal hluk a když si na něj Barton stěžoval na recepci, tak nasraně napochodoval k jeho dveřím. Bartonův šéf je navíc jak na houpačce, nejprve je přísný a nevrlý, pak hodný jako mílius, a nakonec se z něj stane pořádná guma. No, nemá to ten mladý a nadějný spisovatel v tom Hollywoodu moc jednoduché. Já jsem se u filmu celkem bavil, hluchých míst bylo minimum, neustále se něco dělo, ať už venku, nebo uvnitř Finkovy osobnosti. Proto nechávám hodnocení 4 hvězdy.

Kritický komentář filmového umění, sám o sobě dostatečně umělecký, aby byl sdělující. Zároveň intenzivně sugestivní, nápaditý a skoro až kafkovsky laděný snímek, na jednu stranu vysoce originální, na druhou stranu typicky Coenovský. Podivně alternativní svět Bartona Finka je přeplněný apatií, úzkostí a nesympatickými postavami. Mezižánrové přechody jsou provedeny mistrně, tak, že kombinace všudypřítomné nadsázky, absurdna i duševní temnoty nepůsobí roztříštěně. Naopak. Film je neuvěřitelně celistvý, a ve svém šílenství se překvapivě neutápí, ale orientuje. Nejsilnější je však určitě stylem vyprávění, které se zdánlivě důležitým zápletkám příliš nevěnuje, a naopak zveličuje a dramatizuje detaily. To vyvolává zvláštní pocit, podobný pocitu z dialogu, kde lidé dlouze mluví, ale nikdy si navzájem neporozumí. Pocitu ze světa, kde lidé nechápou vůbec nic, ani to, o co se zajímají nejvíc - sami sebe.

John Turturro jako scénárista najatý hollywoodským studiem, který se ocitá v podivném hotelíčku, kde by měl dopsat očekávané dílo. Vůbec se mu to nedaří a při své pouti za hotovým dílem potkává roztodivné postavy přesně, jak jsme tomu zvyknutí u bratří Coenů. Nechybí alegorie pekla a velké finále. Zároveň jedna z velmi zábavných rolí Johna Goodmana.

Coeni jsou mí oblíbení tvůrci a troufám si říct, že jejich humoru rozumím, ale Barton Fink má toho absurdna tak malé množství, že mezi komedie spíš nepatří. Vesměs najdeme abshumourno jen v první třetině filmu a pak skrze narážky, které nejspíš pochytí jen znalci filmového průmyslu. Coeni si tady trochu vyřizují účty s Hollywoodem, resp. možná promítají nějakou osobní zkušenost střetu autora vs filmová továrna. Fink je psavec v tvůrčí krizi. Najednou totiž píše na zakázku o něčem co nezná, ocitá se sám v cizím prostředí a na mozek mu tlačí přehnaná důvěra šéfa studia v jeho schopnosti. Divák, který má se psaním nebo jakoukoliv kreativní prací zkušenost, má poměrně jasnou představu čím si mladý, lehce trouboidní a idealismem nasáklý autor prochází. Torturro je ve své roli skvělý. Po obsahové stránce mě to moc nezaujalo, ale zato jsem velmi oceňoval filmařinu, jakou Coeni tento příběh prezentovali. A paradoxně i jejich umění, takový scénář vytvořit. V druhé polovině dojde ke zvratu, který to celé sice odklání od žánru komedie ještě dál, ale vynahrazuje to twistíkem a úplně jinou dynamikou. Divácky je to zajímavější. Z až divadelní hravosti první půle, se jako lusknutím stane hollywoodská paštika. Jakoby Coeni posměšně signalizovali...takoví jako Fink jsme taky mohli být, ale nechtěli jsme dopadnout jako on, takže tady to máte, vy, kteří si libujete v násilí a vraždění... . Je to další z filmů, který mě formou i hereckými výkony potěšil.Rozum říká, že je to velmi dobrý film, ale pokud mě nezasáhl emocionálně...tak to není film pro mě, protože nejsem filmový kritik, teoretik, kolega filmař...jsem "jen" divák.Nicméně jako amatérský kreativník...bylo tam několik momentů, které stály za rozvedení do celovečeráku nebo aspoň povídky. Takže i pro mě je to film nejen řemeslně skvělý ale i inspirující. Coeni se mi později trefovali do vkusu víc, na slabší 4* to ovšem pořád stačí. 77%

Film založený na atmošce je podle mne činem proti metodě. To je jako socha z tureckého medu - je to možná dobrý nápad, ale nevydrží. Atmosféra tvůrcí prázdnoty a bezneděje děj nenahradí - ano momenty s požárem jsou sice působivé, ale jen pro toho, kdo měl trpělivost a empatii. Příběhy Pata Hobbyho (Francis Scott Fitzgerald) jsou k tomuto tématu první liga, kterou vřele doporučuji.