Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1990)

Je to velmi složitý film a určitě není pro každého. Nicméně ztvárnění a herecké výkony, zejména hlavní dvojice, jsou úchvatné. Hodně jsem bojoval s tím, jestli je to vhodná forma pro film a nemělo to zůstat jen jako divadelní hra. Dlouho jsem také přemýšlel o hodnocení. Ale nakonec převážila samá pozitiva a nemůžu jinak, než sáhnout nejvýš. Bude ale určitě nějakou chvilku trvat, než dostanu náladu film si znovu pustit.

Každý z nás asi zhruba ví, že Hamlet je Shakespearova hra o dánském kralevici, který trpí bludy po nevyjasněné smrti svého otce, na jehož místo nastoupil jeho strýc. Vznikla také divadelní hra, ve které jsou hlavními postavami původně bezvýznamní Rosencrantz a Guildenstern. Tito poslíčci cestují z Anglie do Dánska za Hamletem a jsou úplně odlišní – Rosencrantz je optimista, naivní a je trochu zmatený, zatímco Guildenstern je racionální, pesimistický a více frustrovaný. Jejich osud je předem zpečetěn už v názvu filmu, přesto celou dobu zoufale hledají pocit svobody. Už na začátku filmu dochází k brutálnímu porušování zákonu pravděpodobnosti, když při házení mincí padne 92× panna. Na jednu stranu by měla padat panna a orel s pravděpodobností 1:2, na druhou stranu je však hod mincí pokaždé nový náhodný jev. Potkají se také s putovními herci, kteří hrají jen tragédie, které ukazují smilstvo, souboje, smrt a krev je povinná. Pak se náhodně objeví na hradě Elsinore, kde se dozví, že musí zjistit, co je s Hamletem špatně. Zde si zahrají ‚slovní tenis‘ – musí mluvit výhradně v otázkách, jinak dostane bod soupeř. Nesmí se také opakovat slova a používat řečnické otázky. Tohle jde skvěle Rosencrantzovi, vyhraje, a zkouší hru hrát i v nevhodných situacích. Mimochodem, který je vlastně který? To jim není celou dobu jasné. Pak se vyptávají Hamleta a ten je porazí v poměru 27:3. Herci pak zahrají před celým královským dvorem divadelní hru, ze které je zřejmé, jak to bylo se smrtí krále. No, a nakonec se plaví na lodi zpátky do Anglie a po cestě zjistí, že v doporučujícím dopise je napsáno, že mají být oba popraveni. Film je velice intelektuální, je nabitý inteligentním humorem, a pro spoustu diváků může být dost nudný. Oba řeší velice důležité existenciální otázky. O smrti v rakvi (Rosencrantz): „Představoval jste si někdy, že jste umřel a ležíte v rakvi se zatlučeným víkem? … Rozumíte, člověk si to představuje, jako by byl v té truhle živý, a zapomíná na skutečnost, že bude mrtvý… a to je přece náramný rozdíl.“ „Každý východ je vstupem někam jinam.“ „Musel být nějaký okamžik na začátku, kdy jsme mohli říct – ne. Ale nějak jsme ho propásli.“ Guildenstern: „Smrt není. Smrt neexistuje. Smrt je ultimátní negativum. Ne-bytí.“ „Anglie? Já v ni stejně nevěřím.“ „Cože?“ „Je to jen spiknutí kartografů.“ Film je na jednu stranu vtipný, ale také existenciálně smutný až depresivní. Film mě bavil tak na půl, protože jsem intelektuálně založen tak na půl, a rozhodně jsem se více nasmál třeba u Hele vole, kde mám káru. Doporučil bych jej tedy především znalcům Shakespeara a všem, kteří mají přehled, vědí něco o filozofii a rádi vedou hluboké úvahy. Herecké výkony byly vynikající, přesně tak, jak se u Shakespearovských her sluší a patří. Dávám hodnocení 4*, protože mě to napodruhé bavilo o něco méně, než napoprvé. Dobré a špatné se věci stávají v lidské hlavě!

"Thisisinteresting.Youwouldthinkthiswouldfallfasterthanthis,wouldn'tyou? ...Andyou'dbeabsolutelyright."Málokedy ma nejaké filmové spracovanie Shakespeara zaujme a že ich je požehnane (a Hamlet je obzvlášť prevarený). Veľmi sa z toho nevymyká ani toto stvárnenie, hoci mu nemôžem uprieť originalitu, vtipnosť a aj istý pôvab. Predovšetkým Gary Oldman (Rosencrantz) a Tim Roth (Guildenstern) sú skvelá herecká dvojica, ktorú je veľkým pôžitkom sledovať. Títo dvaja sa z môjho pohľadu starali v podstate o všetku zábavnosť (aj keď nie po celý čas sa im to darilo), pričom ma najviac bavila zmätenosť ich postáv ohľadom ich rolí v deji a tiež Rosencrantzove komické vložky (napríklad  jeho rôzne experimenty). Inak má ale toto dielo typické shakespearovské črty, ako sú prílišná urozprávanosť, archaický a komplikovaný spôsob vyjadrovania a divadelný charakter, a to sú práve tie veci, ktoré ma na filmových adaptáciách Shakespeara odrádzajú."So, we've got a letter that explains everything." "You've got it." "I thought you had it." "I do have it." "You have it?" "You've got it." "I don't get it."

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví.

Poetický a vtipný film. A ještě bych ho označila jako „umělecký“.
Jako když malíř načrtne obraz, zachytí náladu, ale jeho tahy nejsou úplně přesné; není řečeno vše, nechává prostor pro fantazii diváka. Děj se odehrává vlastně paralelně s dějem Shakespearova Hamleta a sleduje osud dvou vedlejších postav této hry – Rosencrantze a Guildensterna.
Ale co z toho je skutečnost? A co jenom hra na jevišti? :-)
Pokud si člověk dobře pamatuje děj Hamleta, film si vychutná o to víc.