Velké zvíře (2000)

Zásahem osuduse na zahradě postaršího páru objeví velbloud. Už samotná přítomnost tak exotického zvířete ve vesnici vzbuzuje symboliku. Velbloud v roli jakéhosi kříže, který nečekaně padá na ramena hlavních postav.   Zpráva o "daru", který rodina Sawických obdržela, se mezi místním obyvatelstvem rychle šíří. Zpočátku zvíře vzbuzuje rozporuplné reakce i údiv a je s ním zacházeno jako s místní atrakcí. Přístup obyvatel však začíná být pro majitele velblouda čím dál víc zatěžující, rarita se stává jinakostí, posuzována místními jako nadřazenost.   Režisér hledá odpovědi na otázku "Proč ne já?" Odpověď ve filmu ale není - jediným řešením této situace je rovnost. Je lepší vrátit se do původního stavu, kdy toho nikdo a vlastně každý moc nemá a všichni jsou tak nějak šťastní (?).  I když se jedná o nedokončený scénářpana Kieślowského, je cítit jeho záměr.  Nakonec, celá jeho tvorba je založena na přesném pozorování lidského chování a charakteru a kladení těžkých otázek, které často vedou ke smutným závěrům. Stuhrovi se ale podařilo  prosadit vlastní koncept bez toho aby scénáři jakkoliv ublížil – s předvídatelností, pohodovým tempem, přímočarostí ale i výmluvností. Inu - člověk s poetickou duší. Krásně jste si s tím vyhrál,pane Stuhre.Děkuji, ... za"Amatéra"a tak vůbec...

Ona je to sice jen taková obyčejná, nijak zvlášť propracovaná historka, ale na 70 minut vystačí skvěle, vtipných momentů má v sobě dost a ve správný moment umí být i vážná, takže funguje celkem slušně. I ta černobílá kamera mi tam nakonec nevadila a Jerzy Stuhr mi tímhle filmem potvrdil, že umí nejen skvěle hrát, ale i solidně režírovat. Minimálně čtyři hvězd si ten film zaslouží určitě, i bez všech možných přihlédnutí a "polehčujících faktů" (kromě Stuhra jako režiséra i herce je pro mě samozřejmě velkým kladem i scénář od Kiselowského, akorát bych ho na takový námět vůbec netipoval...), ale mám s tím filmem jeden, celkem velký, problém. Vadí mi v něm to černobílé poselství. Sice ho chápu, do jisté míry ho dokážu brát, ale podané je zde tak jednostranně, že mi to dojem z něj dost shazuje. Vážně by tyhle předsudky a odpor k všemu jinému byl jen v maloměstech? A opravdu všichni, bez výjimek? A velkoměsta by byla ideální a všemu otevřená? Všechno je to přece o lidech, kteří v tom okolí žijí a jestli jsou - když to převedu do Čech - z Prahy, z Třeště nebo z nějaké zapadlé dědiny, rozdíly ve způsobu života tam jsou rozhodně, ale v lidských povahách ne. A můžu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Jinak ale spokojenost a slabé čtyři si to zaslouží určitě. Slabé 4*

Osobně se považuji spíš za konzervativnější typ člověka, který by se asi také zprvu podivoval nad tím, co všechno se dá v každodenním životě spatřit a co pro někoho může být důležité. Nicméně, tento snímek je ve své jednoduchosti skvělým argumentem proti jakémukoli strachu z neznáma. Vlastně zde máme živoucí důkaz o tom, že xenofobie není jenom záležitostí vztahů mezi jednotlivými kulturami, že poměrně často je tento pojem špatně vykládán. Filmově je toto dílo také "velbloudem" - barvu aby člověk pohledal, stejně jako svižnost či výřečnost; trošku zvláštní u někoho, kdo se proslavil právě pro konverzační schopnosti spojené s humorem. Navíc další Stuhrovy režijní počiny, které jsem měl možnost vidět, jsou čistě o myšlence, s konvenčnější formou. Nevidím v tom však vůbec manýrismus nebo dokazování si něčeho, formu vnímám jako takové razítko na to, že si tvůrce plně stojí za tím, co zde říká... Dalo by se i říct, že být tento film po všech stránkách tradiční, bylo by povídání o toleranci a odlišnosti nezamýšleným pokrytectvím. Plus mi ta absence barvy v prostředí polského maloměsta, o nic jiném, než jsou ta česká, přijde i přirozenější, je tak dán důraz na emoční tíseň, kterou hlavní protagonisté zažívají... Snad jediné, co jsem trochu postrádal, byla přítomnost charakteru, který by se těch hlavních zastal; jde-li o podobný problém, v drtivé většině se někdo takový najde. Ale taková je holt Stuhrova vize společnosti, plně pesimistická, bez uspokojivého vyústění. Což ale není na škodu, málokdy jako v tomto případě platí ono již víckrát užité "malý-milý film". 80%

Závist jako hlavní motiv. Zygmunt (Jerzy Stuhr) a jeho žena Marysia (Anna Dymma) na své zahradě objeví obrovského „drabaře”, kterého tu zřejmě zanechal circus. Marysia je zprvu na rozpacích, ale Zygmunt má jasno. Našel právě své štěstí v tomto exotickém zvířeti. Ani náhodou nemá v úmyslu na něm vydělávat. To, co chce, je velice prosté: procházet se se svým velbloudím přítelem po polské krajině. Obec a ostatní lidé si ale myslí své, a tak: „když ho nemůžeme mít my, nebude ho mít nikdo, natož ty Zygmunte!”

//Komentřář obsahuje spoilery!!// Černobílý snímekVelké zvířerežíroval Jerzy Stuhr, představitel hlavní role KieslowskehoAmatéra. A právě Kieslowski ke Stuhrovu snímku napsal scénář. Hlavní postavou filmu je Zygmunt Sawicki, který najde velblouda a bez nějaké zvláštní motivace si ho přivlastní. Odmítá na něm vydělávat, aby se neznelíbil v očích spoluobyvatel malého městečka, a postupně si s manželkou zvíře oblíbí. I přesto ale na něm (i na velbloudovi) jeho sousedé začnou hledat chyby a začnou oběma manželům komplikovat život. Problémy vyvrcholí ukradením zvířete, po kterém se najednou vše vrací do normálu. Lidé se Sawickim zase mluví, nabízí mu lepší práci i vrácení místa v městské muzice. Velké zvíře je malý komorní film o závistivosti a o tom, jak je těžké hlavně na malém městě či na vesnici vybočovat z řady. Formálně snímek ničím nepřekvapí, ale v jeho jednoduchosti je krása.