Velké dítě Gideon (1998)

Lidé nemůžou být všichni Einsteinové. Jako Gideon Dobbs - táhne mu na čtyřicítku, ale rozumu moc nepobral. Jako sirota žil u tetičky, ale ta se vdala a nemůže o něj dál pečovat. Odvedla ho proto do nejbližšího sociálního ústavu - do domova pro staré lidi. Dobrácký Gideon s duší malého kluka je jako ryba na suchu - obyvatelé domova ztratili radost ze života a jen čekají na svůj konec. Mrzutí staří lidé si časem všimnou zvláštního hravého muže s jakoby magickými schopnostmi - dokáže zkrotit divoká zvířata a upokojit rozhněvané lidi, a dokonce jim pomůže proti přísné ředitelce ústavu. Gideon svýma očima chlapce vidí, že staří lidé jakoby již neměli proč žít, ale on cítí, že život může být krásný bez ohledu na věk. Právě svou nevinností a upřímnou radostí ze života všem připomene, že každý nový den je vzácným darem.