Vedlejší role (1989)

Egoyan rozvíjí mnohovrstevnatou hru s významy; jednotliví aktéři mezi sebou splývají. Film nejsilněji problematizuje tématiku obrazu sebe a obrazu, který je načrtnut ve scénáři. Postavy oscilují mezi pokušením a osamocením. Divák jako archeolog vykopává to, co se skrývá pod povrchem. Těžkou atmosféru uspokojivě zprostředkuje kamera - občas nonšalantně vzlétne a snímá scénu z nadhledu; jindy se zaměří na detail a důsledně se drží tyrkysovo-žluto-červeného nádechu. Kontrasty odhalují jednotlivé aktéry v jejich “rolích”, v jejich vábení a odpuzování. Egoyan rozplétá vztahové smyčky a místy smyčku decentně utáhne. Jsme nuceni promluvit, abychom v roli obstály? Vnitřní světy hrdinů se míjejí, ale občas se protnou jejich osamocené sny a naděje. Bizarní na tom není vůbec nic. Egoyan jako důsledný filmový geolog mapuje terén magie lidské psýché a nezapomíná reflektovat sám sebe - vlastní roli tvůrce.

Videopožičovne plné filmov, chudé figuríny, chtivé pohľady, osemdesiatková hudba, sústredená, centrická kamera, melanchólia a Michael McManus s túžbou na niečo viac. K postavám sa však nedostávame úplne, ale len čiastočne, aj keď sú to nevšedné charaktery, trochu nudia a nedá sa s nimi identifikovať. Dramatický oblúk príbehu hlavného hrdinu navyše považujem za nevierohodný, hlavne v závere. Vizuálne občas veľmi lezú na nervy zábery na televízory a v nich prehrávané veci. Jazykové okienko: drop by.

Už ani nevím kde jsem na tento film natrefil, ale s vidinou pořádného Lynchoidního mindfucku a přečtení poutavého popisu jsem se dostatečně nechal namlsat. To, co jsem začal žvýkat v ústech však mělo takovou hořkou pachuť a měl jsem co dělat, abych sousto pořádně rozkousal. Dlouho se mi nestalo, aby mě iritoval už samotný pohled na hlavní postavy a jejich hraní (hlavně Majk MekAnus). Co se týká Lynche, tak toho zde v takové míře ani nehledejte. Je tu pár scén, které ten nádech trochu evokují a už jsem si říkal, že mě to možná začne bavit, ale pak se to následujícími scénami spláchlo jako lejno do kanálu. Jedinný prvek, který se mi líbil, bylo ono prolínání dějových linií, kdy při střihu jakoby jste byli odtrženi od dramatu a napětí ve vás tak rostlo. To Atom Egoyan umí veVedlejší rolivybudovat parádně. Bohužel, zbytek stojí za vyližprdel.

Odosobnená, formálne minimalistická, naratívne roztrieštená štruktúra bez jasne ukotveného dramatického oblúka ako mozaika ľudských osudov v črepinách rozbitého zrkadla. Prvá polovica filmu je diváckym hľadaním, kde sledujeme decentralizovaný príbeh nie jednej, nie dvoch, ale hneď troch postáv, ktoré sú nevedomky (s výnimkou herca) súčasťou vzťahového trojuholníka. Nadväznosť deja je niekedy priama a jasná, inokedy ťažko identifikovateľná, prim hrajú postavy, významy, občasné paralely. Nejednotnosť hlavnej postavy, miesta a času dáva Egoyanovi priestor na pohrávanie sa s celistvosťou a častým symbolizmom. Druhá polovica filmu naberá miestami kontúry neskorších Lynchových filmom (mj.Lost Highway- scéna s komunikáciou cez kameru v kancelárii nadriadenej, vybrané pasáže zo záveru); stále však zostáva pri fyzickom a obrazovom symbolizme. Ona odosobnenosť spočíva v konaní postáv, ktorých emočný prejav je veľmi mierny a ktoré komunikujú prostredníctvom neosobných, chladných videohovorov. Ony "vedľajšie role" majú význam nielen pre pochopenie príbehu a motívov, sú zároveň charakteristikou celého súboru postáv vystupujúcich vo filme, ktoré zohrávajú podobne prehliadnuteľné vedľajšie role v reálnom živote - komparzový herec, pracujúci ako údržbár, chyžná, ktorá je doňho nešťastne zamilovaná, bezvýznamná filmová scenáristka, chlapík obsluhujúci videopožičovňu, ktorý okrem toho natáča svadby a oslavy najrôznejšieho typu... Absolútne nezaujímaví a bezvýznamní v neskutočne zaujímavom a inšpiratívnom filme. Film nie len na jedno pozretie, ktorý má čo ponúknuť a je v ňom čo hľadať.85%

pro mě za dvě hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Nemám totiž ty hry na jako světy, v kterých se všichni chovají jako mimoni, dvakrát v lásce. A to je přesně případ i tohoto filmu. Divoké prostřihy, které jsou pro někoho hodny obdivu, jsou pro mě spíše znouzecnost. Je to ten typ filmu, který má vysoké hodnocení hlavně proto, že ti, co hodnotí, leccos z filmu nepochopí ( protože to ani nejde ) a tak, aby nevypadali jako hlupáci, tak film pochválí. To já naopak klidně řeknu, že zde byly k vidění i scény, které nedávaly dobrý smysl a že považuju tento film za samoúčelnou režisérovu exhibici, která mi jednoznačně nesedla. 30%