Vášeň v srdci (2003)

■ ∞ Poprvé jsem filmJapanese Storyviděl tuším někdy v roce 2005, ale nejsem si bohužel už jistý, zda to bylo opravdu v tomto roce, nicméně vím, že to bylo pozdě v noci, já psal nějakou literaturu a něco jsem hledal. V pozadí hrála tehdy se u mě v pokoji ještě nacházející CRT TV a já jen nesmyslně přepínal programy, když tu náhle jsem se ocitl na placené kabelové stanici, kde pro mě ne moc známá australská herečkaToni COLLETTEzabořila vůz do vyprahlé australské písečné cesty, byl tam s ní nějaký asiat, typoval jsem si, že to bude Japonec nebo Číňan a po chvilce bylo dle jména postavyHiromitsu TACHIBANAzcela jasné, že se jedná o japonského byznysmena. Jak vyplývá z výše popsaného, film jsem neviděl od začátku, ale upoutal mne natolik, že aniž bych si to v tu chvíli uvědomoval, přestal jsem dělat všechno ostatní a se zatajeným dechem jsem pozoroval děj na obrazovce. Jelikož jsem v tu chvíli vůbec nevěděl o jaký film se jedná a ani jsem neznal jména těch dvou herců, kteří mě velmi zaujali, tak jsem se chtěl mrknout na teletext nebo do programu, ale neučinil jsem tak, jelikož jsem se bál, že o něco zrovna v ten moment, kdy budu očima někde jinde, přijdu. Takže jsem tohle nechal plavat a jen se nechal unášet dramatem odehrávajícím se přede mnou. ■ Když se nakonec oba hrdinové:Sandy EDWARDS- geoložka,Hiromitsu TACHIBANA- japonský byznysmen, dostanou ze spárů vyprahlé polopouště, dostává atmosféra filmu jinou podobu a přesouvá se více k romantické notě.[SPOILER]Stráví spolu v pokoji motelu velmi intimní chvíle, kdy ani jeden z nich nepromluví, pouze si hledí do očí a v ten moment oba dva přesně ví, co chtějí a neexistuje pro ně okolní svět, v tu chvíli jsou tu pouze ona a on. Zde musím velmi pochválit práci a spolupráci hudební skladatelky a hudebnice: Elizabeth DRAKE, Satsuki ODAMURA a kameramana Iana BAKERa. Vše spolu opravdu pasuje a záběry působí neskutečně reálně.[/SPOILER]Když se obě hlavní postavy sblíží, nabírá film nový dech a tempo do té doby velmi pomalé, nabírá na obrátkách a zdá se, že příběh se bude ubírat trochu jinam, než jsem si původně myslel. Ukazuje se, že oba dva byli ve svých názorech na toho druhého zbrklí a předčasně vynášeli rozsudky. Naopak se vyjeví, že i když každý pochází z jiného kontinentu, z odlišné kultury a dělí je od sebe jazyková bariéra, jsou si něčím niterně blízcí a i když je zjevné, že každý má jinou osobnost a povahu, tak příhoda v australské poušti a to, co následovalo poté, je sblížilo natolik, že i přesto, že se spolu znají jen několik dnů, tak ono neviditelné pouto zůstane v nich až do konce jejich dnů.[SPOILER]Když jsou spolu pak u jezera, kde se spolu opět pomilují, tak pak beze slova vnímají blízkost jeden druhého aVášeň v srdci, kterou oba mají, lze cítit všude kolem. Zvrat nastane ve třetí minutě počínající druhé hodiny, kdyHiromitsuneznaje místní přírodu, skočí s rozeběhem střemhlav do jezera.Sandyvolá, křičí, pláče, naříká, vše marné,Hirose utopil. Když pak vyplave jeho mrtvola na hladinu,Sandyjej vší svou silou dotáhne na břeh a v šoku se jej alespoň chvíli snaží oživit, než jí dojde, že je opravdu mrtev. Zdrcená, vysílená, šokovaná, emocionálně rozpoložená a v duši rozpůlená, to vše lze vyčíst z tváře Toni COLLETTE. V tu chvíli jsem jí to skutečně věřil, v těch momentech jsem měl opravdový pocit, že on doopravdy zemřel a ona nyní pláče nad touto tragickou událostí. Její projev byl pro mne tak neuvěřitelně uvěřitelný, že to ani neumím popsat slovy.[/SPOILER]■ ■ ■ Když jsem viděl film podruhé, někdy v roce 2010, tak už jsem věděl do čeho jdu, čili moment překvapení již nebyl tak veliký, mohl jsem se více soustředit na detaily, které mi při prvním pozorování unikly. Nelíbilo se mi to již tolik, jako napoprvé, ale i přesto jsem musel ocenit výbornou práci filmařů, kteří se podíleli na tomto díle. Některé věci, které jsem ne úplně chápal napoprvé, jsem tentokrát pochopil a zjistil, že film má daleko větší hloubku než jsem si zprvu myslel, nicméně jelikož jsem to již viděl, nemohlo mě to, především v těch vypjatých scénách, nijak moc překvapit nebo obohatit. ■ ■ ■ Když jsemJapanese Storyviděl dnes (16-II-2014; 08:30) potřetí, více než předtím jsem věděl, o čem film je a pozoroval jsem věci, které byly předtím zcela zjevné, ale já jim nepřikládal žádnou váhu nebo je jen tak přešel. ■ Samotný začátek jsem vnímal docela jinak než-li tomu bylo naposledy. A takové ty malé momenty, kterým moc nepřikládáme váhu, se vynořily z písku, jak partizáni, když kolem jdou náckové. ■ Tentokráte jsem si mohl plně vychutnat překrásné záběry na otevřenou australskou scenerii. Výstižné a vskutku pravdivé je, kdyžHirohitsuříká:"Tady v Austrálii máte mnoho prostoru. Žádní lidé. V Japonsku máme mnoho lidí. Žádný prostor."■"Byly doby, kdy by nikdo nekoupil nic, co je z Japonska. Manželka jde do krámu a všechno obrací, protože když tam je "made in Japan", zase to vrátí. Nekoupila by to. Ještě teď, řekl bych. Jenže země máme tolik, že s vámi stejně obchodujeme. Že je ten život ale zvláštní."Ano skutečně je velmi velmi zvláštní a takovýchto momentů je v tomto filmu povícero. Ať už jsou to narážky na japonsko-australskou historii nebo rozdíly mezi oběma zeměmi, způsob, jak vnímají přírodu Australané a jak Japonci, tak i rozdílnost v obchodní sféře... ■ Závěrečné minuty filmu byly velmi dobře zpracovány, více nebudu prozrazovat, protože by tento můj komentář musel být alespoň třikrát tak dlouhý a možná bych filmu spíše ublížil. Nicméně mohu s klidným svědomím napsat, že jsem ve filmu neobjevil žádné hluché místo a ty 4 velmi emocionálně vypjaté scény, které obepíná několik neméně krásných scén, jsou natolik dobře vyobrazeny, že ani napotřetí nemohu udělit tomuto filmu méně jak 5 hvězd. ■ ⁞ [91/100] ■ ‖ [95/100] ■ ↨ [90/100] ■ ―Toni COLLETTE[96/100]. Gotaro TSUNASHIMA [89/100]. ■ ῼ [90/100] ■ ∩American Beauty (1999),Okuribito (2008),Police Rescue (1991),Byôsoku 5 senchimêtoru (2007),Guan yu ai (About Love) (2005). ■ № 3x; 1x ⌂ [D], [TV], [D-CZ], [~2005]. 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ-CZ], [~2xxp], [~2010]. 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ-CZ], [440p], [16-II-2014; 08:30]. ■ ↔ ① [95/100] [~2005]; ② [84/100] [~2010]; ③ [98/100] [16-II-2014]; ‡ [98/100] [16-II-2014]; >>> [94/100] ■

Milá Sandy, musím Ti vyčítať, že si sa absolútne nepokúsila zachrániť svojho milého. To na inžinierku geológie je veľmi trapné. Samozrejme za to nemôžeš, keď si dostala taký hlúpy scenár. Nakoniec neviem, či si ho nezabila, tým ťahaním po brehu bez žiadnej resuscitácie. Nuž scenárista a režisér to mohol ináč ukončiť.

"Je tu tolik prostoru a me srdce je otevrene" - slova hlavneho hrdinu s pohladom upretym na rozlahlu australsku vyprahnutu krajinu... tie otvaraju hlavnu dejovu rovinu filmu o potrebe lasky, blizskom kontakte dvoch ludi. "U nas je mnoho ludi a zadny prostor" -dalsia linia filmu je zas o rozdielnosti dvox odlisnyx kultur, o predsudkox o vyxove i o puritanstve. Na pribehu 2 ludi sa odohrava vnutorny boj moralnyx zasad, lasky i viny. pomaly tecuci pribeh ktory viac naznacuje ako odkryva je napriek tomu hlbokou sondou do vnutra 2 stratenyx dusi a to vsetko bez zbytocnyx gest a gycovitosti. Vynikajuca aj ked velkohuba Toni Collette! ;)

Osudových filmov tu bolo už neúrekom. Ale pokiaľ budú aspoň na takejto úrovni, nedbám. Veľmi silný príbeh o láske úplne rozdielnych ľudí, ktorý si k sebe nájdu cestu. Film, na ktorý však treba vystihnúť tú správnu duševnú rozpoloženosť a moc o ňom dopredu nevedieť. On si k vám nájde cestu. Pridávam plus ešte jednu za bezchybný výkon herečky Toni Collette, ktorú inak vôbec nemusím. Odoberám za nezasiahnutie citov v závere, ktorý na to mal všetky predpoklady.70%.

Príbeh o láske, blízkosti a o tom, ako sa všetko šťastie vypestované zo spoločnej nevôle môže zmeniť na utrpenie. Hranice medzi pocitmi nie sú hrubšie ako vlas. Príbeh pomaly sa vinúci Austráliou sa podobá na krajinu, ktorou nás sprevádzaje krásny, nežný, drsný, vyprahnutý a smutný, veselý a kvitnúci. Presne ako život, keď do neho vpustíme nevyspytateľnú lásku