Vánice (1962)

"Jenom jedno přání mám, aby byla zima bílá. Bude zima pak-li, že pojedeme na lyže...."Tahle veselá písnička (že by Šlitr?), kterou hezky v teple na jedné horské chatě (spolu s "bandou" mladých) zpívá (a na banjo hraje) Waldemar Matuška, pěkně kontrastuje s tím, co se děje kolem. Vítr buje, vánice bouří a dobrovolníci z horské služby jsou do akce. Vcelku realisticky natočené. Mezi členy horské služby nelze přehlédnout Vladimíra Menšíka, který se i na malém prostoru snaží o jisté odlehčení filmu. Možná až trošku násilně. Ale celkově za mě pěkný zimní film.

No, nevím... ale napsat k tomuto filmu, že byl "neobratně a nezáživně natočený" je totální kravina a podpásovka. Vzhledem k době a místu vzniku, se naopak podle mě jedná o hrubě nadstandardní záležitost. Filmování muselo být obrovsky technicky, logisticky a koordinačně náročné a kromě toho, že tam asi osmkrát zazní slovo "soudruh", je to oproštěno od jakékoliv politiky. Překvapivě to má zápletku, děj i dramatičnost. Maximálně může být trochu naivní to, že všichni se zachrání v naprosté psychické pohodě, s úsměvem na rtech a bez omrzlin. Prostě socialistický člověk je patřičně zocelený. Jinak ale opravdu příjemná a svižná záležitost a je škoda, že tenhle film je dneska skoro zapomenutý.

Fóbiou oplývajúci vysokohorský kuriér/záchranár slúži posledný deň pred odchodom na kľudnejšie miesto, osadenstvo horskej služby plánuje bujarý večierok z príležitosti karnevalu, no všetkým urobí škrt cez rozpočet snehová víchrica, do ktorej musia vyraziť spasovať životy prevažne idiotov nedbajúcich na výstrahy a zákazy. Na svoju dobu veľmi dobre natočená snehová dráma, kde ide o život, nechýba zopár známych tvárí za mlada, zopár známych hlasov a na horskej chate s bendžom Matuška. Ako bonus dnes už muzeálne lyžiarske, záchranárske a komunikačné zariadenia. Štyri osychajúce chlebíčky.

Film, která na mě (a nejsem tady sám) působil jako zjevení. 1962 už byl dobou, kdy se klasicky trapné, ale svým způsobem nesmírně zábavné budovatelské filmy netočily, ale tohle mi tak trochu připomnělo ony akční filmy z běžného života, které v USA byly točena například dle hejliovek (Letiště apod.). Skvělé je obsazení, poznání, jak to tehdy v nově socialistickém Československu vypadalo (v roce 1960 soudruh prezident Novotný prohlásil budování socialismu za vítězně završené), ale - lidé a jejich každodenní starosti zůstaly pořád stejné. Pobavilo mě hledání oné slečny, i tehdy byli lidé, kteří na to vlítli hned :-) a dodal bych ještě dvě věci. Byl to poslední film režiséra Čeňka Duby u nás (emigroval později do Švýcarska) a blábol z Lexikonu českého filmu, že se jedná o "neobratně a nezáživně natočený snímek" jenom ukazuje, jací jsou oni kritici, historici a hodnotitelé. Myslím, že těch 72% je vypovídající víc.

Čo to je za vola, čo sem dá takýto obsah. Recenzia v obsahu, naviac nepravdivá, pretože film vôbec nie je nezáživný a neobratne natočený, ale k príslušnému roku vzniku úplne primeraný. Skôr patrí k tým lepším a dokonca sa objavilo aj zopár adrenalínových scén. Teda do tej miery, ako sa to v Krkonošiach aj s trikmi vôbec dá. Na lepšie tri hviezdy.
––––Dokud je kalamita, bude to jako na vojně. Každý dostane svůj denní příděl a s tím musí co? Vystačit.