Válka rozumu a cti (2006)

Je dosti pravděpodobné, že filmu mohl uškodit dabing. Některé dialogy jsou tak na školní promítání. Rubačky byly v té době jistě hodně drsné. Frajerů, co zvládali meč - zde nebyly katany -, nebo později nazvaný Hung Gar Kung Fu, boj s oštěpem, bylo nepočítaně. Každopádně jsem to zkousl do konce. Myslím si, že mám na nějakou dobu vystaráno. Ten, kdo vycházel z tréninků karate, ten, co viděl Sedm samurajů, ten, kdo si vychutnal Kagemušu, tak jistě bude souhlasit. Nejsou půlky, ta dvě hvězdy. Cyglos

Pokud by se film soustředil víc na tu linii nesmyslnosti válek, potřeby míru a lásky a toho, že plody práce druhých lidí si přivlastní někdo jiný, a dokonce vás obviní z nepravostí, tak by se mi to líbilo víc. Ne že by tam tyhle myšlenky nebyly, ale jsou rozmělněny několika dalšími rovinami, kdy se autoři snaží říct kde co (sirotci, otroci, sjednocení, pýcha, když máš rád všechny, nedokážeš milovat jednoho apod.) plus samozřejmě nesmějí chybět opulentní bitvy (nejefektnější je asi ta s balóny). Ne že by nebyly profesionálně a efektně natočeny, ale někdy mohly být kratší (stejně jako celý film), časem už to hromadění mrtvol začalo být kontraproduktivní (autoři chtěli říct, že válka za sebou nechává mrtvé lidi, áno?, ale nebylo nutno tak tlačit na pilu). Vlastně i to téma lásky k jedné osobě nedostalo nakonec tolik prostoru a samozřejmě muselo skončit po asijském způsobu (teď mě napadá, jestli jsem kdy viděl asijský film s happy endem?). Prostě se nakouslo až moc témat, každé zajímavé, ale jen nakouslo a to dovedení myšlenky do konce nakonec přes délku filmu působí zkratkovitě a poněkud povrchně.

Jsou filmy, co i po mnoha desetiletích mají nadčasovou kvalitu, pokud hodnotím formu, kameru atd., není to případ tohoto, na tom už uvízlo hodně prachu, i kostýmy a účesy působí směšně, i když mohou být autentické, to nevím, ale celkový dojem pro ok už není moc dobrý. Kompenzují to moudré promluvy a nevyzpytatelný vývoj. Některé momenty a podání však vyznívají naivně, určitě byl důležitý moment v rozvoji kinematografie čím dál tím méně dálného východu.

Pokud čekáte nějaké šermovačky, nebo kug-fu, budete velmi zklamaní. Válka rozumu a cti pojednává o dobývání města Liang, resp. o chlapíkovi, který využívá svých strategických dovedností, aby město ubránil. Tím vším pak prostupují rádobyfilozofické úvahy o míru, ale taky něco málo o cti/necti některých lidí. Ano, ty válečné pasáže jsou v tom samém hromadně a realisticky působícím vizuálu, jak jsme u čínských velkofilmů zvyklí, přesto mě to místy trochu nudilo. Tvůrci se rozhodli zahrát i na city, takže je tam lehounce načrtnuté lovestory, ale i přes ten relativně hutnější konec, mě tento film nevtáhnul jak by mohl. Tak nějak mi to příjde utlumené, bez drajvu. Možná chybělo lépe vykreslit postavu Li a jeho vztahu s ostatními.

2/3 filmu to vyzerá na klasický historický veľkofilm v ktorom sa opevnené mesto snaži brániť pred zlými dobyvateľmi. Celkom fungujú aj postavy a ich príbehy behom bojov. Hlavnými sú rozporuplný kráľ mesta, skúsený bojovník, ktorý ma na starosť obranu mesta (Andy Lau) a veliteľ dobyvateľkej armády, ktorý má tiež určité zásady. Scény bojovej vravy sú na ázijské pomery fantastické. Jednak sú dokonale prehľadné, CGI je len doplnkom a bitky na ňom nestoja a hlavne sú všetky bitky perfektne takticky prepracované, takže je poučne sledovať ktorá strana s akým plánom príde. Takže to dlho vyzerá na nadpriemerný vojnový veľkofilm. Lenže to najlepšie, čo film film o triedu povyšuje príde v poslednej tretine v ktorej sa začne morálne filozofovať nad tým ktorá strana bola vlastne tou dobrou a ktorá zlou a hlavne aký zmysel majú všetky tie vojny. Niekoho možno práve táto časť bude nudiť, ale mne sa páčila najviac a dodala filmu pekné ale aj smutné posolstvo, pretože ľudia sú aj tak nepoučiteľný. Najmä tí, čo majú moc. 8/10.