Vagabundo en la lluvia (1968)

Taboadovy filmy se mi líbí. Mají nezaměnitelnou patinu šedesátých let a své pomalu plynoucí, rytmické tempo. Zatím ve všech hlavních rolích, co jsem viděl, hrály pohledné a pečlivě upravené ženy evropského typu. Nepochybuji, že právě toto byl Taboadův záměr, na němž do značné míry stavěl: estetika. Film "Vagabund v dešti" spíše připomíná např. některá americká psycho dramata - na rozdíl od dalších nemá gotizující kolorit. O umělecké a řemeslné kvalitě ovšem ani v tomto případě nelze pochybovat.(05.06.2012)

V roce 1968, ve kterém natočil Taboada parádní gotický kousek Hasta el viento tiene miedo, natočil i komorní thriller Vagabundo en la Iluvia a co si budeme, je to kus o něco slabší... Není to ani tím, že jsem spíše zase očekával gotický horor (ty jdou Taboadovi velmi dobře), ale protože Vagabundo en la Iluvia (ač má velmi dobře napsané dialogy, připomínající divadelní hru) postrádá větší porci napětí (i nahoty, krev jsem nečekal a upřímně, k tomuhle kousku by se ani nehodila) a tak si dokážu představit, že většina diváků se může u sledování tohohle kousku dost nudit... Já se nenudil, protože po herecké stránce je film obsazen dobře, kamera je pěkná (i když se film prakticky odehrává v jednom domě) a i když jsem scénář prohlédl během několika minut, docela jsem se těšil na závěrečnou eskalaci vzteku a násilí... Řekl bych, že pro fanoušky Taboadových hororů může tento kus představovat lehké zklamání, ale myslím, že za jedno shlédnutí určitě stojí...(14.11.2011)

Nenápadný a komornejší triler, ktorému nemožno uprieť obstojnú atmosféru, hlavne za tmy, ale trochu nudia životné osudy dvoch hlavných protagonistiek a občas aj ich nelogické a histerické chovanie. Našťastie len občas.(13.01.2019)