V podstatě jsme normální (1981)

Byla doba, kdy se daly vydělat peníze, ale člověk musel být kadeřnice nebo zelinář nebo pracovat v zahraničním obchodě, v pézetce, jak se tehdy říkalo. Taky nebylo od věci mít dceru v Kanadě, to si pak člověk mohl dovolit prát pouze v prášcích z Tuzexu. Ale hlavně to chtělo ty správné známosti, konexe. A o téhle době a o těchto lidičkách, či spíš jejich karikaturách, je tenhle film. Není nijak originální a je poněkud chaotický, ale koukat se na to dá. Zvlášť když se tam mihnou i cimrmani, roztomilí jako vždy.

,,Tohle není postel, to je dispečink !!!! '' Souhlasím s ostatními, že zde už příběh lehce drhne. Komediálního ducha si ale film nese dál, byť sranda funguje spíše v jednotlivých epizodkách. Mně se hrozně líbilo Svěrákovo rozmisťování osazenstva a Kostkovo hledání pokoje s čekající milenkou, za hukotu Migů kdy si koukaje nahoru mumlal, patnáctka, jednadvacítka, třiadvacítka... A jak k němu přijde správce a upozorní, že to jsou Migy 23, které dělají největší kravál... :-). Nebo ten hon byl taky boží. Celé to na člověka dýchá spíše takovým tím normalizačním socialistickým retrem a kupou skvělých herců své doby. A to byl cíl autorů. Pobavit diváka, jen aby moc nepřemýšlel o policite.  Vždyť vše má pod taktovkou strana a ta ví jak se co má dělat. Film navíc lehce narážel na tehdejší společnost a její leckdy nezákonné fungování z hlediska služeb. Jó..mít osprchovanou Dádu jen v ručníku na pohovce na chatě, soused by asi letěl nejen s kafem, ale i podnosem... Patraska byla krásná. Nárožný mi tu kupodivu přišel takový nevyužitý, ta role byla dost divná. Párkrát jsem se ale zasmál což se u dnešních komedií bohužel už dlouho nestalo a tak dávám za tři zastřelené sýkorky. * * *

V podstatě jsme normální je volné pokračování filmu PÁTEK NENÍ SVÁTEK. Svým způsobem se dá brát i jako samotný film, jelikož příběhy na sebe vůbec nenavazují. Máme tu jen znovu známé tváře, věčně utrmáceného otce (Petr Kostka) a jeho věčně urejpanou manželku (Jorga Kotrbová) a jejich dvě holky. Charaktery manželů se nemění, možná jen u manželka je ještě o něco víc ukecaná a protivná. Manžel dostal vyšší místo a stále jí to nestačí. Zatímco ona chce opustit holičství a pracovat na vlastní noze, což je jí ihned vytýkáno kvůli životu v komunismu. K tomu všemu touží po baráku, a tady mi již něco nesedělo. Vždyť v minulém díle stavěli? To ten rozestavěný dům prodali nebo co? Její věčně "moralizující" kecy svého manžela téměř přivedou na scestí. Mě osobně už její kecy také moc sraly a líbila se mi tak jen první hodina, pak už to bylo vysilující. [2049. hodnocení, 56. komentář, 54%]

První díl byl ještě docela humorný. Pokračování ovšem moc nevyšlo. Komedie ztrácí na tom, co osahovala v prvním díle. Tedy snaha všechno stihnout a nějak zařídit. Jestli Novákovi mají chatu, nyní chtějí barák a lepší peníze za víc volnosti, ale jdou na to svérázným způsobem. V podstatě jsme normální je bohužel v podstatě lehce nezáživná a slabá komedie. Našel jsem pár vtipných věcí, ale je jich po hříchu málo.

Na této nevtipné komedii jsou zajímavé pouze zhýralé zednářské večírky v českém balení místní úlisné a démonické rádoby smetánky. Nejhorší chvílí filmu je koncert skupiny Chaotik. Nejhezčí moment filmu: když začne opravář výtahu ve dveřích zpívat Zmalovanou od Mládka a následně se přidají obě sestry Novákovy. Nechybí brainwashing v podobě obřího globu na psacím stole.