Samorost (1983)

Tak komediální nádech to chytá až ke konci filmu, i když ten je také poměrně nešťastný. Film jsem sledoval celý, bez přeskakování a až do konce, takže si těch dvacet zaslouží, respektive je dát musím. Další plusy zde nějak nevidím, mimo skvělého pana Cízlera. Tomu také desítku a ještě mé oblíbenkyni Jitce Asterové. Tím je to celé uzavřeno.

Exkurzia do čias, kedy fungovala tlačenka krásne podčiarknutá výrokom: "na filozofii sa jeden blbec stratí." Systém sa zmenil, ale exkurzia nekončí. Film mi nesadol ani herecky, ani dejom, ani prevedením, ale dal mi poznanie, že tie tlačenky tu boli vždy a tiež, že ako spoločnosť dokážeme myšlienky úspešne rozvíjať. Pretože kým kedysi sa na filozofii stratil jeden blbec, dnes je to tam skoro výlučne len o blbcoch, čo nevedia akého sú pohlavia.

Docela vtipná komedie s Veronikou Žilkovou a Milanem Lasicou, o které jsem nikdy předtím neslyšel.... Docent Šťastný má z prvního manželství dceru Evu, která tropí hlouposti (alespoň mi příjde, že si tvůrci z tohoto filmu leccos převzali) a chce studovat medicínu, ale jaksi na to nemá, takže se rozjíždí kolotoč úplatků, službiček atd., a je to celkem vtipné. Akorát ta móda a noční život osmdesátek a označení soudruhu Docente, to je fakt síla...60%

„Ty vědo..“ Intelektuálové se zásadami a svědomím to mají těžké za každého režimu, což pozná i řetězem protislužeb svázaný tatíček Lasica. Tímto vlastně potrénoval na svou budoucí roli podle Ladislava Pecháčka, akorát s tím rozdílem, že spíš než systémem je tady rozebírán na součástky vlastní naivitou v oblasti mezilidských vztahů, což v trefných sebereflexích promítává i do svých přednášek. Škoda, že se to někde před epizodou na záchytce stalo taškařicí, která to doposud obstojně fungující těleso vymkla z kloubů. Takhle, Vážení přátelé, ne..

Československý film vyprávějící o docentu Pavlu Štastném, přednášejícím na filozofické fakultě o etice, jemuž zkomplikuje život příchod jeho dcery z prvního manželství. Do hlavní role introvertního intelektuála byl obsazen M. Lasica a jeho dceru Evu, jež potřebovala od svého otce protekci u přijímacích zkoušek na lékařské fakultě, ztvárnila V. Žilková. Evin příchod do domácnosti jejího otce, když předtím žila u své matky, Šťastného první ženy J. Jiráskové, nesla jeho druhá manželka J. Kasanová nelehce, obzvláště po konfliktu na domácím večírku byla její přítomnost nežádoucí. V okamžiku, kdy docent podlehne v opilosti pokušení a stráví noc s jeho posluchačkou J. Asterovou, přizná se manželce, a ta ho vyhodí z bytu, přestože sama udržovala milostný poměr s mladším kolegou na pracovišti. Etické zásady, na nichž si docent pečlivě zakládal, vzaly díky neplánované nevěře za své a v zoufalství nad ztrátou ideálů, domova i ženy se uchýlí do jeho venkovské chaty. Přiznám se, že jsem celý film váhal, je název filmu věnován docentovi nebo jeho rozpustilé dceři, a obávám se, že v tom dosud nemám jasno. Ve vedlejší roli Šťastného kamaráda Oskara se objevil J. Císler, k mému překvapení skutečný životní partner málo známé už zmíněné J. Kasanové, původní profesí baletky. Dále můžeme ve snímku průměrného režiséra O. Fuky sledovat J. Faltýnka, vesnického zbohatlíka, žádajícího od Šťastného přímluvu na přijímací zkoušky pro svého syna ztřeštěného M. Nesvadbu, který se sblíží s V. Žilkovou. Snímek mě rozhodně nepřesvědčil o své výjimečnosti, některé scény, například onen výše uvedený pozdní domácí večírek nebo podivný závěr, byly při nejmenším rozpačité. Ačkoli rád sleduji Lasicovo klidné herectví, místy s ironickými poznámkami, které předváděl v 80. letech, nemohu tento snímek hodnotit jinak než průměrně.