Hraje skupina Spinal Tap (1984)

Rob Reiner natočil akýsi dokument fiktívnej kapely, ktorá prechádza svojou krízou, stráca predaje, fanúšikov, pôvodní dvaja členovia sa hádajú, ostatní sa prizerajú. Za celý film som napočítal možno 3-4 vtipy, nad ktorými som sa pousmial, inak to bola neskutočne nudná volovina. Pesničky si zložili sami, texty na štýl bezduchého rocku. Mňa to nebralo, videl som to asi pred 20 rokmi, pozrel som si to znovu, keďže dorazila dvojka a chcel som si zaspomínať na Roba Reinera (zrovna sa odobral na večnosť), ale vidím, že to je proste nudná hovadina. Tých 82 minút mi pripadalo ako 132 minút.

Prvotina Roba Reinera. Pseudo dokument o fiktivní skupině, která ovšem později hrála např. na poctě Fredie Mercurymu, festivalu v Glastonbury či dokonce v Royal Albert Hall. V mé oblíbené encyklopedii Allmusic se píše : "Přestože byl Spinal Tap původně koncipován jako fiktivní námět hudebního dokumentu, po uvedení filmu se stal skutečnou kapelou – přesněji parodickou heavymetalovou kapelou." Kromě soundtracku vydali další 2 poměrně dobře hodnocená alba. Film je podle mne velkou inspirací pro Petra Zelenku a jeho dokument z roku 1993 Visací zámek 1982 - 2007 Visací zámek 1982 - 2007 a následně film 1996 Mňága - Happy end, což vyhrcholilo kultovním Rokem Ďábla (2002). Co se týče Spinal Tapu, po hudební stránce je to takové nemastné neslané, koncertním nahrávkám (v tomto filmu) chybí šťáva. Na  Youtube lze shlédnout opravdové živáky skupiny (viz výše jmenované koncerty) a to je jiná liga.

THIS IS SPINAL TAP, je dokument, rockument, mockument. Rob Reiner natočil prakticky tragikomédiu, kde sa realisticky podáva zrejme všetko to, čo obklopuje hociktorú slávnu kapelu, chystajúcu comeback. Nezhody, neschopný promotér ( resp. hviezdy nám nepriali ) a celkový útlm z bývalých galaktických koncertov a predajov albumov. Tento kultový snímok, právom platí za jednu z najväčších rarít minimálne 80. rokov.

Pre mnohých asi menej známy film, ale o to zaujímavejší, Rob Reiner tu začínal, ale postupne sa etabloval na vyššie režisérske úrovne a v tomto prípade nám priniesol "rockument" ako sa patrí. Má síce krátku stopáž, ale užijete si kopec srandy, na malom priestore dokážu hlavní predstavitelia ukázať humoru viac ako dosť a eště to robia štýlom kamenných vážnych tvárí. Film je jedným z prvých tzv. mockumentov, teda filmov len sa tváriacich ako dokument a Rob Reiner to zvládol vynikajúco, ukázal, že je tým typom hravého režiséra. Podarilo sa mu nás preniesť do života fiktívnej metalovej skupiny 80. rokov so všetkými slasťami i starosťami s tým spojených, dokázal to zobraziť neprehnane vtipne, kriticky, miestami až karikatúrne. Hlavné postavy sa do kamery dívajú úplne vážne, aj keď z ich úst vychádzajú totálne nezmysly, rádoby filozofické úvahy, ale to je účel, v konečnom dôsledku to nevyznie nejako trápne alebo nudne. Z hudobnej stránky veci nemôžete čakať vypalovačky typu I want out od Helloween, ale niektoré piesne náznaky chytľavej melódie obsahujú. Film sa stal právom kultovým dielom, v Amerike možno aj tou povestnou legendou. Pre mňa ako fanúšika metalu 80. rokov táto téma nieje úplne neznáma, bavilo ma to pozerať, nasmial som sa dosť, určite 80%.

Parádní mysteriózní dokument o neexistující skupině, jejichž členové sice nenahráli žádnou nesmrtelnou pecku, ale zato každý den a každou sekundu žijí ten svůj rockenrollový sen. Je hrozně smutné když jim na autogramiádu nikdo nepřijde. Naproti tomu je zde spousta zábavných okamžiků. Například hra houslemi na kytaru nebo Stonehenge či když hlasitost ohulí na 11. 75%