Doktor Mabuse, dobrodruh I. (1922)

Super dlouhá stopáž, nicméně stojí za to (tak dlouho, jak sledujete nějakou restaurovanou verzi, jinak je všechno v mlze a z filmu není nic). Pořád se něco děje a kostýmy jsou perfektní. Ač se nejnebezpečnější zločinec světa zabývá pouze podváděním v kartách a tisknutím falešných peněz, schopnosti na ten titul má. Konec je šitý trochu horkou jehlou, ale při délce filmu se to dá přehlédnout.

[3,5*]     Výborný raný kriminálny thriller s mysterióznymi prvkami o jednom geniálnom bossovi podsvetia, zaradený v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Pripomína trochuLes Vampires (1915)(aj svojou enormnou dĺžkou), len je dospelejší, inteligentnejší a prepracovanejší. Do očí udrie úchvatný obraz, ktorý v reštaurovanej verzii z roku 2000 vynikne v plnej nádhere. Scenár je na dobu vzniku veľmi rafinovaný, vo filme sa objaví množstvo veľmi zaujímavých postáv, perfektne zahratých hercami (Rudolf Klein-Rogge ako Dr. Mabuse,, Alfred Abel ako gróf Told a ďalší). V druhej polovici sa začína žiaľ trochu kopiť naivita v scenári (neskutočná neschopnosť prokurátora odhaliť Dr. Mabuseho), ale napokon mimoriadne pôsobivý záver všetko napraví. Tento môj komentár je k filmu ako celku (nielen k prvému dielu), nevidím žiaden zmysel v tom rozdeľovať ho na dva diely.

Napriek veku snímky ma to bavilo. Priznám sa, že niektoré efekty mi dokázali vyraziť dych. Čo sa týka postáv, tak najzaujímavejšou je grófka Toldová, ktorá mi príde najviac prekreslenou postavou tejto snímky. Prokurátor je dobrák, o ktorom divák nič nevie, okrem toho, že chce chytiť Mabuse. Samotný Mabuse je potom typický zločinecký génius, ktorý síce hovorí o ovládaní všetkého, v realite ale len podvádza v kartách. Rudolf Klein-Rogge mu ale dodáva tú správnu diabolskú auru. Hudba tiež sadla a scény nádherne dokresľovala. Som ale vďačný, že kino Lumier to premietalo v dvoch častiach, lebo neviem, či by som tých 297 minút zvládol.

Fascinujúca snímka, ktorá je jednoducho rozprávaná a pritom nenudí a to i napriek enormnej dĺžke. Iste, dalo by sa to skrátiť, ale to by nevyznel Mabuse ako génius zločinu, ako arcizlosyn. Je úžasné pozorovať ako bol Lang už v roku 1922 na vrchole, ako režijnými trikmi opantal diváka. Nedá mi však nevytknúť silnejšieho protivníka na strane zákona či dobra, hoci v sympatickej postave von Wenka sa zračí silný chlap, predsa len som si musel viackrát búchať po čele ako niekedy lacne naletel, resp. ako mu chýbal dôvtip. Takto to bola proti Mabusemu nerovná hra. Film sa v závere s Mabusem vysporiada, vzhľadom na videné, až priveľmi ľahko, to mi tiež až tak nevoňalo.

Motto: "Expresionismus je hraní, ale proč ne? Dnes je všechno hraní!" Ztotožňuju se slečnou Carou Carozzou, pro níž byl doktor Mabuse – jak věřím – láska na první pohled. Jsme teprve v roce 1922 a už tu máme stoprocentního Langa, dokonale propracovaného. Teď odhlížím od související technické stránky: výborná kamera Carla Hoffmanna s detaily a filmovými triky, paralelní střih souběžných scén apod. Filmové vyprávění se člení do 4 x 3 dějství, jejichž motivy se postupně opakují (prvnímu dějství odpovídá čtvrté, druhému páté atd.). Pokud se tedy v úvodním dějství Velkého hráče představí několikrát namaskovaný Mabuse, ve čtvrtém se nalíčí Wenk (a vlastně jen jeho mabusovský převlek mu umožní odolat hypnóze Tsi-Nan-Fu). Lang staví vedle sebe burzu s hráčským doupětem i maličkými detaily (v prvním případě jde o koncerny s Kávou a Kakaem, v dalším je otázka na Karty nebo Kokain). Další propojení: nějaký opilec s baretem (samozřejmě Mabuse) vstupuje do křivolaké uličky evokující Dr. Caligariho a vítá ho ženská se slovy "Konečně zase jednou táhneš domů, ty špinavý prase!" V analogické scéně se hraběnka omlouvá za manželovu sbírku moderního umění a přiznává se, že "hledá v nočních lokálech a hráčských doupatech zotavení z mrtvolného atmosféry jeho domu". Opět expresionismus a téma domova. V 3./6. dějství při rozhovoru s Wenkem/Mabusem hraběnka pozoruje sousední hráče (hypnotizované aristokraty: Rusku/hraběte), ale zatímco Wenk hraběnce umožní z klubu utéct domů, Mabuse ji z domova unese. "Jak přijde žena jako vy do takového prostředí? Mezi šíbry, hráče a děvky?" – "Máme znavenou krev, pane von Wenku! Potřebujeme senzace docela zvláštního druhu, abychom život mohli snést!" Ve druhé scéně je nejúžasnější, že hraběnka vypráví Mabusemu o Cařině lásce k němu, aniž by kdokoli z nich věděl, že jde o Cařinu lásku k němu. I Mabuse je slepý! "Není láska, jen touha!" V 2./5. dějství Inferna dojde vždy k neúspěšným pokusům o zavražení Wenka a vše končí Carou/Mabusem v pasti (i když ten aspoň hlásí boj). V 3./6. dějství je obsazení ulice dělníky/povolání vojska. Telefonát Wenka s Mabusem zatím úspornými mezititulky vysvětluje ústřední spor. Když ho státní zástupce vyzve, aby neodporoval státní moci, Mabuse odpoví: "Cítím se tu jako stát ve státě, s nímž jsem odjakživa ve válečném stavu!" Ano, Mabuse není pouhý padouch, on vytváří paralelní mocenskou ("státní") strukturu. Tučný Hawasch je zastřelen stejně jako Pesch (byť přesně opačně: z ulice) a oproti Peschovi je uvězněn Georg (na zeď napíše jméno Götz von Berlichingen, což je Goethova hra, ale údajně má rebelantský rytíř asociovat vzdělanou "anarchistickou" kulturu) a místo něj promluví Spoerri. "Drž hubu, Spoerri! Pamatuj na Pesche!!" No a na Mabuseho čekají stejně jako na hraběte "noční strašidla" (Hull má tentokrát skvělý make-up). Celá první část dvojfilmu nazvaná Velký hráč vlastně ukazuje hráčův vzestup a celá druhá (Inferno) jeho pád. Dohromady jde o proces zkoumání toho, jak se velký hráč stane falešným, jak ztratí svůj domov. Zatímco v první části se Mabuse aktivně zaplétá do osudů Hulla a hraběnky (2. a 5. dějství), v druhé části je nucen pasivně přijímat kontakt od hraběte a Wenka (1. a 4. dějství). Zajímavé: Mabuse je neustále ukazován doma, ale Wenk akorát v kanceláři. Když jsem si k filmu dělal titulky, myslel jsem, že Dr. Mabuse oplatí Wenkovi návštěvu, ale on přišel opět jen na státní zastupitelství. Wenk totiž žádný domov nemá. Zfixlovaný lísteček s příkazem Sandora Weltmanna "odeberte se domů a jděte spát" je velice ironickou poznámkou. "Šňupni si kokain, srabe!"