Una gota de sangre para morir amando (1973)

Kubrickov A CLOCKWORK ORANGE ovplyvnil značné divácke publikum. Fascinácia vychádzajúca z nadčasovej témy, ktorá sa Stanleymu podarila zachytiť jednak autentickou a súčasne bizarnou formou okorenenou politickým podtextom s osobnou výpoveďou, ani rokoch nestratila nič zo svojej sily. Jeden z tých, ktorých film ovplyvnil bol aj Eloy de la Iglesia. V roku 1973 prichádza so svojou vlastnou verziou príbehu o “MECHANICKOM POMARANČI“. "Clockwork Terror" - výstižný to názov, pod ktorým sa film propagoval v Amerike, nenaplnil až natoľko moje očakávania. Príbeh z pera (a z časti osobnej skúsenosti) Anthonyho Burgessa, ktorý Kubrick tak bravúrne sfilmoval v roku 1971, zostal v tomto prípade len akousi odkazovou kostrou, navyše značne upravenou. O partičku pouličných chuligánov tu moc nejde. Sú tu kvázi iba do počtu. Teda až na vodcu skupiny, ktorý sa náhodou stane svedkom zahladzovania stôp vraždy. Nezávidenia hodná udalosť, ale stalo sa. Ako správny chlapec z ulice, sa z tejto situácie snaží vyťažiť čo to dá. Pomaranč je hodený. ### Okrem odkazovej stránky na Kubrickov film boli príjemným spestrením aj jemné fóriky – hlásateľka uvádzajúca v televízore Kubrickov A CLOCKWORK ORANGE (fotka režiséra taktiež nechýbala), knižka od Nabokova – “LOLITA“, ktorú Kubrick sfilmoval v roku 1962 (číta ju samotná Kubrickova Lolita Sue Lyon), ...a iné scénky trocha inak. Avšak, ak by sa jednalo o film sám o sebe, bez nejakej odkazovej stránky, bolo by to o hviezdičku menej. Takto je aspoň o zábavu na úkor originálu viac.

Tenhle neředěný chaos mě obloukem minul. Čouhala v něm až přílišná tvůrčí snaha hrát si na Kubricka (kterého to připomene i kombinací futuristického vizuálu s klasickou hudbou) a stvořit za každou cenu něco jako druhýMechanický pomeranč, jenž se zde v mnoha motivech vyloženě variuje. Díky explicitní zmínce Kubricka, jeho filmu i dalším jasným odkazům jde sice o variaci přiznanou, ale žeby to mému dojmu pomáhalo, říct nemohu. Výtvarná stránka často doslova útočí na divákovy smysly a nápad vložit do futuristické stylizace obrazovku s kontrastně historickou kostýmní sešlostí se mi líbil, ale trvalo snad hodinu, než mě děj konečně souvisleji vtáhl a dlouhou dobu jsem měl pocit, že sleduji nesourodý, spíš jen volně propojený sled scén z přepáleného světa, který mě vlastně nezajímá. Chybělo cosi, abych se začal zajímat a byl čímkoliv uprostřed téhle spleti rebelie, násilí a krve víc zasažen. Dějovou linkou se sériovou vražedkyní si zde režisér střihl jakousi ženskou variaci na svůj předchozí filmTýden vraha(1972) s tím, že realistickou atmosféru vystřídala naopak až braková stylizovanost, ale postupné vyvíjení této linky určitě patřilo za mě k tomu nejvydařenějšímu, co zde Eloy de la Iglesia nabídl. Vrcholná scéna se sestřičkou na operačním sálu kráčí plně v duchu, jaký z Iglesia činí nezapomenutelného provokativního režiséra své doby. Celek ale hodnotím jako to nejhorší, co jsem zatím od něj viděl.[40%](03.09.2025)

Eloy de la Iglesia je pre mainstreamoveho divala uplne neznamy pojem a ja objavujem neznamych reziserov len preto, ze som vymenil  vatovo plane plky z filmovej teorie rovno za filmovu prax. Karlos80 dobre pise, ta banda motorkarov ci co  to bolo a ich nasilne spravanie sa bol jednoznacky odkaz na Kubrickov Clockwork orange. Odkazov Eloy de la Iglesiu na tento film  je tu hodne napokon. Clockwork Orange je stale ale vyssie nez tato radoby kopirka   : 68 %(24.08.2021)

Tak tenhle film abych se přiznal, vůbec nevím jak ohodnotit, to bylo tak zmatený, nesmyslný, pitomý ale stejně tak i místy docela pěkný, dramatický a zábavný. Všecky známky by tomu šly dát, ale asi by to nemělo smysl:-) Tohle je opravdu těžkopádná bizarnost a ujetost toho nejtěžšího kalibru. Film se obehrává v jakési vzdálené budoucnosti (zde jakási nadčasovost trochu) současně tu najdeme mnoho žánrů v jednom (krimi, futuristické scifi, komedie, giallo), film je evidentně ovlivněn mnoha jinými klasikami viz Kubrickův Mechanický pomeranč! Začalo to všechno docela nadějně (násilný gang bikerů v červených helmách na tříkolce s dlouhými biči, který terorizuje spořádané občany), tady ty jasné odkazy na Kubricka, pak se to přesune úplně někam jinam, příběh sám o sobě špatný ale není, místy však film působí hodně jednotvárně a divák se dost nudí, vše ale skončí naprosto stupidně a tak trochu jsem to i předpovídal (bylo to opravdu celkem lehké), zde souhlasím s Flipnicem. Film však mohl být od začátku až dokonce jen tou Kubrickovou napodobeninou a nebo pak něčím docela jiným (třeba tím giallem), nechápu tu moc tu spojitost mezi jednotlivými příběhy. Pořádné spiknutí film značně ochuzuje a nedělá ho tolik zajímavým. Ovšem modernisticky futuristicky visuální vzhled filmu je naprosto úžasný a překvapila mě i herečka Sue Lyon (a.k.a. "LOLITA" z Kubrickova geniálního filmu) ale bohužel plně svlečenou ji zde neuvidíte, což je škoda, ona byla opravdu moc pěkná a zajímavá herečka. Perfektního známého evropského herce Sorela ve filmu byla tak trochu škoda. Eloy de la Iglesia mě trochu zklamal, resp. čekal jsem od něj víc, zvláště poté, co jsem od něj viděl patrně nejznámější jeho film, naprosto úžasnou o dva roky mladší gore-hororovou pecku "La, Semana del asesino". Typický 70s Eurotrash nebo také shocker! Nakonec jsem se rozhodl dát filmu neutrální hodnocení, vyzdvihl bych vizuální stránku, Sue, a klasický hudební doprovod.(13.01.2011)

No tak tohle to je teda HODNĚ bizardní a ujetý kousek!! Podobně jako nad japonskou, tak nad italskou kinematografií se někdy hodně pozastavuji. Zejména co je a byla všechno schopna vykrást, okopírovat, přetočit atd. Jenže tohle italský film není ... To je na tom ještě zvláštnější ... Film jako by se skládal ze tří částí. Ta první jako by vyloženě a účelově vykrádala Kubrickův geniální a jeden z mých TOP 10 filmůClockwork Orange/Mechanický Pomeranč(1971). Scéna přepadení rodiny je například téměř ...skoro identická, prostředí se snaží být podobně výtvarně ztvárněné, vše futuristické, bizardně vyhlazené, barevné, vše do modra nebo jiné převládající barvy. A všude odkazy na Kubrickovo dílo... Není to špatné, kdyby si film "do huby" nebral podle mne geniální a nenapodobitelné, tím i "nedotknutelné" megadílo. To mě prostě vyloženě pobuřovalo, připadalo mi to jako trapný remake o rok či dva později natočený jen proto, aby vydělal na Kubrickově filmu a případně literární předloze ... Jenže potom začal mít film docela zajímavý děj, který mne začal z naštvanosti a docela i nudy rychle vytrhávat a film se mi začal docela dost líbit. Ta dějová zápletka začne totiž snad až po necelé hodině (!!), ale je dost dobrá a pěkně promyšlená. Zde už nemá s vykrádáním Mechanického Pomeranče nic společného a docela jsem se u toho bavil. Těšil sem se na finále, protože jsem trochu tušil, jak to všechno dopadne, abych se na konci rozesmutněl znova, protože závěr filmu je naprosto debilní a tak jednoduchý, až to bolelo (napadla mne mnohem lepší verze závěru ...). V naprostém závěru je pak divák utopen v gore a krvi, scéně, která je tu posledních pár mminut podstrčena jako by na okrasu a chce zřejmě něco vypovědět, ale to už mne fakt nezajímalo ... Výtvarně dobré, částečně zábavné, každopádně ujeté, bizardní a celkově nejasné a nesmyslné ... Opravdu zvláštní film, dnes už ztracená rarita. O to více ji možná všem doporučuji ...(20.12.2009)