La semana del asesino (1972)

Myslím, že by bylo chybou pohlížet naLa semana del asesino(ev.The Cannibal Man) jednoduše jako na "brakový", žánrový film (exploitation thriller/psychologický horor). Ochudili bychom se totiž o důležitou vrstvu, a to o subtilní kritiku rigidní morálky končícího Francova (polo)fašistického režimu. Zdá se, že vlastním tématem filmu jesexuální revoluce(liberalizace mravů) v autoritářské společnosti. Abych to konkrétně ilustroval (bachaspoilery): První obětí filmu (resp. vraždícího maniaka) je taxikář, který nešťastné zemře během potyčky, ke které dojde, protože se taxikáři nelíbilo, jak intimně se vůči sobě chová mladý, nesezdaný pár na zadním sedadle - a zde bych mohl klidně skončit, jelikož ke každé další vraždě dojde proto, že se vyděšený vrah snaží skrýt své zločiny! Mrkněme však na některé další oběti. Máme tu třeba snoubenku vrahova bratra, která zemře, protože se začne strachovat o svého milého, důležité však říct, že ne snad kvůli tomu, že by se mu mohlo něco stát, nýbrž se bojí, že by ji mohl podvádět - přeneseně tedy umírá kvůli tomu, že se nedokáže sžít s představou světa nočních diskoték a "žen na lovu", které mají potenciál svést jejího partnera - kamioňáka - na scestí. Je tu její otec, ani ten si nepřipouští, že by se jeho milované dceři mohlo něco stát, obává se toho, že se jeho dcera se svým vyvoleným "spustí" ještě před svatbou. Vrcholem filmu však je vztah titulního antihrdiny a jeho souseda, očividně homosexuála. V závěru se ukáže, že tento soused o všech vraždách věděl, jako jediný je schopen jeho vraždění "pochopit" (omluvit), nabídnout nějakou další perspektivu, ale vrah se k němu rozhodne postavit zády a radši se přiznat policií. Je to zajímavý moment, v němž si divák může položit otázku, za co chce být hlavní antihrdina kriminalizován: za sérií vražd, nebo latentní homosexualitu (že se nejedná o úplně ne-plauzibilní otázku podporuje fakt, že autor filmu Eloy de la Iglesia byl homosexuál)? 80 %

Jack staví dům; kapitola 0: Španělský předchůdce z roku 1972.A bylo to fakt hnusně nepříjemné. Snad ještě víc skrze psychologický rámec, kdy detailně vnímáme, z jakých malicherností a pro jak nerozvážnou povahu se Marcos stal nechtěným aktérem první vraždy, posléze ze stejných důvodů i druhé, jak se mnohdy do jistých okamžiků snaží své další vraždě zabránit a zbavit se budoucí obětí tím, že ji prostě pošle pryč ze svého domu včas, jenže se sledem špatných rozhodnutí a nebezpečných náhod následuje čím dál jistější proměna obyčejného člověka na chronického zabijáka, který krvavě zbaví života postupně celou sérii lidí, kteří se před jeho obydlím z určitých důvodů staví. I přes chytré zpracování některých incidentů částečně mimo záběr působí film natolik syrově a realisticky, že vnímat v něm případný černý humor, co tu zmiňují jiní, jsem vážně nedokázal, naopak jsem sledoval veškeré dění s nemalým pocitem hrůzy, zoufalosti (nad samotným jednáním hlavní postavy i mimo vražedné počínání) a jiných těžkých pocitů. Přesto jsem „nedokázal“ vypnout tento španělský krimi horror rozložen do sedmi týdnů jednoho vraha, rámováný dvěma osudnými nedělnými večery. Oceňoval jsem ho spíše jako šíleně nepříjemný zážitek (pro jaký pocitově nedokážu dát 5*, ač zpracování mnoha scén je špičkové), ale nečekaný obrat k napínavé psychologické hře mě spolu se závěrem nadchl a překvapil i nad rámec jindy předvídatelné hrůzy na plátně.*PS:Pan režisér si dává záležet, aby se v jeho filmech vyskytl pes jménem Trockij (příp. aby se aspoň o takto zvaném psovimluvilo).*PS2:Pokud se film náhodou ocitne někdy ve VRK, předem rozjíždím oblíbenou hru na dvojníky: Hrají zde mně neznámí španělští herci, ale já měl celou dobu pocit, že v roli vraha sledujiDonatase BanionisezeSolarisua že jeho přítele hrajeRufuszKam zmizel Tom?![85%]

Film dotažený na maximum. Ale pod tímto maximem je spousta nižší vrstev, které film přirozeně zohledňuje. Pojďme níž a níž, až se dostaneme třeba jen na sprostou nadávku (tak to ostatně i zde začíná). Posloupnost činů tu sice nepovede k zběsilému vraždění, ale třeba "jen" k definitivní odtržce člověka od společnosti, ke které ovšem dochází i zde. Proč Marcos rezignuje na možnost přiznání a podvoluje se jí teprve tehdy, když už není schopen zabít dalšího člověka, je jádrem filmu, ke kterému vedou všechny nitky příběhu. Kdo chce něco ukázat v plné nahotě, musí něco jiného pečlivě zakrýt. Ovšem i práce na jatkách a narušená rovnováha hetero-homo, tu hrají svojí roli, stejně jako nemožnost přijmout jiné než zatvrzelé řešení.

Čtyři vraždy stačí, drahoušku! O filmu je dobré předem nevědět nic, a tak doporučuji nečíst zdejší komentáře, včetně možná i mého, před zhlédnutím. Marcos je chlapík, co dělá na jatkách, a tak divák má možnost vidět, kolik krve z poraženého skotu vyteče. Marcos má před svatbou, jako jeho bratr. Tedy chtěl by se oženit, páč si myslí, že tím získá lepší postavení v továrně. A pak stačí jedna cesta taxíkem a všechno je jinak - budoucnost se pomalu hroutí jako domeček z karet, zatímco v jeho ušmudlaném domku se hromadí jedno tělo za druhým. A nakonec už nestačí ani deset lahví kolínské  a spreje s borovou vůní, a tak se mu před domem usazuje smečka hladových toulavých psů. Vraždičky dobré, kromě sekáčku v obličeji je asi nejlepší podříznutí. Ač se Marcos asi vnitřně hroutí, navenek působí stoicky. Ta chladnost je asi nejděsivější. V jednom momentě jsem ovšem vyprsknul smíchy. Když přijde ráno, v pokoji je další oběť a z rádia slyšíte přání krásného a šťastného dne... Jinak dnes už nejde o vzácný a těžko sehnatelný film, naopak stačí jen pár kliknutí na internetu.

Zmes podivných udalostí, ktoré nasledujú po smrteľnej nehode taxikára, ma spočiatku presvedčovala o tom, že to musí byť nejaká paródia. Bohužiaľ, opak bol pravdou. Hlavný protagonista si privádza do domu ďalších a ďalších kunčaftov na krvavé orgie, všetko príbuzní alebo známi, hoci sa vždy najprv platonicky zdráha. Svoje obete však masakruje veľmi rýchlo a bez súcitu. Neskoršie výčitky svedomia tak pôsobia ako päsť na oko. Napriek krvavým jatkám je trilerových prvkov pomenej a do popredia sa pretláča večne upotená tvár ústrednej postavy, ktorá okrem hovenia si na gauči a spomínaných jatiek vlastne nič iné nerobí. Podivnosťou je aj prihriaty kamarát, ktorý ho nie náhodne vždy stretáva. Jeden zo svetlých momentov je, keď sa dozvie, že práve zjedol polievku, do ktorej on sám v mäsokombináte primiešava ľudské mäsíčko. Rozporuplná záležitosť.