Los placeres ocultos (1977)

Nedá se nic dělat, ale ty gay filmy od Eloye de la Iglesii mě oslovují tak napůl a jak tenhle, tak o rok mladšíEl diputadosubjektivně řadím k tomu slabšímu z tvorby pana režiséra. To přesto, že v nich hrají skvělí herci jako zde Simón Andreu (byť jeho postava není přímo tou hlavní) nebo vEl diputadoJosé Sacristián. Přemýšlím, čím to může být a napadá mě, že zatímco jiné režisérovy filmy často rozehrávají nevšední kontroverzní témata, situace a scény, jaké mi dokážou vyrazit dech a do jakých by se zřejmě mnohdy zdráhala pustit i řada současných režisérů, v případě homosexuální tematiky vznikla později a dnes se již neustále točí hromada filmů. Takže ač panu režisérovi lze připsat tenhle dojem jen částečně, nemůžu říct, že by miSkryté rozkošepřinesly zpětně cokoliv nečekaného, objevného nebo šokujícího, na to se zde odehrává až moc klasický příběh točící se převážně kolem tajného homosexuálního páru, do trojúhelníku doplněného o slečnu jednoho z nich. A bohužel je to podáno natolik chladným způsobem, že emočně jsem zůstal trochu nezasažen, ačkoliv nemohu upřít, že se režisér své srdcové téma úspěšně snažil pojit s dalšími tématy (např. úchylkou stalkingu vznikající ze „zakázané“ sexuální orientace) a jako obvykle nechává prostor pro dialogy, v nichž se ukrývá nejeden silnější podnět k zamýšlení. Taky se mi docela zamlouval závěr s falešně happy-endovým završením situace, kdy se sice po malém neškodném trapasu na veřejnosti můžete bez potíží vrátit na své místo, ale s odhalenou nálepkou gaye vás od teďka zřejmě mnozí budou vnímat jinak a minimálně uvnitř odsuzovat.[70%](07.09.2025)