Ubožáci (1982)

Premrštené čsfdácke hodnotenie (porovnajte si to s Imdb, ktoré vernejšie odráža skutočnú kvalitu filmu). Videl som niekoľko spracovaní druhého najznámejšieho Hugovho románu, či francúzske alebo britské a toto mi neprišlo najlepšie. Nieže by bolo zlé, ale občas také svojské - skratkovitý úvod, ktorý je z celého filmu pre mňa asi najzaujímavejší, naopak zbytočne príliš veľa priestoru dostáva revolučná rebélia a potom je tu aj trochu podivný záver bez slov. Lino Ventura je fajn, vyobrazenie mestských nepokojov s barikádami je fajn, ponuré a zbedačené historické mestské zasadenie tiež, ale to myslím zvládajú všetky spracovania. Občas sa mi zdalo, že tvorcovia akoby sa predháňali v tom, ktorá postava bude tá najšpinavejšia, tá s najroztrhanejšími a najderavejšími šatami, tá najbiednejšia, tá najzúboženejšia. Menej je častokrát viac. Aj preto za tri, aj keď veľmi silné.

Věčné spory o to, zda je lepším představitelem Valjeana Losna, nebo Mažňák, pardon Gabin, nebo Ventura, mě nechávají chladným. Když nebudu mít času nazbyt, klidně si pustím Augustovu verzi s Liamem Neesonem a skvělou Poledourisovou hudbou, když bude času dost, pak sáhnu po Bernardově adaptaci z roku 1934. Rozhodně ale znovu ne po téhle přeceňované verzi s televizním vzhledem a partou revolučně naladěných studentů zápasících věrohodněji s větrem než s vojáky na barikádě.

Tento film som videl naposledy pomerne dávno a dosť zidealizovane som ho vo svojich spomienkach považoval za najlepšiu adaptáciu Bedárov Victora Huga. Lenže po opätovnom pozretí som musel tento svoj postoj prehodnotiť. Stále síce ostávam pri tom, že najlepší Jean Valjean je Lino Ventura a že skvelí sú aj Jean Carmet (Thénardier) a Michel Bouquet (inšpektor Javert), tým sa ale už tromfy povážlivo míňajú. Je síce celkom možné, že tá 3-hodinová filmová verzia, ktorú som videl, nie je zrovna najlepšia (oproti televíznej verzii chýba asi 40 minút a často som mal pocit, že nejaká dejová linka bola tak nejako násilne useknutá), to ale nemení nič na tom, že väčšina ostatných hercov je veľmi nevýrazná a film má lacný televízny vzhľad (pri tých bojových, akože umeleckých scénach som sa plieskal po čele). Ešte prvá polovica filmu má výbornú úroveň, tá druhá už ale výrazne stráca náboj a pôsobí aj trochu zmätene, z čoho čiastočne upodozrievam aj necitlivý strih. Najlepšou filmovou verziou tak pre mňa súBedári (1958)so Jeanom Gabinom.

Zpracovat román Victora Huga, který má jako kniha 1200 stran a dějová linie příběhu je v něm vykreslována na pozadí historických událostí, podrobně rozepsaných a vylíčených, je pro každého filmaře výzva. V samotném románu trvá příprava jediné scény několik kapitol, aby se samotná scéna mohla odehrát v poutavém spádu dvou, nebo tří stran. A to všechno nacpat do celovečerního, byť dvoudílného, nebo čtyřdílného filmu je záležitost veskrze složitá. Tato verze s Venturou je svým pojetím jedna z nejtemnějších, ale také nejlepších. Ač jsme Valjeanů viděli snad už desítky, tento je bezesporu jedním z nejlepších. Temná atmosféra, neustále podkreslovaná deštěm a samotný konec, ještě temnější, než v samotné knize, kde se Cozette s prohlédnuvším Mariem ještě stihnou s Valjeanem alespoň rozloučit. Dobře Hossein !

2/2 Robert Hossein vtisklBídníkůmnovou podobu. V 80. letech už byla pryč doba dekorativního historismu 50. let, nový pohled přinesl více špíny a beznaděje. Stoická tvář Lina Ventury se stala synonymem pro nové tempo vyprávění, pro novou zkratku. Hossein se rozhodl některé detaily vynechat, například pád Fantine zobrazil v působivé montáži lidské tváře, která se z krásné stala k nepoznání ošklivou. Nelze se divit, že si Evelyne Bouix za takové mistrovství brzy vysloužila hlavní roli v jiné francouzské národní látce, vEdith a Marcel.