Tulák Macoun (1939)

V první řadě bych mírně polemizoval s oficiálním textem distributora. Macoun totiž v sobě sílu našel, aby se přihlásil, ale řádová sestra mu to rozmluví. Teprve na základě toho nechává dceru svému osudu. Faktem je, že život mu nepřeje. Musel totiž dobře vědět, že se na krádež přijde. Nebýt drobné maličkosti, nejspíš by na něj nemuseli přijít. A za rvačku v hospodě měl platit on, přitom nebyl jediným, kdo se na ni podílel. A možná právě jako protiklad k nenávisti k lidem, kteří mu tolik ukřivdili jsou zde scény, v nichž brání a chrání němé tváře. Na druhé straně je i značně naivní, když například přístavní holku považuje jen za svou. To byly místa, kdy jsem se zamýšlel i já, kdo a jaký vlastně je Macoun a proč jsme ho za tu dobu jako diváci nepoznali nebo mu neporozuměli. Čekal bych, že bude víc životem zkušený. Návrat do vlasti a konec volá po národním uvědomění, aby na něj český člověk nezapomněl. Přeci jen jsme byli rok okupovaní. Není to vyloženě špatný film, hlavně výkon Otomara Korbeláře byl výborný. A jen dodávám, že je zajímavé, v kolika filmech se tak veliký herec a legenda Jaroslav Marvan doslova mihnul a odehrál pár replik.

Tulák Macoun by si hned zasloužil jihokorejský remake. Já si ho po dokoukání hned představil, protože tam by se mohlo pořádně (nebo neustále) brečet, pořád by hrálo piano nebo housle a všechny ty emoce byly znásobený ještě stokrát. Tohle je totiž natolik útrpný příběh jednoho nešťastného životního osudu, že to je celé spíš směšné a mnoha scén jsem se smíchu opravdu neubránil, zvlášť když je v hospodě s malou panenkou, zákeřní štamgasti (v hospodě jménem V Pekle!) mu ji sebere a on do minuty, aby ji získal zpátky, zdemoluje hospodu tak, že by to ani demoliční četa nezvládla. Nejvíc smysluplně se pak kupodivu jeví narativně nahodilý a patetický návrat Macouna do Čech, který jen měl probudit národní hrdost, protože i když je tahle scéna ovlivněná dobou, aspoň k něčemu je a nějak má fungovat. S životním příběhem Macouna je to horší a ačkoli mě ten film nenudil a se zaujetím jsem ho sledoval od začátku do konce, nemůžu říct, že by to bylo kvůli tomu, jak moc je to dobré. Proto taky nemohu dát vyšší hodnocení. Z toho příběhu by určitě mohlo být silné a hutné drama, ale takhle ne, takhle opravdu ne... Lepší 2*

Tragický příběh - ovšem nejtragičtější je na něm ten prolog, přidaný po 13 letech moudrými soudruhy, který referuje o smířlivém konci příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, který přece diváka v těchto letech nemůže zaujmout. Ovšem krásy české země, ty bezpochyby, ať je režim jaký chce.

Ubohý Macoun. Trpěl jsem celým filmem spolu s ním. Leč, tenhle ubožák nebyl drcen ani tak kapitalistickou společností, spíše slabounkým, patetickým scénářem a příšernými dialogy, které musel deklarovat. A pan režisér svým (ne) režírováním to pěkně zazdil. Pozn. Žádné, sebehroznější období národa neospravedlňuje fakt, aby se o něm natáčeli špatné filmy. V rámci žánru za 2.

Tulák Macoun ve mě zanechává rozporuplné pocity. Vedení příběhu jde tvrdohlavě a neohrabaně za svým poselstvím vlasteneckého uvědomění. Černobíle, přímočaře, pohroma nemá slitování a vrstvy se stejnoměrně pokládají do jednoho vzorce lidsky nespravedlivého utrpení jednotlivce. Za jediný světlý moment lze považovat Korbeláře, který nešikovnou stavbu příběhu svým výkonem nepochybně pozvedává na snesitelnější úroveň. Tulák Macoun měl oslovit a dotvarovat ducha vlastenectví, samotným postupem nepřesvědčí o správnosti zvolené cesty. Hlavní postavou vlasteneckého nabíjení je František Macoun (dobrý Otomar Korbelář), poctivý zámečník ve spokojeném manželském svazku. Osud mu dal ránu, Macoun se ho v zoufalství snažil přelstít a to si osud nenechal líbit. Co nezmohla destrukce osudu, to zvládl Macoun ve své naivní důvěřivosti sám. Jako poslední zůstal pocit vlastenecké zodpovědnosti, ale ani s ní si nakonec nedokázal poradit. Z dalších rolí: s rizikovým těhotenstvím Macounova manželka Marie (Marie Grossová), Macounova "osiřelá" dcerka Zorka (Jarmila Beránková, jako malá Alena Pospíšilová), Macounem odmítnutá americká láska Lilian (Nataša Gollová), uznávaná kapacita porodnictví profesor Vach (Jaroslav Marvan), svobodomyslná přístavní zpěvačka a animírka Elsa (Zita Kabátová), Macounův zachránce vorař Barták (Theodor Pištěk), vorařský parťák Petrák (Ota Motyčka), tvrdá představená katolického sirotčince (Hermína Vojtová), rozjívení vesničtí kluci (mj. Antonín Jedlička a Josef Kemr), či u soudu síru dštící státní zástupce (Gabriel Hart). Vlastenectví může být chvalitebná vlastnost, i když skutečnost v hrozbě je naprosto odlišná. Jsem rád za Korbeláře, to ostatní v paměti neudržím.