Tokyo Marigold (2001)

Tokyo MarigoldrežiséraJuna Ichikawuz roku 2001 je autentickou výpoveďou o Japonsku a jeho mladej generácii z prelomu tisícročí. Uprostred príbehu stojí Eriko (Rena Tanaka), v živote mierne stratená žena, ktorá sa na jeden rok ocitne vo vzťahu s Tamurom (Yukiyoshi Ozawa). Ich viac či menej občasné spolužitie je pre oboch relatívne turbulentnou záležitosťou, prinášajúc otázky, kam vlastne smeruje. Režisér Ichikawa, vychádzajúc z literárnej predlohy odMariko Hayashi, takýmto spôsobom "v malom" v podstate predostiera otázku, ktorú si na neistom začiatku nového milénia kladie celá spoločnosť. "Zabalenie" na úroveň jednotlivcov ale nielenže umožňuje lepšie pochopiť možné obavy, zároveň je oveľa osobnejšie, ba až intímnejšie. Príbeh ako taký je síce "iba ďalšia" dramaticky podfarbená romanca, alebo romanticky podfarbená dráma (záleží na uhle pohľadu), dôležité ale je, že funguje, opierajúc sa najmä o hlavnú postavu Eriko. Snímka ako taká však potom najväčšmi neťaží z príbehu, ale z audiovizuálno-výpravnej kombinácie. Tá je úchvatná najmä (ale nielen) v prvej tretine filmu, keď necháva takmer nenápadne a veľmi prirodzene vyniknúť najrôznejšie ulice a zákutia Tokia, ktoré oplýva špecifickou autentickou dobovou aurou. Jednotlivé zábery, výrazné aj vďaka neraz statickej kamere, navyše dopĺňa svojský, ale funkčný a do diania snímky pasujúci soundtrack.Tokyo Marigoldnemá na to byť veľkým filmom. Jeho obyčajnosť s dôrazom na človeka - jednotlivca aj spoločnosť - v kombinácii s tokijskou výpravou nového milénia, ktorá vo filme takmer nikdy nesklame, ale vytvárajú malú, komornú "veľkosť", v ktorej sa ukrýva sila Ichikawovej snímky.(25.11.2025)

Estetizace a romantizace nultých let je momentálně hodně v módě a Tokyo Marigold je nejnovějším přírůstkem do řady filmů, které se díky ní (zejména v niche kruzích asijských artovek) dočkaly nové vlny zájmu. Znovunalezené oblibě a zpětnému docenění přispívá několik faktorů. Nostalgie po době zdánlivě prostší, bez otravných sociálních sítí a nutnosti neustálé dostupnosti a srovnávání s okolím. Jistá jednoduchost romantických linek, které z velké většiny nebyly zatíženy moderní obligací komentovat společenské dění a sociální problémy (a pokud ano, dělaly to druhoplánově). Stesk po době optimistické, kdy bylo Japonsko skutečně středem technologického a popkulturního světa. A do značné míry i obtížná dostupnost filmů, které odvál čas a nikdy nepřekročily hranici DVD, a proto jejich dostupnost v rozkostičkovaném 480p a mázlost některých detailů vlastně omylem přispívá éterické snovosti. Samotné Tokyo Marigold je podobně rozostřenou podívanou, v němž sledujeme všechny typické prvky japonských romancí této éry (zadumaný voice-over hlavní hrdinky, opojný a vyumělkovaný vizuál), ovšem v první polovině dost přeskakuje na místě, čemuž nepomáhá ani schizofrenní soundtrack a nepříliš vykreslená osobnost protagonistky. Fantastická druhá půlka naopak prodává zkázonosnou romanci, hlavně skrz opravdu poctivou přirozenost dialogů a situací, které jsou svou obyčejnou trapností emocionálně takřka zničující. Tokyo Marigold je však podstatou dvojaký – portrétem krize mladých vztahů i jedné čerstvé absolventky v plném pracovním nasazení. Jen v jedné rovině je ale skutečně podnětný. 70 %(28.08.2023)

Uhrančivá, poetická romantická balada z Tokia, kde dívka Eriko(Tanaka Rena) hledá, hledá a co vlastně? To je na Vás, úžasná kamera, vítejte na procházku do Tokia, atmosféra města a city hlavní hrdinky, na Vás nenásilně, ale neustále útočí, snímek je prostoupen zvláštní náladou, někdy téměř melancholickou, zejména pasáže, kde je v popředí hudba, obraz a dialogy jsou staženy na minimum a zní jen jako nějaký nenápadný šum v pozadí.(19.02.2010)

Philcze film výstižně komentoval....Je náladový a bohužel trochu mdlý.(21.06.2024)

Holka se rozhodne, že bude chodit s klukem, kterému se za rok vrací jeho oficiální přítelkyně a tak spolu chodí a mezitím čas plyne, nic se neděje a celé je to takové zdlouhavě poklidné. Závěrečná reklama pobavila :) 50%(02.12.2012)