Tichá revoluce (2018)

Ve školním roce 1956/57 se stalo něco nevídaného. V jedné třídě gymnázia ve východním Německu zavládlo ticho. Ne z poslušnosti, ale na protest. Tento film, věrně inspirovaný skutečnými událostmi, vypráví o minutě mlčení, která se stala neviditelnou vzpourou proti systému, jenž vyžadoval poslušnost, ne svědomí. Lars Kraume s citem a zkušeností kreslí nejen události, ale především vnitřní dramata postav, jejich rozpolcení, strach i odvahu. Kamera je přitom nenápadná, ale působivá, jakoby klouzala po stěnách školní budovy a zároveň dohlédla až za ně, k hlasitým dějinám. Spolu se zpacováním nepředstavuje revoluci velkých gest, ale tu tichou, která roste uvnitř. I když některé scény mohou působit lehce stylizovaně a herecké výkony kolísají, celkový dojem je silný, autentický a lidský. Je to připomínka toho, že i mlčení může být hlasité.

Specifická studie tehdejší NDR1)  ukazuje sice dnešní pohled a uvažování, ale vzhledem k tomu, že to je jen nějakých 70 let, nepůsobí chování studentů tak ahistoricky. Uniformy Hitlerjugend (HJ) vyměnili za uniformy organizace Freie Deutche Jugend (FDJ), lehce změnili způsob pochodování a napřaženou ruku v polovině pohybu zalomili k čelu. Vlastně se toho tak moc nezměnilo._____ 2)  Ale teď vážně. Mladí v NDR tehdy žili v podivné situaci. Hitlera sami pamatovali jen jako malé děti, i když se jim nacistický brainwashing musel v jejich myslích odrazit. Země žila prakticky bez mužů ve středním věku, bez mužů, kteří padli na frontách anebo se právě v této době v omezeném počtu vraceli ze sovětského zajetí. Důchodci postupně vymírali a mladí byli stále ještě příliš mladí. V zemi jedna diktatura vystřídala druhou, která na rozdíl od nacistů (před válkou) asi příliš oblíbená nebyla - socialismus byl spojený s válečnou porážkou (tu Němci vždy nesli těžce), s následnou sovětskou okupací a s vládou proletariátu, kterou realizovali někteří neustálým bojem zhrublí antifašisté (viz ministr lidového vzdělávání) a příležitostní kariéristé,  kteří využili již zmíněného nedostatku mužů ve svůj prospěch. Území NDR bylo již před válkou méně průmyslově rozvinuté. Probíhaly zde nejvíce devastující boje. Východní blok pak neměl prostředky ani chuť investovat do znovuvýstavby NDR tak, jak investoval Západ do BRD._____ Ještě v sedmdesátých létech jsem viděl ve východním Berlíně (byl jsem tam měsíc na studijní praxi) vedle nových sídlišť a některých opravených budov hromady sutin z války. To v této době v západním Německu už nebylo._____ 3)  Universální story s výstižnou dobovou atmosférou se mohla odehrát v jakékoli diktatuře. Nicméně příběh je autobiografický, autor knižní předlohy patřil ke studentům, kteří uprchli. Vše se odehrálo ve Storkowě ležícím na polovině vzdálenosti mezi Berlínem a polskou hranicí. Film se poměrně přesně drží skutečných událostí ve škole, ani návštěva ministra není vymyšlená. Přidány byly postavy Erika (levičák) a Edgara (homosexuál), pro které neexistují žádné reálné vzory a které měly upozornit na některé aspekty poválečné doby. Oproti skutečným událostem hrají poněkud větší roli žákyně, režisér chtěl dát prostor i ženským identifikačním postavám. Protože se zmodernizovaný Storkow pro natáčení nehodil, přesunuli se tvůrci do Eisenhüttenstadtu, postaveného v 50. letech 20. století jako Stalinstadt, jehož obytné komplexy I-III jsou dosud kompletně zachovány. Některé budovy byly pozměněny, stovky obyvatel Eisenhüttenstadtu si zahrály v komparsu.  Další scény vznikly ve velké venkovní scéně Neue Berliner Straße ve Studiu Babelsberg v Postupimi se 120 komparsisty. Autor knihy Dietrich Garstka a jeho bývalý spolužák Karsten W. Köhler působili při natáčení filmu jako poradci režiséra s ohledem na historickou autenticitu. K tomu Garstka:Alles treffsicher. Ve všem se strefili._____ 4)  K útěku studentů lze jen s povzdechnutím dodat, že alespoň měli kam utéci. Jako bych ze socialistické Prahy utíkal do kapitalistického Brna. Navíc měli štěstí, že tehdy se ještě utíkat dalo poměrně snadno._____ 5)  Maďarský fotbalista Ferenc Puskás zemřel v roce 2006 ve věku 79 let. Jeho údajná smrt během maďarského povstání sehrála tedy v našem příběhu podobnou roli jako fáma o smrti studenta Martina Šmída v listopadu 1989 u nás._____ 6)  Zaujali mě 21letý Jonas Dassler (zrádce Erik), který nosí prsten ultralevé paramilitární organizace Roter Frontkämpferbund (RFB), 26letý Tom Gramenz (inspirátor protestu Kurt) a 25letý Leonard Scheicher (Kurtův kamarád Theo). Na maturanty jsou herci tedy silně přezrálí, ale nějak mi to nevadilo. Věk protagonistů uvádím k roku natáčení, t.j. 2017._____ 7)  Film je velmi vhodný jako výuková pomůcka pro hodiny dějepisu a výchovy k občanství.

Mam pocit, ze v poslednich letech Nemci toci nametem velmi zajimave snimky. Ticha revoluce neni vyjimkou. Vyborny rozbor jedne tridy, ktere par desitek vterin ticha, zmenilo zivot... Filmu nechybi napeti, krasna vyprava a cela rada vybornych hereckych vykonu. Opet me zaujal Jonas Dassler. Vyborny film, pro me jeste lepsi nez nas Vyssi princip.

Němci umějí točit filmy. Dokonce i filmy o vlastní minulosti. Maturitní třída studentů uspořádá na začátku vyučování dvě minuty ticha za oběti maďarského povstání. Jen jeden z nich je proti. Rozběhne se vyšetřování a studenti musejí projevit velkou sílu, aby nátlaku vyšetřovatelů nepodlehli. Někteří z nich to neustojí. Film je hezkou vizitkou poměrů v socialistických zemích v 50. letech minulého století. Na povrch vyplouvají stará tajemství a tváře odkrývají nejen studenti, ale i jejich rodiče. Film je podle skutečné události.

Silný film o odvahe nemeckých maturantov v časoch po maďarskej revolúcii v roku 1956, podľa skutočnej udalosti. Spočiatku to vyzerá ako mladícka nerozvážnosť, ale príbeh gradoval až do úplného záveru, ktorý veľmi emočne zasiahol snáď každého vnímavejšieho diváka. Autentické prostredie a výkony mladých hercov famózne, myslím, že členovia FDJ svojim hraním zatienili mnohých dospelákov. Zopár kladných bodov zrejme pridajú tí, ktorí si čo-to z čias budovania svetlých zajtrajškov pamätajú a ich spomienky nie sú najlepšie.„Jste nepřátelé státu, protože jste volně smýšleli a pak jste podle těch myšlenek jednali.“