The Shrouds (2024)

Cronenbergovo vyjádření k moderním technologiím,  jejich vlivům na náš svět a na to, jak vnímáme realitu a jak se pro nás reálnějším stává digitální materiál na obrazovkách než to, na co si můžeme šáhnout. Navíc je to film se snahou mapovat důsledky určité datové zahlcenosti - o čemž teda byla i nováVálka světů, kterou jsem viděl dva dny předtím, ale tam tahle myšlenka úplně zapadla pod nánosem pitomostí. Tady je naopak dost vidět, akorát je vystavěná na vcelku unylém thrillerovém příběhu, který má kdesi hodně na pozadí typicky cronenbergovsky bizarní fikční svět, ale jaksi z něj nedokáže těžit. Strukturně to vlastně je jen chození od dialogů mezi dvěma postavami k dalšímu, pořád dokola, bez jakékoli do příběhu více zapadající změny, přičemž ty jediné přítomné tvoří sex a důsledky četných operací a amputací Karashovy ženy. Jinak mi to časem začalo připadat poněkud monotónní, kdy to nejzajímavější, nejpodnětnější a nejpůsobivější stojí divně stranou oproti tomu, co to má jen zprostředkovat. Zhruba jako vCosmopolis, jen tohle má víc co nabídnout emočně i významově. Přitom vím, že Cronenberg má co nabídnout i dnes,Zločiny budoucnostimi navzdory dominujícím ohlasům přišly skvělé, ale on má takový výkyv už dlouho, i u předchozí dvojice filmů vyšlé krátce po sobě, kdy měCosmopolisneoslovilo, zatímcoMapy ke hvězdámano a hodně. Tak jako tak, tohle mi přijde jako průměr toho, co může nabídnout. 3*

Tento víkend mám v plánu shlédnout hned pět nonmainstream sci-fi, které vznikly v posledních max. třech letech. Původ i zaměření budou různé; Francie, Nový Zéland, Indie, Jihoafrická republika a ...Kanada. Země, která má počet obyvatel jako třeba Polsko, ale přesto dokáže produkovat nespočet zajímavých tvůrců, herců, zpěváků...filmů. A jedním z nejvýraznějších kanadských režisérů, je David Cronenberg. Přesto ale jeho The Shrouds, zapadají do definice nonmainstream. Je to sice film, který potěší skvělou filmařinou, neotřelým nápadem a kvalitním hereckým obsazením, aleza to, že se scénář divákovi nepodbízí a nejde cestou kompromisu, zaplatíte daň. A nebude v dolarech, ani bitcoinech, ale v bizárech a divňárech.Že Cronenberg nemusel uhýbat kravaťákům a udělal, co udělat chtěl, je dvojsečné. Aleasito za ten výsledek stojí. Toasiznamená, že...nejvíc se mi líbilo to, o čem nakonec tento film nebyl. První půle byla výborná. Karsh a jeho ztráta...neschopnost se přes ni přenést, až patologická závislost... . Do toho bizarní nápad, který se mohl rozvinout velmi zajímavým směrem, nahozená záhada... . Opravdu jsem si to užíval a vysloveně se těšil, co bude dál. Jenže, Cronenbergovi to nejspíš připadalo jednoduché, tak do toho přimíchal konspirace, Rusy, Číňany, Maďary... . To je taková škoda!Zase mám sto chutí napsat spin-off, ve kterém budou rubáše v hlavní roli, rozvede se v něm zavislost doktora na Becky, který její amputované části využije na její vzkříšení pomocí lávových polí na Islandu...lehké propojení keKatle, která se nevím proč zastavila v nejlepším... .  A klidně i víc funeralekoterorismu bych zakomponoval... .Nu, zpět k filmu, tak jak ho zamýšlel pan Cronenberg. Některé momenty jsou vynikající. Za úvodní třetinu, bych dal klidně pět hvězd; ani ten ustřelený závěr, který to vypointoval do metaprdu, by mi nevadil, ale prostřední část, kdy se najelo na konspirování a odhalily se pravé důvody toho všeho... . Za to zklamání, mám sto chutí plácnout jen tři hvězdy, ale je to inteligentní a originální film, takže... .

„To, co děláš, mě děsí. Šmíruješ mrtvoly a postavil sis na tom byznys.“ Cronenbergovsky ulítle originální námět, kterak vizionářský podnikatel sužovaný smrtí své ženy Vincent Cassel (s Cronenbergem si evidentně sedli) vynalezne neobvyklý způsob komunikace se zesnulými, konkrétně možnost sledovat tělo mrtvého a jeho postupnou degradaci. Sám se tak s milovanou manželkou pokouší udržet spojení, i když bolestně deformované, s tělem, které už není živé. Rozhodně mu zároveň na klidu nepřidá fakt, že hypermoderní hřbitov navštíví vandalové, řadu hrobů znesvětí a samotný systém napadnou hackeři. Mistr podivností a miláček cinefilů David Cronenberg ani v pokročilém věku stále nehodlá pověsit řemeslo na hřebík. Jeho dílko postupně mísí to, co se zdá být realitou, snem, halucinací nebo technologickým obrazem, je tradičně chladný a provokativní, Diane Kruger hrající dvojroli (plus hlas digitální asistentky) musela tvůrcům a hereckému partnerovi zřejmě hodně věřit, protože nahoty se opravdu nebála. Nicméně jak musí Cronenberg s ohledem na svůj věk beztak mnohem víc odpočívat, tak solidně unavil i mě. Zajímavé a komorní, ale také dlouhé a krapet nezáživné.

Cronenbergova zvrhlost s věkem nic neztrácí. Nekrovoyerismus, soulož přerušená frakturou stehenní kosti a všetečná otázka, co asi tak dělá asistenční pes při sexu své nevidomé paničky... Prase je pan režisér stále excelentní, ale digitální forma mu velmi nepříjemně žehlí onu typickou zvrácenost. O kolik zatuchlejší by tak byly skutečné záběry na rozkládající se milované oproti levným animovaným 3D sekvencím známým z dnešní moderní medicinské výuky, a tak se hlavní leitmotiv díky tomu změnil v trochu nechtěně směšnou představu, že za tenhle technologický paskvil by byl někdo ochoten platit nekřesťanské peníze. Na druhou stranu si Cronenberg zřejmě zachoval přízeň hororových snobů, jimž by pohled na skutečnouzáhrobní romancizřejmě způsobil osypky.

Odcházení, umírání, vyrovnávání se ze ztrátou, absence života po životě, genetické úpravy, špioni, falešní špioni, amputace, rozklad (a jeho high tech šmírování) a ..tělesnost. Tenzní. Příjemná i odpudivá. Hezká. Dokonce moc. Intimní, tichá, díky náladotvorné Shoreově hudbě místy meditativní. UCrimes of the Futurejsem šel s hodnocením níž, tady rád přihodím.