Nebezpečná metoda (2011)

Konzervatívny Cronenberg, kde vidíme výborné herecké výkony (Mortensen, Cassel) a príšerné (Knightley). Scenár je podivný. Na jednej strane vytvára zaujímavé dialógy a dynamiky, ale na druhej je neuveriteľne priamočiary a prvoplánový - citeľne je to adaptácia divadelnej hry. Celé to ide akoby odnikiaľ nikam - pár pekných citácií, efektívne vysvetelenie dichotómie Jung/Freud laickej verejnosti, ale inak je film vlastne fádny. A navyše miestami príšerne prepatetizovaný. Celé to visí vo vzduchoprázdne a oná dichotómia ostáva len v slovách.

Takže asi takhle. Pořád dokola si říkám, má v tomhle prsty skutečně David Cronenberg? Ten David Cronenberg, mistr provokace, kontroverze, originality a častokrát i explicity a posouvání hranic zobrazeného? Divné, jelikož absolutně o nic z výše zmíněného se obsah tohoto snímku ani neotře, naopak, celé je to nehorázně nudné, nevýrazné a nezajímavé, jakoukoliv ojedinělostí to též nedisponuje, zkrátka spojitost s tradiční tvorbou Davida Cronenberga jsem zde prostě nenašel. Je tedy sice pravda, že film se zabývá tématy, která Cronenbergovy tedy zas až tak vzdálená nejsou, tedy různé formy sexuality a deviací, a hodně se zde i filozofuje, což zaujímá též čestné místo v mnoha jeho produkcích, nicméně znovu musím zopakovat, práce s těmito tématy je v této podívané naprosto nezáživná, fádní, zaobalená do laviny ubíjejících debat a diskuzí, ve kterých se nejeden divák musí i ztrácet, nehledě na to, že ve výsledku ani příliš nikam nevedou, respektive mi prostě nějak zcela unikla pointa, smysl a význam celé této konverzační bídy. Žádný zájem jinak nevzbudí ani jednotlivé postavy, a to ani samotní Jung s Freudem, natož pak Sabine Spielrein, či Otto Gross, nikdo z nich nedokáže nikterak významně zaujmout, a navíc jejich charakterové vykreslení mi také přišlo vyloženě ploché, takže zde s někým sympatizovat je zcela nemožné.  Herecky pak lze A Dangerous Method považovat až na nepřesvědčivou Knightley za docela solidní, nicméně ty pozitivní výkony tu stejně nemají příliš vlastně ale co zachraňovat. Za mě se tudíž jedná o nestravitelně nudnou filozofickou konverzačku, která nemá po celou dobu čím zaujmout, či oslovit.

Z dnešního pohledu se zdá skoro absurdní vyprávět příběh o něčem tak samozřejmém, jako je "terapie rozhovorem", ale v době, kdy se ženy zavíraly do blázinců jen proto, že na slovo neposlouchaly despotické manžely, se jednalo o tak revoluční věc, že si to dnes umí málokdo jen představit. Jenže tenhle film jde mnohem dále, než jen na práh psychoanalýzy. Ukazuje velmi široké spektrum problémů, kterým psychologie čelí a to včetně problémů samotných psychologů. A i když nemám rád ani paní Knightley a už vůbec pana Mortensena, v tomto případě to spojení funguje dobře a není třeba mít obavy.

David Cronenberg má ve zvyku točit hodně odtažité a pomalé filmy, ale většinou si vezme na paškál nějaký zajímavý námět. Chlapa, který se mění v mouchu, gynekologa, který se vyfetuje k totální šílenosti, nebo virtuální realitu, jejíž biologická konzole se spojuje s hráčem doslovným připojením na jeho míchu. Tohle je jiná liga. Pro mě doslova nejnudnější námět, který zfilmoval jeden z nejakademičtějších režisérských sterilů. Čekal jsem limb do pár minut, ale moc mě to bavilo. Viděl jsem dabovanou verzi, takže nevím nic o ruském přízvuku, který zde Keira Knightley má, a jsem moc rád, že se ho dabéři nesnažili napodobit. Keiřin výkon mě zasáhl a cítil jsem s ní. Když se do příběhu vrhli ti dva "myslitelé", a celé se to začalo zamotávat, tak jsem se smířil s tím, že u tohohle se nevyspím. Po dokoukání jsem byl na třech hvězdách, ale už měsíc na tenhle film musím myslet a hodně mi vrtá hlavou, takže to asi musím zvednout. David Cronenberg mě nepřestává překvapovat.

Mladej pacientke diagnostikovali hystériu aKeirato mala zahrať, ale hrala to vôbec? Dúfam, že áno, lebo od prirodzenej hystérie prechádza už naťažký afekt. V každom prípade si afektne aj efektne išla sánku vykrútiť, cena však žiadna aj tak neprišla, a tak tento historický príbeh má prínos aspoň v poznaní, že tí páni zakladatelia psychoanalýzy bolihumusáci a deviantikryjúci svoje chúťky vo frakoch a za dymom cigár. Jungova skutočne vedecká metóda bola výrazneprelomová:manželský sľub môžeme porušiť, hlavne ak ide výhradne o styky terapeutické! A keď sa to náhodou neosvedčí, čo tam po tom, veď to je len pokus, taká skúška, a ja ako expert som povinný predsa experimentovať. Ukradnem si záverečné hodnotenie zinej recenzie:"Finálnemu záberu, kde v záhrade sediaci Fassbender odprevádza Keirin kočiar psím pohľadom, by svedčal razantný, hlasitý prd."🥹😆Veru, až vtedy by šlo o veľký film.