Crash (1996)

Crash vás pohltí absolutně svou podivností od samého začátku. Na první pohled jde o šokující zjištění, že skupina lidí nachází sexuální vzrušení v autonehodách. Cronenberg ale nejde jen po provokaci. Spíš zkoumá zvláštní propojení lidského těla a touhy. Postavy jsou sice částmi trochu ploché, což je dle mého názoru záměr, ale zároveň to může být i problém. Herecky je to jinak velmi solidní, zejména James Spader zvládá tuto zvláštní roli až překvapivě dobře. Atmosféra filmu je hypnotická a nepříjemně přitažlivá. Kamera a hudba k tomu podporuje ten zvláštní feel toho filmu. Řekl bych, že je to částmi trochu repetetivní, ale to nedělá z toho nutně špatný film. Pokud čekáš klasické drama nebo psychologický vývoj postav, může tě to zklamat. Celkově bych řekl, že Crash je odvážný, originální a znepokojivý film, který má co říct, ale není pro každého a jeho zvláštní styl nemusí všem sednou.

Cronenberg zvrácený myšlenkou, nikoli vizuálním pojetím.. Málokterý tvůrce dokáže s takovou chirurgickou přesností preparovat lidské fetiše jako právě kanadský vizionář v této adaptaci Ballardovy předlohy. Snímek se od prvních vteřin nese na vlně chladného, až sterilního odcizení, které v oparu benzínových výparů a lesklého chromu definuje novou ontologii lidské sexuality. Je to fascinující, vnitřně zneklidňující motor vyprávění, který diváka nekonfrontuje s lacinou explicitností, ale spíše s mrazivou ideou, že destrukce a tělesná rozkoš mohou splynout v jeden neoddělitelný, mechanický celek. Právě tato intelektuální dravost, podpořená hypnotickou hudbou Howarda Shorea, slibuje hluboký ponor do patologie moderní společnosti, kde se kovy stávají novou kůží a havárie vyvrcholením existence.. James Spader a Holly Hunter zde tvoří elektrizující, emočně vyprázdněný obranný val proti konvencím, přičemž jejich civilní, leč vnitřně rozervané herectví dodává onomu bizarnímu světu punc děsivé uvěřitelnosti. Bohužel se však nelze zbavit pocitu, že se snímek v polovině své cesty začíná rozmělňovat v určité narativní sterilitě.. Zatímco úvodní expozice a postupné odkrývání subkultury uctívačů nehod šlapalo s neúprosnou logikou, druhá polovina jako by ztrácela pevnou půdu pod nohama a měnila se v poněkud repetitivní cvičení v bizarnosti, kterému k oné vytoužené katarzi chybí dravější vnitřní vývoj.. Cronenberg sice vládne kultivovanou a esteticky brilantní režií, ale ani jeho autorská jistota nedokázala zabránit tomu, aby se onen dravý dopad původní myšlenky nerozpustil v přílišné monotónnosti scén, které ke konci už jen stěží obhajují svou šokující pověst.. Ve výsledku jde o nadprůměrnou, řemeslně precizně ošetřenou sondu do temných zákoutí lidské duše, která však doplatila na vlastní odtažitost. K dosažení skutečně osudového prožitku by Crash potřeboval silnější psychologický tlukot, který by vyvážil jeho estetickou chladnost a zabránil tomu, aby se z provokativního díla stala jen vizuálně vytříbená, leč emočně poněkud bezkrevná vzpomínka na jednu zvrácenou teorii o splynutí masa a oceli.60%

Promrskejme si pár pojmů v oblasti symforofilie, konkrétně u kolizí dopravních prostředků se vzniklou hmotnou škodou a zraněním: nedodržování dopravních předpisů - flirtování, nehoda při výjezdu z garáže - předčasná ejakulace, řetězová nehoda - skupinový sex, osoba snažící se poskytnout první pomoc - kazišuk, jizva - vulva, vrakoviště - nevěstinec. Odcizenost a otupělost stojící na brzdě komunikace a emocí, traumatický zážitek lechtající jejich plynový pedál. Podobný klub jak z Palahniukova románu, podmínky členství papíry na auto a na hlavu. Cronenbergovo ve své době opovážlivé zamyšlení nad prolnutím moderních technologií a sexuálního života, které by z bezcílného bloudění nevyvedl ani Fuko u výfuku..

Na úrovni soft porna Cronenberg vypráví další svůj úchylný příběh o lidech, kteří prahnou po perverzním sexu. Před lety jsem Crash prožíval úplně jinak a přišel mi vrcholně odlišný, jizvy a protézy Rosanny Arquette se mi zjevovaly před očima a měl jsem za to, že to byla jedna divoká jízda plná bouraček, krve a drsného bolestivého sexu. Vzpomínky jsou však falešné, a po letech jsem dostal střídmější podívanou, jejímž vrcholem má být špinavý homosexuální sex. Inu před třiceti lety asi ano, dnes... evoluci perverze nezastavíš. Silnější trojka, Rosanna je tu pořád úžasná!

Už samotné počáteční titulky ve mě vyvolali pocit pohledu na naprostý kýč. Namísto pečlivého zkoumání zvrácených sexuálních koutů s umělecky temně laděnou atmosférou jsem dostal ve výsledku kus hovna. Film Crash je podle mě i těmi 67 procenty nadhodnocený (V době kdy tuhle recenzi píšu má film 67%). Tohle byl tak bezduchý film, kde se prakticky kromě sexu od druhé půlky skoro vůbec nic nedělo. Doslova tady se příběh nevěnuje nějakým podrobným prožitím postav. Tvůrci do tohoto filmu šli s nezájmem a jde to opravdu vidět. A nenapomáhá tomu ani hodně nezajímavý opakující se soundtrack. Tady vám prostě tvůrci co chvíli naservíruji sex, jen pokaždé s jinými postavami. Nic víc. Čím déle film hraje, tím více sexuálních záběrů v něm je. A ve finále je to film vtipný, těmi absurdními úchylkami co tady v příběhu jsou. Dávám pouze jednu hvězdičku za to, že některé záběry týkající se autonehod byli dobře natočeny, a také za to, že se to jakžtakž dalo přežít, a nebylo to tak nudné jako jiné hrozné filmy které jsem nedávno hodnotil. Rozhodně se k tomuto filmu už nechci vracet. Byla to ztráta času? Ano i ne. Ano proto, protože je to film o hovnu, ale ne proto, že jsem mohl vidět něco tak absurdního a blbého, a abych se mohl o tento šílený zážitek podělit s ostatníma.