The Magician (1926)

Paul Wegener je držka, ktorá spoľahlivo utiahla nejeden fantasy horor ( DER GOLEM, WIE ER IN DIE WELT KAM, DER STUDENT VON PRAG ). Neinak je tomu aj v tomto prípade. Jeho herecký výkon je hlavným plusom. No a keďže sme v dobe nemého filmu, trošku nám tu vytŕčajú aj rožky expresionizmu, poamerčteného pravda, ale stále vždy temného. Záver pripomínajúci FRANKENSTEINA, zrejme predznamenáva blížiace sa hutné obdobie universalovských hororov.

Paul Wegenersice místy strouhá takový ksichty, že by mu na ně ani struhadlo nestačilo, jinak jde ale na rok vzniku o solidní počin. Film navíc disponuje kvalitní hudbou (ČajkovskéhoLabutí jezeroje prostě geniální). To, že dámKouzelníkovičtvrtou hvězdičku, nakonec definitivně vybojovalo efektní finále, které evidentně vykradli tvůrciFrankensteina. Když si člověk k tomu přidá rozumnou stopáž, je hodnocení jasné. 70% PS: Ve kterém jiném filmu chce týpek získat ženskou tím, že se nechá pokousat hadem a dá ji čichnout k tak silnému materiálu, že má potom halucinace o peklu?(07.08.2023)

Hypnotizér a "student lékařství" Paul Wegener - dlouho nic - ďábel a finále v opuštěném majáku bičovaném bouří - dlouho, dlouho nic - a pak všechno ostatní. Stopáž je neúměrně dlouhá a odpovídá zbytečně dlouhým scénám v průběhu děje, což je ale nešvar, kterým trpí většina němých filmů, diváku je to ale vynahrazeno solidně natočeným napínavým závěrem v nádherně hororovém prostředí: laboratoř šíleného vědátora v osamělém majáku na skalisku kdesi na pobřeží, a k tomu s pořádnou bouřkou za oknem. Z herců samozřejmě kraluje Wegener, který se nemusí pitvořit ani přehrávat, ale stačí pouhý pohled na jeho kroucení obočím, na jeho úspornou mimiku - a vše je divákovi jasné. To je dar, který v rané fázi dějin filmu neměl jen tak někdo. Z těžké volby mezi dvěma a třemi hvězdami se hlavně kvůli němu přikláním ke třem, ale pochopím každého, kdo dá o jednu méně.(19.01.2015)

Průměrná, tu lehce strašidelná, tu romantická historka, kterou výrazně nepozdvihne ani několik působivých okamžiků. Ty ostatně ani nejsou až tak velkou zásluhou tvůrců, jelikož osamocená věž stojící na srázu, co je v zuřící bouři bičovaný vlnami rozběsněného moře, a kde se zrovna prohnilý čarodějník chystá ve jménu svých ohavných experimentů obětovat nevinnou pannu, děsí za každé situace i sama o sobě, že. Mimo to nabídne film už pouze hypnotické pohledy Paula Wegenera a jeden krátký exkurz do pekla, zbytek času to pak sice člověka vyloženě nenudí, ale intenzivnějšího zážitku se bohužel nedočká. Ucházející 2*.(04.03.2014)

Hlavní hrdinka je pařížská umělkyně, na kterou spadne jednou v ateliérů kus její sochy- Před ochrnutím jí zachrání mladý americký doktor a poté, co se uzdraví, tak se do sebe dvojice zamiluje. Jejich štěstí ale stojí v cestě zlý hypnotizér a kouzelník Oliver Haddo (hraje ho Paul Wegener, který si v letech 1915 a 1920 zahrál Golema ve svých německých filmech). Haddo potřebuje dívčinu panenskou krev pro svůj experiment. Chce totiž vytvořit živou bytost a krev panny je jediná přísada, která jí může oživit. No a tak se Haddo rozhodně milou Marguaret zhypnotizovat a ta pod jeho vlivem svolí k sňatku. Není třeba dodávat, že žádná svatební noc proběhnout nemůže :-))) Nebylo to úplně špatný, nenudil jsem se, ale na druhou stranu mě tento němý a zapomenutý film příliš neoslovil. Líbilo se mi pár scén (např. ta snová v pekle nebo ty v laboratoři na konci filmu), ale jinak spíše průměr. Příběh mě příliš nevtáhl. Jinak je ale třeba ocenit kulisy a herecký výkon Paula Wegenera, který toho nafoukaného arogantního nesympatického kouzelníka zahrál opravdu skvěle.(04.08.2011)