Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Quentin Tarantino je dneska v takové fázi kariéry, kdy už může doslova natočit tříhodinový záznam schnoucí omítky a banda cinefilních sektářů bude týden analyzovat symboliku jednotlivých prasklin. Jenže ten zkurvysyn má tu nepříjemnou vlastnost, že i když si evidentně celý film natáčí hlavně pro sebe, většinou z toho stejně vyleze něco zatraceně skvělého.
Tenkrát v Hollywoodu je totiž film, ve kterém se dvě a tři čtvrtě hodiny prakticky děje úplný hovno.
A je to naprosto boží.
Tarantino zde za několik desítek milionů dolarů realizuje svůj osobní fetiš na Los Angeles roku 1969 s takovou intenzitou, že vedle něj působí průměrný sběratel veteránů jako člověk, který si omylem koupil kalendář se starými auty. Každá ulice, každá reklama, každá benzínka, každý zasraný neon a každá píseň v rádiu existují jen proto, aby si Quentin mohl nostalgicky vyhonit mozek nad dobou, kdy byl Hollywood ještě Hollywoodem a ne korporátní továrnou na multivesmírné CGI kejdy.
Leonardo DiCaprio zde hraje Ricka Daltona, televizní fosilii pomalu klesající ke dnu kariérního septiku. A Leo je naprosto fantastický. Celý film pobíhá mezi alkoholickými záchvaty, nervovými kolapsy a panickým strachem z toho, že se z něj stává herecký důchodce. Jeho psychotický výstup v karavanu je tak geniální, že jsem měl chuť mu současně dát Oscara, psychiatra a láhev whisky.
Jenže pak přijde Brad Pitt.
A všem ostatním hercům nezbývá než sbalit fidlátka a jít do piče.
Cliff Booth totiž není postava.
Cliff Booth je životní styl.
Ten člověk je tak absurdně cool, že by dokázal vypadat drsně i při nákupu rohlíků. Opravuje anténu? Cool. Řídí auto? Cool. Žere makarony z plechovky? Cool. Krmí psa? Cool. Mlátí hipíky? Kurva nejvíc cool.
Kdyby dvě hodiny seděl na hajzlu a četl návod k pračce, stejně by to byla nejcharismatičtější postava roku.
A pak jsou tu hipíci.
Bože můj, ti zasraní hipíci.
Tarantino je evidentně nenávidí s intenzitou člověka, kterému kdysi parta smradlavých květinových revolucionářů ukradla auto, přítelkyni, peněženku a poslední balení cigaret během jednoho odpoledne.
Spahn Ranch je čisté mistrovství.
Objektivně se tam neděje skoro nic.
Brad přijede.
Kouká.
Chodí.
Ptá se.
Odjede.
Konec.
Jenže Tarantino je takový manipulativní hajzl, že po celou dobu čekáte, kdy někdo vytáhne brokovnici, motorovku, mačetu nebo minimálně nasraného jezevce. Napětí by se tam dalo krájet motorovou pilou a prodávat jako stavební materiál.
A pak přijde finále.
KRISTE NA KOLEČKOVÝCH BRUSLÍCH.
To finále.
Tarantino vezme jednu z nejděsivějších událostí hollywoodské historie, nacpe ji do mixéru společně s pitbulem, konzervou psího žrádla, plamenometem a obrovskou dávkou cinefilní škodolibosti a vytvoří něco, co je současně brutální, hystericky vtipné a naprosto katarzní.
V jednu chvíli jsem se smál tak debilně, až jsem vypadal jako člověk po lehkém úrazu elektrickým proudem.
Plamenometová tečka pak působí, jako kdyby samotný Tarantino sestoupil z nebes, ukázal prostředníček historické realitě a rozhodl se přepsat dějiny s elegancí opilého pyromana.
A víte, co je na tom nejhorší?
Že to funguje.
Dokonale.
Tenkrát v Hollywoodu je film, který by v rukou kohokoliv jiného skončil jako tříhodinová samolibá masturbace nostalgického filmového šílence.
Tarantino z něj ale udělal láskyplný, vtipný, melancholický a naprosto fantastický pomník době, která dávno zmizela.
Pět konzerv psího žrádla z pěti.
A jeden vojenský plamenomet navíc za to, že jsem dvě hodiny a čtyřicet minut sledoval dva chlapy jezdit autem po Los Angeles a ani na vteřinu jsem se nenudil, což je kurva skoro nadpřirozený výkon.

Ja neviem ako to Tarantino robí, ale znovu ma pripútal k sedačke a zostal som v tranze. Vtiahol ma do deja, do obdobia Hollywoodu ktoré mám rád, ako asi každý filmový fanúšik. Obsadil kanonádu hercov a nechal ma slintať blahom nad scenériou Hollywood hills, vpichol do mňa injekčnú striekačku plnú dialógov so zápletkou Mansonových vrahov v podobe bosých dievčat v jeansových shortkách a nechal ma si užívat si do extrému Pitta a DiCapria, o môj bože ako mám v tom filme rád DiCapria! To čo on tam stvára, filmová akadémia haló?! Nejaké chybičky by sa našli, napríklad som nepochopil postavu Al Pacina a jeho zmysel vo filme, ale to je len jedna zhnilá čerešnička na torte. Rozumiem, že film nemusí sadnúť každému, ale tiež rozumiem tomu, že fanúšikovia čo rozumejú, si to užijú tak ako ja. "It's Rick fucking Dalton!" 9/10

Tohle není film pro každého...po prvním shlédnutí jsem film odsoudil, protože mi přišel hrozně nudný, zdlouhavý a bez děje. Ovšem jsem se velmi zpletl. Od té doby jsem film viděl aspoň 10x a patří do mé TOP 10. Aby jste film pochopili nebo aspoň docenili, tak musíte znát historii a dobu ve které se film odehrává. A celkově mít zájem o film jako takový. A zkusit vidět to kouzlo, že když se tenkrát zapnula bedna tak to pro lidi znamenalo něco víc, než je tomu v dnešní době. Dicaprio a Pitt hrají výborně a Margott Robie taktéž. Kamera, střih, coloring, kulisy, herci a ta HUDBA!..všechno boží. No a finále?..to je totální nářez. Kéž by tomu tak bylo i v reálu. Zdravím tě do nebe Sharon :( Ale nebudu smutnit..za mě se jedná o výborný snímek a každý kdo se zajímá o film a starý Hollywood bude spokojený. Díky Tarantino!

Jako hvězdná exkurze do retro Hollywoodu to funguje. Jakmile ale dojde na samotný příběh a dějovou linku, tak je film prázdný a bez myšlenky. Možná je hlavní myšlenkou pocta americkému televiznímu průmyslu 60. let. Obávám se však, že ani většina samotných Američanů vůbec neví, o čem je řeč. Kromě starších generací, které ale tento snímek nejspíš vyhledávat nebudou. Je těžké se vžít do příběhu, když nevíte nic o tom, na co odkazuje. Také je tam hodně zdlouhavých a zbytečných scén, které jsou absolutně nudné. Po většinu času jsem se nudil a kontroloval čas. Což není nikdy dobré znamení. Vůbec tomu nepomohla ani přepálená stopáž. Bůhví proč film bez děje trvá stejně dlouho jako Harry Potter nebo Hobit. Na takovou dlouhou stopáž nemá dostatečný potenciál. Vizuálně to celé vypadá samozřejmě dobře. Dost se povedl i soundtrack, který je na tom všem asi nejlepší. Stejně tak silně působí i atmosféra šedesátek. Leo a Brad hrají po celou dobu perfektně a zachraňují, co se dá. Kromě těch dvou a Sharon, jsou všechny ostatní postavy zbytečné a slouží jen jako výplň do dlouhých scén. Finále je nejlepší část filmu, ale trvá jen asi 20 minut. Ve výsledku tedy nevím, pro koho je tento retro snímek určen. Asi pro Američany, kteří si pamatují šedesátky. Tarantino natočil průměrné komediální drama pro pamětníky, které se ale do domova důchodců zrovna moc nehodí.

Je to zase nářez! Co by se od Tarantina dalo čekat. Dokonalej scénář, tarantinovsky geniální dialogy, silnej autorskej rukopis a fenomenální herecký výkony. Je to neuvěřitelně atmosferický a uvěřitelný napříč celou stopáží a vytváří to skutečně imersivní zážitek. Ústřední duo je excelentní a nedá se nic vytknout. Fungujou skvěle jak společně, tak i odděleně. Oba maj několik památnejch scén (DiCapriův rozhovor s dětskou herečkou, nebo Pittova návštěva starýho kamaráda) Možná je to tentokrát zbytečně moc dlouhý a nějaký scény působěj trochu zdlouhavě a zbytečně, je to hlavní důvod proč zůstávám ,,jenom'' na silnejch 4 hvězdách. Konec je Tarantino v jeho nejlepší formě. Over the top humor, nečekaný zvraty, proudy krve a hlavně to naprosto přirozeně zapadá do celýho filmu be z toho, aby to působilo nuceně. 8/10