Kill Bill: Kompletní krvavá aféra (2004)

Kdo by byl řekl, že jedním z mých nejpamětihodnějších kino zážitků se stane přes 20 let starej 4 a půl hodiny dlouhej film se Samuelem L. Jacksonem, kterej je na plátně celou jednu rozmazanou vteřinu v pozadí.  Kill Bill vůbec nezestárnul, je neskutečně cool, vtipnej, mistrovsky natočenej (užíval jsem si doslova KAŽDEJ záběr), originální a hravej. Řekl bych, že Quentinův masterpiece, kdyby Quentin neměl ty masterpiecy minimálně čtyři.

Zrající dílo a s odstupem i můj nejoblíbenější Tarantinův počin. V době vzniku jsem jako teenager seděl v kině a spousta věcí mi přišla zkrátka moc. Snaha o záběr akce a v médiích citovaný režisérův výrok o "největším akčním filmu historie", touha zahrnout do eposu o pomstě snad všechny myslitelné inspirační zdroje, nutnost natáhnout vyprávění na dva filmy. Po pár letech jsem se dodatečně zamiloval do druhého dílu a po dalších pár letech i do prvního, takže usednout do kinosedačky po dvou dekádách byla povinnost. A všechno je ještě lepší, než jsem si pamatoval. Hlavně první polovina vyrostla do esteticky neopakovatelného zážitku, kde se braková struktura setkává s vizuální dokonalostí a gradace páté kapitoly mě nutila neustále podupávat do rytmu hudebního doprovodu nebo do břinkotu zbraní. Polovina druhá překvapivě zůstává náladově stejná. Tedy postupně zpomalující western, dokazující, že Kill Bill je od první do poslední scény krvavá, zvrácená, pomstychtivá, pro někoho nepřijatelná, ale pro mě navždy neodolatelná love story.

Tento cut, pro mě bylo poprvé co jsem viděl kill bill. Šel jsem na to s tím že to má být více méně realistické-CHYBAAA, Uma Thurman je totiž John Wick s katanou, takže tohle zjištění pro mě byl menší shock, ale jelikož jsem viděl že se to ani nesnaží si hrát na něco realistickýho, tak jsem to akceptoval a jen se bavil. Sound efekty, u kterých jsem vždy přemýšlel odkud jsou mi vyčarovali úsměv na rtech stejně, jako soundtrack, který sice asi mohl být výraznější, ale still pretty good. Co se týče příběhu samotného tak dost solidní, a jde vidět že to měl vždycky být jeden film, protože si asi nedokážu představit to rozdělit na dvě části. Lore členů Crazy 88 se mi ale líbil nejvíce, sice někdo dostal více prostoru než jiní, a možná by i ti ostatní zasloužili trošku víc, ale nijak zvlášť to nevadí. Gore a choreografie naprosto úžasné, sice je to ta klasika "one (wo)man army" ale tak co už, když se to udělá dobře tak to funguje. Zároveň musím ocenit vyvážené tempo (a hádám že i úpravy tohoto cutu), díky kterému se prostě nenudíte, což je u 4,5 hodinového filmu ohromný, když vezmu vpotaz, že u některých fílmů, jsou i ty 2 hoďky moc. Sečteno podtrženo je to skvělej akčňák kterej vsází na jednoduchou zápletku s tou nejdelší možnou cestou, a i když mě cca v půlce napadlo, že co když to bude fantastická cesta s otřesným koncem, tak se nestalo (i když jsem čekal velkolepé finále). Quentin Tarantino mě zkrátka opět mile překvapil, a i když se na to asi nepodívám v brzské době znova, určitě to nebylo naposled. Ps. čekání na potitulkovou scénu byla jedna z největších chyb, mého života, a doufám že na tu věc velmi brzo zapomenu.

Je dobře, že Tarantino „svůj“ opus o pomstě rozpůlil na dvě části. Každá dokáže být samostatně svébytná a funguje víceméně o něco lépe, než jeden velký slepenec. Rozšířená animovaná část o pomstě O-Ren Ishii je docela debilní a je dobře, že skončila ve střižně, jelikož úplně ničí skvělý zážitek z „první“ animované části. Na potitulkové kapitolce alá Fortnite je strašně vidět, že je tam naroubovaná na sílu a vůbec není kompatibilní s tím, co se čtyři hodiny sledovalo. Kultovní masakr jakuzáků v barvách je fajn. Suma sumárum: celouKompletní krvavou aféruvnímám jako zcela zbytečnou. A jako bonus jsem zjistil, žeKill Billpo delší době hodně vyvanul. Toto poznání bylo markantní hlavně u Vol. 2, kdy poslední třetinu s dcerunkou a Carradinem mi bylo vyloženě trapně. Takže nastala docela kuriózní situace, že místo upgradu jsem zjistil, že i samostatné části nejsou po letech už taková pecka a že Vol. 2 prostě musím snížit hodnocení.

Titánský filmový diptych, jenž aktuálním spojením získal na celistvosti a vnesl lepší přehled do nelineárního způsobu vyprávění. Kompletní krvavá aféra je definitivní režijní vize, která si od diváků žádá velkorysé časové nároky. Rychle se střídající stylové hrátky, komiksově přepálené násilí a plejáda obskurních postaviček jsou však dostatečnou odměnou za vynaloženou trpělivost.Více.