Jackie Brown (1997)

Když jsem viděla oba díly Kill Bill, byla jsem ještě dítko školou povinné. Takže je do seznamu filmů od Tarantina, které jsem viděla, nepočítám. Začala jsem filmem Gauneři, poté Pulp Fiction a Tenkrát v Hollywoodu. A přesně v takovém pořadí bych je napsala i do seznamu v oblíbenosti. Ale to již neplatí. Na druhé místo, respektive vedle Pulp Fiction, právě vkročila Jackie. Dělí se spolu o druhou příčku. Není zde tolik krve jako v jiných jeho filmech, ale mně osobně to vůbec nevadí. Další na řadě je Kill Bill, film, který se mi tenkrát nelíbil. Ale věřím, že nyní už se na to budu dívat z úplně jiného úhlu.

Nečekal bych, že to v případě Tarantinova díla řeknu, ale tohle mě nebavilo. Jeho jinak výtečné konverzačky miluju (Pulp Fiction, Hanebný pancharti, Kill Bill), tohle mi až na pár dobrých dialogů přišlo prostě jen ukecané a zdlouhavé. Nechci tvrdit, že i mistr tesař se utne, jen mi tenhle konkrétní snímek nesedl.

Quentin Tarantino se v desátých letech zavedl jako tvůrce revizionistických, kontrafaktuálních snímků, v nichž opatřuje, jak v případě Hanebných panchartů, tak Tenkrát v Hollywoodu, dějiny šťastnějším koncem. A podobně neočekávané jako uhoření Hitlera v pařížském kině bylo v 90. letech obsazení afroamerické herečky středního věku do hlavní, seriózní role ve filmu režiséra, který mohl mít vše, co si umanul. Tarantino často čelí kritice za to, že v jeho filmech zaznívá slovo na „n“ příliš často a příliš s gustem. O mělkosti této argumentace nejlépe svědčí to, že Tarantino byl jako jeden z mála tvůrců ochotný v devadesátých letech postavit film na černé ženě středního věku, když povolal Pam Grier, hvězdu blaxploitation filmů 70. a 80. let jako Foxy Brown. A neradostným faktem zůstává, že jsou podobné gambity zřídkavé i v současnosti.Více v knizeDevadesátky ve filmu.

V dohánění svých filmových restů u mých oblíbených režisérů, jsem se po Carpenterovi vrhnul na Tarantina a jeho Jackie Brown, kterou jsem od Quentina z jeho pestré filmografie jako jedinou neměl zhlédnutou. A výsledek? Slušná pecka. Klasická Tarantinovka se vším, co k ni patří a co mám rád. Tzn. nabitý a nahláškovaný scénář, promyšlená zápletka rozehraná na několik stran, originální režie každé scény, vynikající (až hvězdné) herecké obsazení, kterému u mě vévodí dvojice Pam Grier - Robert Forster a jako vždy pod kůži se vryjící padnoucí soundtrack. Nejlepší je asi několikrát nasnímaná scéna s výměnou tašek v obchodě s oděvy a závěr v kanceláři (loučení). Pulp Fiction to sice není, ale v bohaté tvorbě pošuka z videopůjčovny se Jackie Brown rozhodně neztratí. Pěkný snímek.

Další skvělá Tarantinovka.
Bohužel jde trochu cítit že to není z Tatantinovy hlavy a že to je adaptace knihy. To ale maličkost, jinak je film vtipný a napínavý. Jen se částmi táhne. Musím ale uznat že film si vyžaduje vaši plnou pozornost, jakmile zameškáte 5 minut protože musíte na záchod, málo kdy byste se zorientoval rychle.