Ten svetr si nesvlíkej (1980)

Nikdy jsem moc nechápal ty věčné vtipy na adresu tchýní. Jako jo, ano, matky jsou otravné. Aspoň ta moje jo. Ale já ji poslouchat nemusím. Dokonce ji nemusím ani vidět. Je to totiž moje volby. Jsem dospělý člověk s vlastním životem, jenž si zaplním lidmi, které tam chci mít. Nicméně očividně ne každý má takovou vůli a také ne každý má patrně na výběr. Pokud patříte do skupiny závislé na tchýni, je tento film pro vás a patrně se budete bavit:-)

Mila a pohodova komedie plna vtipnych nedorozumeni. Dival jsem se na to, abych chytil ten starsi komo-postkomo vibe, ve kterym jsem vyrustal a trochu si zavzpominal, ale tohle na me az tak nepusobilo, nevim proc. Mozna to bylo az moc hluboko a nebo ty venkovni scenerie (kterych zas tak moc nebylo) byly nejak moc nacancany.

Zvláštní film. Když jsem jej viděl poprvé, přišel mi nudný a utahaný, takový až moc všednodenní. Navíc mi hlavou vrtalo, že manželka hned uvěřila možnosti nemanželského dítěte svého muže, a nijak ji nenapadlo, že by mohlo jít o omyl. S každým dalším zhlédnutím mi však přijde, že ta všednost dní je tam schválně, protože lépe vyniknou nejen charaktery všech postav (a tím míním opravdu všech, včetně mladých zamilovaných nebo spolupacienta), ale i různé lidské problémy (nejen té doby), nešvary (opravdové, ne komunisticky uhlazené), potíže. Jsou v tom skvělé hlášky (ačkoliv ne hned na první dobrou, k některým se člověk musí „propracovat“) i situace. Celá ta zápletka je nakonec podružná, slouží jen jako věšák k nabalování všech různých situací, které autorka divadelní hry a posléze režisér chtěli vytáhnout a prozkoumat. Mají k tomu skvělé herce, kteří naštěstí hrají civilně, psychologie postav je dostatečně propracovaná a nečernobílá. Navíc je to vlastně film o obyčejných lidech, jaké se dnes nenatáčejí - rodina bydlí v malém bytě (a ne ve vile), šetří každou korunu, nemají žádnou nóbl moderní kuchyni, no a neřeší vlastně ani kdo s kým kdy a exotické dovolené, ale prosté a obyčejné problémy. Což jsou filmy, které odpovídají realitě a jaké mám rád.

Jde na tom poznat že to byla původně divadelní hra a chtěli z toho udělat bakalářskou povídku a nakonec se rozhodli z toho udělat TV film. Plno hluchých míst, zápletka na 20 minut (roztahaná hloupě na víc než hodinu) a špatně vystavěné dialogy. Jak už ve filmu řekla Bydžovská "jak snadno jsme tomu uvěřily" Bohužel je to opět komedie kdy muž je debil a žena ta dokonalá. Hlavně že všechny 3 ví že mají doma troubu a bambulu ale hned ví že je vinej aniž by se spolu napřed vůbec nějak bavili. A všiml jsem si že i když se prokázalo že se pletly ony a táta je nevinej, tak nepřišla ani od jedné  žádná omluva. Když to vezmu herecky, velmi dobré výkony jak Nárožného, tak i Janžurové a Zázvorkové. Když to vemu realisticky, Zázvorkovou bych umlátil židlí a Janžurce dal pár facek.

Když jsem film viděl poprvé před čtyřiceti lety, docela jsem se bavil. Obdivoval jsem Petra Nárožného a jeho herectví následně i v několika divadelních inscenacích Činoherního klubu, když zavítal k nám do města. Můj obdiv trvá, ale film se mi mnoha opakováními jaksi "přejedl" a dnes už ho v TV vynechávám.