Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974)

Nechápu zdejší proti zábavní hodnocení uživatelů, za mě hrecký koncert skvělých českých herc v soudobé satiře vesnice jako vzoru socialistickému člověku. Tohle je takový ten film, který nemá žádné velké téma nebo nějaké dnešní poslání povzbudit lid v jeho usilovné práci, ale dneska to prostě jednoduše pobaví. Od Libíčka, přes Haničince ke Slávce Budínové je to naprostá paráda, vedlejší role Augusta, Řehoř a další, kteří jako by byli skuteční obyvatelé Bublic a těšili se na návštěvu televize. Oddechová jednohuba, která mě opravdu bavila a těšil jsme se jak filmování dopadne, no dopadlo tak jak jsme čekali a tak je to vlastně dobře. Nakonec jde všem stejně spíš o pivo, libovej řízek nebo prase v chlívku než o nějakou televizi. Konečný stav v hospodě, kdy Libíček čte dopis do televize nemá chybu.

"Heleďte, já teď řeknu něco revolučního." Tahle normalizační taškařice rozhodně má něco do sebe. Skvělé hlášky, dobré herce a stále je v ní cítit něco z let šedesátých (správně zde komentáře vzpomínají třeba Homolky od stejného režiséra). Ovšem tvůrci se nevyvarovali určité fraškovitosti až estrádnosti. Ale odpouštím, docela dobře jsem se bavil a dodíval film až do konce. "Až budu velký, bude ze mě traktorista." A jako bonus prvního milovníka v Bublicích hraje mladý Petr Novotný (ano, ten Petr Novotný). P. S. Tento film je tak blbej, až je neodolatelnej...

Kdybych přeskočil předtitulkovou scénu, úvodní titulky a následující scénu ze školy, mohl jsem žít ve sladké iluzi, že za tímhle stojí Muchna a jediný impuls pro natočení tohohle filmu byla snaha Ludvíka Tomana o správně prorežimní verzi Hoří, má panenko. Tahle iluze by mi ale stejně dlouho nevydržela, protože Papouškův rukopis se nezapře ani tady. O to víc pak nechápu, co jsem to proboha viděl, protože takhle brutální tvůrčí sebevraždu jsem u pokračujících novovlnných tvůrců snad ještě neviděl. A možná to vyzní hnusně, ale snad bych byl radši za těžkou agitku, jelikož by se dala snáz odpustit vlivem okolností, než film v mnohém připomínající Papouškovy předchozí, ale v tak zoufale nevtipném a tupém balení, že až nedává smysl, že by toho byl Papoušek schopen. Jediná vtipná scéna je ta ve škole, zbytek je zoufalá křeč člověka umírajícího v příšerné agónii. A přitom je tam hodně scén s potenciálem, některé dokonce krátce skutečně vtipně vygradují (třeba předcvičování na výstup vesnických žen), ale rázem je pak celý gag zabit scénou následující, která to jediné vtipné musí převyprávět, rozmělnit, zasadit do normalizujícího kontextu. Úplně modelovým příkladem je pak samotný závěr, kdy je dokument odvysílán v televizi a ze vší té náročné předpřípravy není vidět skoro nic. Bublické to samozřejmě naštve a z různých směrů chtějí poslat televizi naštvané dopisy. Dokud ale nezasáhne soudruh ze všech nejsoudrhovatější Haničinec a všem neřekne, že místo tohohle stěžování by se měli věnovat budování jejich nově vytvořeným oddílům. Přitom by to byl tak parádní závěrečný gag! Popravdě mi málem zvedl dojmy na přidání jedné hvězdy, ale vzhledem k tomu, jak končí a jak vypadá poslední scéna filmu, ji nejsem schopný dát. Socialistické veselohry ve mě často vyvolají nechtěný smích, který mi tak nějak stačí k vnitřní spokojenosti, byť je to jinak otřesný film, ale tohle bylo až nechutné zašlapání jak Papouškových ambicí, tak i jeho cynického humoru. Ne, za mě fakt ne, už to v životě nechci vidět. Lepší 1*

"Měli přijet vo žních a nebyly by žádný problémy!"Súdruzi vidiečania na papieri mierne nadhodnotili úroveň voľnočasového vyžitia u nich v obci a keď sa ohlási na ich aktivity zvedavá televízia, musia behom týždňa narýchlo zbúchať potemkinovský hokejový oddiel a ochotnícky súbor."Děvčata, děvčata, tak co je?! Doteď sme dělali poezii a vy se chováte horší jak kluci!"Je okolo toho samozrejme veľa schôdzovania a mudrovania rázovitých dedinčanov vo vtipnom podaní hercov ako Haničinec, Kryzánek, Augusta, Budínová, Libíček, Řehoř alebo Hlinomaz, ktorí hádžu jednu solídnu hlášku za druhou."Karel by to tlustý pěkně vodříz!"Je z toho ešte cítiť novovlnné postupy scenáristových predošlých opusov, tuná už sú síce skrotené normalizáciou a poväčšinou profesionálnymi hercami, takže homolkovská ani hořímápanenkovská autentická smršť sa nekoná, ale aj tak som sa pobavil hodne a nechápem miestne nízke hodnotenia a odpady."Československý soubor písní a tanců to není, ale soubor to je!"

Trochu satirický pohled na naši tradiční sousedskou vesnici, jakýsi předobraz Troškových komedií Slunce, seno... Ano, takoví jsme byli. Bohudík. Ono být v té době v televizi, to bylo něco, a tak nebylo divu, že se jézeďáci (když už tajemníkovi uteklo prase a předseda měl skřipku) chtěli jaksepařrí vytáhnout. Jenže televizní štáb přijel udělat reportáž nikoliv v létě, ale v zimě. A co točit, když už nefungovali ani hokejisté ani ochotníci... Ne že by to byl film k popukání, ale díky naší výborné herecké generaci se na to koukalo docela pěkně.