Konečně si rozumíme (1976)

Ach, ty známky... :D Není to sice hlavním tématem filmu, ale musím říct, že je to hodně úsměvný pocit rok po dostudování výšky vidět film, ve kterém se prakticky po celý čas řeší problémy typu čtyřky z fyziky a vzpomenout si u toho na vlastní trampoty se známkami. Třeba když jsem dokázal být ještě na střední škole půl dne vystrašený z jedné pětky za neudělaný domácí úkol nebo dva týdny prožívat depresi pro trojku na vysvědčení z předmětu pro mou další orientaci stejně nepříliš podstatného (zatímco dnes už na nějakých známkách z pár let starých vysvědčení stejně nezáleží... :o)). Ale teďk filmu: Dost průměrná, obyčejná, tradičně moralizující „teenagerská“ komedie z dob socialismu má alespoň výrazně nadprůměrnou kamerou Miroslava Ondříčka. Na autorský Papouškův film až překvapivě málo osobité, byť občas dojde na pár nápadů v podobě rozervných Pavlových představ, jinak spíše zaměnitelné s řadovou tvorbou. Když film diváka vybízí k přemýšlení nad něčím, co přímo z děje nevyplývá, pouze to člověku nezáměrně asociuje (viz. mou první polovinu komentu), je něco do jisté míry špatně. Ale příjemnou rodinnou atmosféru film určitě má, včetně závěrečné písničky, dětský výkon v hlavní roli (Richard Medek) patří rozhodně k těm povedeným a na jednou to i díky krátké stopáži lze skouknout, jo.55%

Nenásilný, jemný příběh o 14ti letem Pavlovi, který se návratem z lázní vrací do jiného světa, kde ho zdánlivě nečeká nic dobrého. Silná podpora z rodinného kruhu, a hlavně osobitá, mladá Zuzana Bydžovská, ho vrátí zpět do starých, dobrých kolejí. Pavel je opět pionýr, jenž je připraven na službu k obraně vlasti. Poučná komedie z prostředí paneláků z poloviny 70tých let. Panely, tapety, sedací soupravy, prostě normalizujeme a shromažďujeme Určitě plus za skvěle ztvárněné Petrovy představy.

V dětství mnohokrát viděno a postupně téměř zapomenuto... V paměti mi utkvěly nějaký útržky jako Karel Augusta na fotbale, bouchání plechovkou na okno a pár dalších scén. Po mnoha letech jsem film náhodou viděl znovu tak nějak v rámci zkoumání filmografie Jaroslava Papouška. Musim napsat, že je to zatim nejslabší Papouškův film, co jsem viděl (kromě 2 jsem viděl všechny). Takový různý domácí rozhovory o hovně, který třeba v Homolkovejch fungovaly, tady v podání Karla Augusty a Zdeny Hadrbolcový působily tak nějak uměle a nevěrohodně. Jestli jsem se za těch 70 minut zasmál 3×, tak je to moc. Za zmínku stojí snad akorát Jiří Pleskot a některý jeho životní moudra. Jinak je zajímavý, že 15-letá Zuzana Bydžovská byla takový hezký mladý děvčátko s milym hláskem a vyrostla z ní za pár let taková nehezká pani s hlasem, kterej připomíná nastartovanou vejtřasku.

Až relativně nedávno mi došlo, že tu holku hrála mladá Zuzana Bydžovská. Jo, taky mi bylo 14, a z toho hlediska je to docela předný popis duševních pochodů kluka toho věku. Jen já tehdy žádnou Pavlínu nepotkal.

Tenhle film se mi velmi líbil. Pubertální láska + ta díra na patě N. Popelíkové... Teda až na ty hlášky o Pionýru.