Hogo fogo Homolka (1970)

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. V tomto případě to platí dokonale. Naprosto chápu, proč byl film natočený. Panu Papouškovi se podařilo dát dohromady úžasnou čtveřici, která svými afektovanými výkony drží celý film pohromadě. Navíc to očividně nic nestálo. Jenže v čem je to jiné než první díl? Podle mě v ničem. Stále dokola žvýkáme stejnou gumu a doufáme, že z ní ještě vydolujeme nějakou chuť. Ani moc ne.

Po koncentrovanosti a nenútenej ľahkosti prvej časti mi to prišlo rozbité, nudné, toporné a bez veľkej výpovednej hodnoty. Akoby normalizácia udrela plnou silou a z autentickosti a nadsádzky s výborným využitím nehercov v dusnom byte sa dej kompletne presunie mimo domov, na vidiek, kde aj autor filmu so svojimi postavami akoby iba uteká z jednej pasce do druhej, aj s tými hysterickými výkrikmi zdanlivej slobody, ale iba opakuje už povedané, ukazuje už videné.

Nemůžu si pomoc, ale já tam tu genialitu prostě nevidím. Na jejich životě není nic poetického ani fascinujícího. Pro mě jsou Homolkovi další z uřvaných rodin těsně před rozvodem. Dnes je v móde používat slovo toxický, a jakkoliv ho nemám rád, na ně se hodí naprosto skvěle. Líto je mi jen těch dvou kluků, kteří si tyhle vzory přenesou do svého dospělého života. Zbytek famílie si svou špatně skrývanou naštvanost zaslouží. Zahrané a zrežírované je to ovšem skvěle.

Úvod by bol určite za 5*, zvyšok je za slušné 4*. Hogo Fogo Homolka ma očarilo najmä svojou prostou úprimnosťou a funkčným zobrazením dedinského života, resp. spôsoba bytia, kde herci ani nemusia trhať výkonmi, pretože im stačí v rukách takto dobre napísaný scenár a hneď pôsobia či vyznievajú efektne.

Myslím, že druhé pokračování mohlo dopadnout trošku lépe. Z tématu vesnice/město se dalo vyždímat mnohem víc než lovení čepic v kadibudce a koupel v rybníce. Všechny prostě nejvíc baví Šebánek, který se pro tuto roli snad narodil. Tady se ale dobrá polovina filmu točila kolem úplně něčeho jiného, tím pádem i prostoru pro humor rapidně ubylo.