Svět kde se žebrá (1938)

JEden z nejlepších filmů pro pamětníky, které jsem za poslední dobu viděl. Opravdu zdařilé, plné skvělých "špeků" v osobě Hugo Haase...Příběhově jednoduché a předvídatelné jako skoro všechny filmy z té doby. Ale pokud se chce člověk zasmát, vypnout a zapomenout na "starosti", jsou právě takové filmy tím nejlepším co může dostat... A tenhle patří k za mě k absolutní špičce.89%

Skvěle napsaný sevřený příběh, jemuž bych přál dvounásobnou stopáž, protože z mnoha záběrů je patrno, že by sám v dané scéně režisér nejraději prodlel a spolu s malebným koloritem podal ještě osobnější svědectví o světě chudých. Za každou tváří se rýsuje cesta či scestí vedoucí na chodník a jako se prolínají všechny ty hlasy v úvodní montáži, směšují se i osudy vyvolávajících – ba i těch, kteří je míjejí nebo jim něco hází, protože v nemilosrdné společnosti není nikdo v pravém smyslu chudý, ale všichni propadají do bídy. Haas ve své potenciální dvojroli demaskuje společenskou periferii: jeho žebrák je hráč a dandy svého druhu. Skutečně ale žebrá „jeho“ advokát, a na chodníku je už i schovanka a falešný prokurista a všichni v domě. To, čeho se nikomu nedostává, je láska, ta nejpostrádanější ve světě, v kterém se – nemiluje. V tomto postrádaném se otevírá prostor pro osudové vychýlení celého vyprávění – a rovněž i pro utopické vypointování, které se zřejmě nejdokonaleji na filmovém plátně podstatně později podařilo Sicovi v Zázraku v Miláně.

Méně známá komedie představuje Haase v roli starého žebráka, který má ve skutečnosti vlastní dům, nájemníky a stará se o svou svěřenku Zoru. Pro tu by chtěl lepší budoucnost, a tak pro ni vybere za ženicha nezaměstnaného advokáta, který by mu měl pomoci s legalizací jeho majetku. Mladí lidé se do sebe zamilují i bez jeho snahy, scházejí se spolu totiž přes skříň. I když většina děje probíhá až po odhalení dvojího života ústřední postavy, mně se nejvíc líbila ta první část, na ulici, kde jsou vidět různé finty, hierarchie, postupy, jak úspěšně žebrat.

Príjemná komédia o tom ako si šikovne žobraním zarobiť nemalý majetok. Skvelý Hugo Haas v úlohe žobráka/strýčka/pana domácího, ktorý nás zabáva svojou šikovnosťou a popletenosťou. Samotný žobrácky motív by asi na celý film nestačil, preto je scenár rozvitý o romantickú linku žobrákovej chovanky, ktorú anektoval ;). Ostatní herci sú však len nahrávači, ktorý rozohrávajú situácie, v ktorých nakoniec smečuje hlavná postava. Postupne však vtipov ubúda a sem tam preváži aj vážna nálada, humor však nevymizne úplne. 70%

Haas si v rolích žebráků a postaršených postav liboval. A tady se v obou polohách pořádně vyřádil. Obsahem jde o trochu kontroverzní téma, protože bagatelizuje chudobu a dá se shrnout do věty pronesené Zorkou:nejdřív mě dědeček zaklel do těch topinek a teďka, když bych mohla být šťastná, mi hází klacky pod nohy!Jenže postava despotického žebráka je mi vcelku nesympatická a místy jde znát, že je to ze strany Haase čirá exhibice. Ve svých 37 letech a na vrcholu slávy, nejspíš hledal další výzvy. Podobnou úchylkou naštěstí netrpěla  Marie Glázrová, takže se zde společně s Martou Vančurovou řadí knejkrásnějším prodavačkám topinekv české kinematografii. Ale ani ona mě v hodnocení neobměkčí. Tato haasovina vystavená na urputném žebrákovi a jednom omylu, není tak úplně podle mého gusta.