Pelikán má alibi (1940)

Pekná kriminálna komédia založená na zámene postáv, ktorá je žiaľ taká kŕčovitá, že takmer úplne kazí dobrý dojem z filmu. Produkcia naviac nedokáže úplne saturovať atmosféru. Technicky je však výborná opäť zasa až na slabšie scény so spätnou projekciou. Miroslav Homola herecky výborne zvládol náročnú dvojúlohu plachého mladíka vs. bezohľadného zločinca. Okrem neho tu exceluje komická dvojica Jindřich Plachta a Stanislav Neumann ako párik popletených fotografov. Růžena Nasková ma však svojím neangažovaným hereckým výkonom opäť sklamala. Prvý krát som však mohol sledovať policajnú prestrelku v československom filme, ktorá aspoň vzdialene pripomínala gangsterské film. Zdá sa však, že aktéri používali nejaké lacné "pukačky", lebo obaja zasiahnutí do hrude nakoniec odišli zo scény po vlastných. 60%

Nezvyklá krimi komedie, která je přesně taková, jak byla žánrově zařazena. Napůl sledujeme komedii. O tuto část se starají Jindřich Plachta a Stanislav Neumann. Kriminální část pak obstarávají ostatní. A jde o zajímavou podívanou od začátku. Dvojníci se již v československém filmu objevili, takže to není žádná novinka, nicméně vývoj případu je mnohem dramatičtější. Hlavně honička a následná přestřelka je na svou dobu celkem nevídaná.

Noční můra filmů pro pamětníky s univerzální hudbou Emana Fialy. Je to špičková ostuda všech protektorátních komedií. Muselo se žít i v tak těžké době, jako byl protektorát, ale nedovedu si představit, že by takováhle křeč někomu pomohla. Ta atelíérová zadní projekce "Dulidulidum" je vrchol celého toho šíleného švindlu.

Nejen pro tu úžasnou písničku, kterou zpívají Neumann s Plachtou, ale zvláště pro tu neobyčejně živou souhru dvou krajních životních etud dvou dvojic naprostých loserů – pouličních fotografů a zbytných nájemných sil, knihkupeckého příručího, který rozumí slovu, a děvčete z cukrárny, která ví, že to nejsladší je to nejdražší, mně film, který jsem hledal po dlouhá léta v celuloidovém labyrintu, znovu nadchl. A tak si můžu zplna hrdla zazpívat i já – a po svém:https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/violin-sonate-houslov-son-ta-2

Dám tomu nakonec slabé 3 hvězdy, ale vážně hodně slaboučké. Neskutečně mě tady vytáčelo to rádoby komické - a snad i teplé - duo Plachty a Neumanna, takové pitomce aby pohledal a takoví by v realitě asi těžko našli nějakou práci. Leda u ještě většího pitomce... Písnička s "tulidulidum" je sice hezká, ale jak z jiného filmu. A ten konec s rasem, ach jo... Jinak zde máme všechna možná klišé tehdy oblíbených wallaceovek - snad chybí jen tajná chodba. Ale dojde na dvojníky, přestřelku ve skladišti, uloupené klenoty, černou Mimi, dokonce se nám dostane drobného botanického kurzu. Vtipy ne vždy fungují, občas dokonce působí trapně. A co se příběhu týče, vážně nemám rád, když si postavy nechávají frnknout důkazy před nosem nebo je nenapadne zachovat se normálně či dokonce když věří zlodějce nějaké šlechetné úmysly. Na tu krátkou stopáž jsem se často nudil, příběh se nijak neposouval, protože střelného prachu je málo, a vystřílen byl tak do půl hodiny.