Dům na předměstí (1933)

Při prvním shlédnutí milý film, nicméně v Haasově tvorbě nikoli nejsilnější. Od druhého shlédnutí již film oblíbený. Autoři jej nazvali obraz, což je jistě v pořádku, protože o adaptaci Poláčkova Domu na předměstí se rozhodně nejedná. Zatímco tento snímek o diktátorské paní domácí, ,, ženě původně dobrotivé" a ,, jediné mluvnici v domě", po jejímž pohledu i voda raději sama od sebe přestává téci, a lásce odhadce ze zastavárny ,, ale nedělejte z toho potřebu" Zajíčka k mladé hudebnici je vysloveně laskavou záležitostí, původní Poláčkův text by byl naopak slušným námětem na psychothriller, nebýt jeho částečně dobrého konce v podobě dědictví a několika vtipných postřehů na téma majitel-nájemník-průběh stavby, které mají v sobě cosi nadčasového. Poláčkův strážník Faktor je vysloveně zlý, hamižný a krutý člověk, který zabíjí zvířata, mlátí vlastní ženu a promyšleným týráním se snaží vyštípat ze svého bytu úředníka Syrového a jeho rodinu, protože se mu zdá, že mu z nich neplyne dostatečný zisk. Sám se přitom nesnese s vlastní domácí a dělají si navzájem naschvály, neboť jsou ze stejného těsta. Z Poláčkova původního díla tak ve filmu zbyly pouze motiv vyvolávání ducha děda Hynka (v knize jen zmíněný, ve filmu vtipně rozvedený), zoufalá snaha hokynáře Mejstříka, aby se nedrbalo v jeho krámě, a vyvěšování nejrůznějších nařízení, byť od filmu odlišných. Za sebe musím říci, že ač Poláčkova kniha není špatná a autor vyniká v popisu prostředí, film se mi líbí podstatně více, včetně jeho atmosféry, jež není ve srovnání s předlohou zdaleka tak depresivní a ponurá, nýbrž je vysloveně poetická, aniž by přitom jeho nový obsah sklouzával kvalitativně k laciné frašce. Na rozdíl od knihy navíc končí pozitivně napravením viníka. I to předměstí v okolí naší ulice, symbolicky nazvané Stará, je ve filmu daleko hezčí, a osobně bych si přála moci si někdy udělat jednodenní výlet v čase do Prahy prvorepublikové i té císařské před asanací, do časů, kdy ji nehyzdily moderní kancelářské budovy, čínské restaurace, prodejny nevkusných turistických tretek vydávaných za typické české výrobky, alkoholu, thajských masáží a všudypřítomné blikající cedule, k posezení zvaly malé hospůdky, a ne hogofogo mezinárodní restaurace, na tváři starých domů se místo hnusného graffiti zračila jen opadávající omítka nepostrádající leckdy své vlastní umělecké kouzlo, na Malé Straně i Starém Městě se opravdu žilo, a kdy se 1,4 milionu obyvatel Prahy (z toho 700 000 nás rodilých Pražanů) neprodíralo v ulicích osmi milióny turistů ročně. Ale zpět k filmu. Karel Poláček je spolu s Miroslavem Cikánem a Hugo Haasem uveden jako spoluautor scénáře, takže výsledná odchylka od původního díla není tentokrát nic proti ničemu, a docela by mne zajímalo, nakolik je film dílem dua Haas-Cikán za Poláčkova přispění, a na kolik je vlastním autorovým přepracováním jeho textu za přispění jeho hereckého přítele a pana režiséra. Je každopádně uveden na prvním místě. Co se obsazení týká, jednotlivým aktérům nemám co vytknout. Antonie Nedošínská se své role paní Faktorové zhostila se ctí a předvedla i jinou polohu než laskavou maminku či tetičku. Vedle roztomilého Haase, příjemné Vítové, sympatického Vojty i dobrého Kovaříka pak vyniká zejména Mejstřík Jindřicha Plachty, jehož nenápadný styl humoru se s Haasovým dobře doplňuje, stejně jako funguje bezvadně i sám o sobě, jak je ostatně vidět na jiných filmech. Příchod lidí na první vyvolávání duchů je natočen téměř v duchu krimi. Výlet na venkov ve stylu školního výletu a povinné blahopřání k svátku jsou patřičně absurdní i komické. Vtip je ve snímku lehký, přítomno je množství nadsázky. K nejlepším fórům přitom vedle zmíněného blahopřání patří asi diktát obchodního dopisu, některá nařízení, Mejstříkův pěvecký záchvat, předplacená hodina zpěvu či poznámka paní domácí u hradní zříceniny. Po pravdě je toho více, ale mnoha drobných situačních a slovních vtípků si člověk všimne až při opakovaném shlédnutí, kdy teprve patřičně docení všechny kvality a nápaditost filmu. Vizuální stránka je pěkná, hudební doprovod je také vhodný, od ústředního motivu písně Kdybych měl kamna s plotnou, přes kakofonii trubek při záběru na klábosící sousedky po tóny Marseillaisy při setkání nájemníků-revolucionářů. Veskrze líbezná drobnost, která pohladí na duši a současně potěší každého, kdo má rád příběhy o malých svérázných lidičkách ze staré Prahy po vzoru Nerudových Povídek malostranských a jiných podobných knih. Škoda, že je tento snímek oproti jiným prvorepublikovým veselohrám trochu upozaděn. No ale, vždyť je dobře. 
,, Už ať jste venku z mý reality!" ,, Mlč! Řeklas, že je inteligent. Nevíš, co z toho může povstat."

Dům na předměstí je plný zajímavých životných postaviček, z nichž nejpropracovanější je patrně Antonie Nedošínská jako nesmírně otravná a zákeřná baba, která své podnájemníky šikanuje jak se dá. Vzhledem k tomu, že i ostatní postavy jsou skvěle obsazeny - Haas, Vítová, Plachta a spol., jedná se o pěknou studii rozmanitosti jednoho místa, kde i to nejhorší nakonec není tak špatné.

Četnici tehdy řešili i krádež 1 růže .... Anna Faktorová netrpí ve svém domě klepání .... Anna Faktorová stát ve státě. Vydává  hodinu co hodinu nové nařízení pro své partaje .  Geniální film  geniální Nedošínská. Hrát to jiná herečka , tak film vidím maximálně 2x ale kvůli Nedošínské jsem film viděl 15x. Když natáčeli v exteriéru film mi připadal komicky a dokumentárně.

Pro Huga Haase šlo o jeden z prvních scénářů, Miroslav Cikán dokonce napsal svůj úplně první a jeden z prvních filmů. Ukazuje na to, nakolik mohl majitel domu klisně sekýrovat nájemníky a oni s tím vlastně moc nemohli dělat. Většina byla ráda, že někde bydlí. Antonie Nedošinská je skutečně nepříjemná v záporné postavě, Hugo Haas je trochu nemotorný a nepříliš vtipný. Film má celkem slušné obsazení, ale tentokrát je mimo mou mísu, protože není ani dostatečně zábavný, postrádám i nějakou bůhvíjakou romantiku mezi Zajíčkem a Věrou Hronovou ačkoli k tomu tvůrci evidentně směřovali.

Každý bytový dům má majitele a obyvatele a ti mají vztahy. Napjaté, obdivné, láskyplné, přehlíživé, vzdorovité, podezíravé, falešné, majetnické, jak je libo. Dá rozum, že ani tenhle Dům na předměstí na tom nebude jinak a budou-li chtít tvůrci nabídnout publiku hašteření, udávání, nedorozumění, krádež, lásku, dojde na to. V tomto případě i na svorný celodenní výlet jeho obyvatel k vodě a zpět, když ústřední mladé dvojici ujede při návratu vlak a je z toho láska a z té rodinné usmíření a z něj otcův dar nového bytového domu, kam se všichni obyvatelé obstarožního domu na předměstí odstěhují. Což udělá těžkou hlavu jeho nesympatické majitelce, jenže kdo by ji litoval. Scenáristé Karel Poláček, Hugo Haas a Miroslav Cikán, první též autor knižní předlohy, druhý též ústřední herec a třetí také režisér zřejmě zamýšleli publikum nějaký čas zabavit. P.S. To je zpráva o historkách, které měly být příběhem, a o filmu z nich vlastně také.www.macguffin.cz