Záhada modrého pokoje (1933)

Tak toto je zajímavé pouze jako příklad toho, jaké filmy byly natáčeny v době kdy byl film v začátcích. Jedná se údajně o první českou zvukovou detektivku. Herecky je to spíše k smíchu a námět je sice podle Edgara Wallace, ale myslím, že to by to Edgar nepoznal. Takže dávám jen jednu hvězdu a to pouze z nostalgie.

Záhada starého pokoje je pro mě velké překvapení. Od počátku se snímek tváří mysteriózně až záhadně, místy skoro hororově. V původním námětu je patrná nejspíš inspirace klasickou britskou detektivkou. Film mě bavil skoro až do konce. Maličko mi totiž pokazil dojem právě nedomyšlený závěr, kdy hlavní hrdina nedokázal pár věcí obstojně vysvětlit. Zajímavá je také role Jaroslava Marvana, který nehraje policejního inspektora, ale jeho pouhého pomocníka, což v kontextu jeho pozdějších kriminálně detektivních rolí působí pozoruhodně.

V podstatě by to mohla být parodie, jenže ve své době to bylo myšleno vážně. Toporné patetické přehrávání (i od herců později nabyvších legendárního statusu jako Smolík nebo Šejbalová), zběsile naivní dialogy a celkově průhledná zápletka však dávají dohromady tak roztomile bezelstnou směs chutí, že nemůžu hodnotit níž než alespoň za tři vraždy (i když je tam vlastně jen jedna a jeden pokus, staré záhady vůbec nikdo neřeší).

Situovanost Záhady modrého pokoje do anglického prostředí snad měla posílit autenticitu filmu, kterou vedle všech těch jmen nesou zejména zádumčivé záběry na staré sídlo. Těmi film oplývá ještě více než papírovými dialogy a rád jim přiznávám schopnost navodit atmosféru – ostatně Jan Stallich byl kameraman mimořádně talentovaný a ještě před tímto Cikánovým debutem skvěle nasnímal například Innemannova Posledního bohéma, Kodíčkovo Obrácení Ferdyše Pištory – a především nadčasovou Rovenského Řeku. Stallichovům obrazům se dokonce daří zastoupit hudbu, již jsem ovšem i přes ně poněkud postrádal – podobně jako skutečné postavy, místo nichž se tímto umělým historizujícím světem pohybují jakési loutky z dobové brakové literatury.

Tak detektivka to moc není, spíše brakový příběh o pokoji, kam vede tajný vchod a díky tomu umírají lidé. Jinak je tu několik postav, které moc nefungují, a to včetně Karla Hašlera v roli zámeckého pána nebo Jiřiny Šejbalové v roli jeho dcery. Nápad určitě zajímavý, ale provedení amatérské - máme tu plno vaty se záběry na okolí zámku, aby se natáhl čas.