Batalion (1937)

Spočiatku vážna sociálna dráma, ktorá na rozdiel od podobne ladeného filmuLidé na kře, nestojí na rodine, ale stavia zápletku na jej rozvrate. Práve tento pokus o romantickú shakespearovskú zápletku pridáva príbehu príchuť naivity, ktorá je ešte posilnená dobovou produkciou a stvárnením postáv. S pádom hlavného hrdinu sa rozpadá aj koncept sociálnej kritiky a boja proti nespravodlivosti a zostáva len smutný príbeh s melodramatickými excesmi, ktorý je prehliadkou životných osudov neborákov z ľudskej periférie a vedie ku koncu bez akejkoľvek katarzie či uchopiteľného záveru. Je tu aj určitá snaha o humor vtelená do postavy Beznosky - zlodeja psov, vojnového veterána Vondrušky a Ferdinanda Korandu vydávajúceho sa za cisárovho ľavobočka. Žiaľ Vodruškove sťažovanie, Beznoskove narážky na jedenie psov a kvázi vtipné ospravedlňovanie kradnutia dnes už vyznievajú skôr trápne. Jedine záverečná alegória žartovného pomaľovania Korandu ako smrtky má slušný dramatický náboj aj s pointou.

Je zajímavé vidět tuto verzi a němou z roku 1927 s určitým časovým odstupem. Každá totiž stejný příběh vypráví od jiného bodu, zaměřuje se na jiné skutečnosti, rozvíjí jiné linky a další zase upozaďuje. Po vizuální stránce jsou naprosto rozdílné. Němá více sdílí pocit špíny, chudoby a zmaru, zatímco zvuková je až moc "čistá". Cením si ji především pro rozvinutí příběhu předchozího snímku a pro výkon Františka Smolíka.

Deset let po uvedení filmu Batalion vznikl jeho remake Miroslava Cikána. Nevím jak původní film, ale v tomto exceluje František Smolík. Další důkaz, že muže může žena zničit snadno. Jakmile František Uher zjistí nevěru své ženy z váženého muže končí prakticky ze dne na den na ulici a stává se pijanem. Film musel být dost pikantní i z důvodu, že se jasně vyhraňoval proti bývalému režimu Rakouska-Uherska. Prakticky za dějinnými humny pak čekaly další dva autoritářské režimy. Sociální drama navíc mohlo působit značně satiricky i na situaci v první republice Československa. Sociální situace totiž nebyla ani náhodou dobrá, ba právě naopak vypadala hodně podobně. Jenže zde za situaci některých hrdinů může režim, tak je to podáváno, v případě Františka Uhera on sám. Jaké jsou ale ostatní příběhy se moc nedozvíme, spíše je to prezentováno, že jde o spodinu, ne chudinu - tedy zloděje a prostitutky.

Pro mne filmová klasika a jeden z nejlepších českých předválečných filmů. Tragický osud doktora Uhera, prostředí pražské špeluňky Batalion se svéráznými postavičkami podsvětí, nejchudších z chudých, to věe provázené krásnou původně lidovou písní Pryč, ach pryč je všecko. Kolikrát jsem si ji v životě zpíval, když mi bylo těžko a nevěděl jsem kudy kam... Tklivá, moc tklivá, vždycky mi vžene slzy do očí.

Tak tady se Miroslav Cikán opravdu překonal. Vždycky ty jeho kousky plné napětí končí šťastně a tady krásné Bušové a hospodské Vítové zařídil aby jim hvězdy nepřály. Myslím že je to druhá zajímavá role Vítové po Nočním motýlovi. Dala bych i pátou hvězdičku, jenomže..Prostě nikomu nepřeji smutné osudy ikdyž je to jenom film.Celkově ze všech těch smutných tváří a smuteční události na závěr měl jen Pešek tváře prozářené optimismem.